Mýtinka (Měděnec)
| Mýtinka | |
|---|---|
 | |
| Lokalita | |
| Charakter | malá vesnice |
| Obec | Měděnec |
| Okres | Chomutov |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°24′19″ s. š., 13°4′51″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 11 (2021)[1] |
| Katastrální území | Mýtinka (0,97 km²) |
| Nadmořská výška | 650–800 m n. m. |
| PSČ | 431 84 |
| Počet domů | 6 (2021)[2] |
  Mýtinka | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 92550 |
| Kód k. ú. | 692557 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mýtinka (německy Rödling[3]) je malá vesnice, část obce Měděnec v okrese Chomutov. Nachází se v Krušných horách v nadmořské výšce 650–800 metrů, asi tři kilometry jihozápadně od Měděnce. Dolní část vesnice přímo navazuje na zástavbu Vykmanova, od kterého je oddělena Hučivým potokem.[4] Vesnice vznikla na počátku sedmnáctého století a její dějiny jsou spojeny s těžbou železné rudy a vápence. Mýtinka je také název katastrálního území o rozloze 0,97 km².[5]
Název
[editovat | editovat zdroj]Vesnice byla pojmenována podle lesa Raytling, který se nad ní původně nacházel. Název lesa byl pravděpodobně odvozen ze slova Reutling, což byla mečovitá zbraň, nebo ze slova Reut (klučenina, kopanina). V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech Redling (1787) nebo Rödling (1846).[6]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Mýtinka vznikla a získala své jméno podle lesa Raytling, který rostl na panství hradů Himlštejn a Hauenštejn. Šlikové okolní krajinu připojili k vintířovskému panství, které získali roku 1532 do zástavy. První písemné zmínky o vesnici pochází až z let 1617–1621, a nacházejí se v bočské farní kronice, podle které v Mýtince tehdy žilo pět lidí. Sídlo bylo nejspíše tvořené rozptýlenou zástavbou v sousedství řady železnorudných dolů, které v okolí existovaly již v první polovině šestnáctého století. Pozůstatky po dolování se dochovaly například na návrší zvaném Kalkberg (865 metrů) západně od vesnice.[4]
S dolováním jsou spojené také pozdější dějiny vesnice. V polovině osmnáctého století byly některé staré doly obnoveny. V jednom z nich se dvěma štolami dobývala čočka magnetitu na vápencovém podloží. Magnetit se těžil také v letech 1830–1844 v dole František (též Fricova šachta) na levém břehu Hučivého potoka. Poslední pokusy o těžbu železné rudy podnikl roku 1860 svobodný pán z Riese-Stallburgu, který o čtyři roky později koupil perštejnskou železárnu. Provoz dolů byl ještě před rokem 1867 ukončen.[4]
Posledním hornickým podnikem v Mýtince byl na počátku devatenáctého století otevřený vápencový lom, jehož zatopená jáma se nachází v těsném sousedství silnice na okraji Vykmanova. Z vápence se přímo na místě jednoduchých způsobem v zemi pálilo vápno.[4] Roku 1859 vápenku získal do pronájmu Josef Weinert, který vzápětí nechal vybudovat moderní pec provozovanou až do roku 1880. Roční produkce vápna v roce 1861 dosáhla 369 hektolitrů. O tři roky později celý provoz koupil J. Scharr, který nechal postavit koksovou pec a v sousedství otevřel hostinec s kovárnou. Roku 1864 vápenku koupili Thunové z kláštereckého zámku, kteří ji znovu pronajali Josefu Weinertovi. Někdy v té době byla vybudována silnice z Perštejna do Horní Halže, čehož Josef Weinert využil, a na místě staré pece postavil novou s větší kapacitou. Josef Weinert vápenku provozoval až do roku 1880. Po něm ji na dva a půl roku převzala přísečnická společnost a po ní správa kláštereckého panství. Vápenec se zde zpracovával až do dvacátých let dvacátého století, ale odvážel se také do pecí u perštejnského nádraží a v Lužném.[7] Po uzavření vápenky se vápenec dodával do vysokých pecí v Kladně.[8] Těžba v lomu byla ukončena až roku 1962.[9]
Přírodní podmínky Mýtinky nejsou vhodné pro zemědělství, a proto lidé pracovali kromě vápenky zejména v lese,[7] v okolních drobných podnicích a podomácku vyráběli krajky a pozamenty.[8] Roku 1905 vyhořel J. Scharrem založený hostinec, a v důsledku požáru musela být stržena i kovárna s koksovou pecí. Na rozdíl od nich byl hostinec v následujícím roce opraven. O pět let později v Mýtince fungovaly dvě hospody a řemeslo provozovali tesař a bednář.[7]
V průběhu druhé poloviny dvacátého století se vesnice téměř vylidnila a většina domů byla upravena k rekreačním účelům.[8]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 111 obyvatel (z toho 53 mužů) německé národnosti a římskokatolického vyznání.[10] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice sto obyvatel se stejnou národnostní a náboženskou strukturou.[11]
Od roku 1797 patřila Mýtinka s výjimkou dvou domů k perštejnské farnosti, zatímco oba zbývající domy byly přifařeny k Měděnci. Děti docházely do školy v Horní Halži.[4]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 97 | 94 | 125 | 134 | 96 | 111 | 100 | 14 | 9 | 4 | 4 | 1 | 1 | 12 | 11 |
| Domy | 17 | 16 | 19 | 19 | 17 | 17 | 17 | 14 | — | 2 | 3 | 4 | 5 | 4 | 6 |
| Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů obce Měděnec. | |||||||||||||||
Obecní správa
[editovat | editovat zdroj]Po zrušení poddanství se Mýtinka roku 1850 stala samostatnou obcí. Roku 1868 byla osadou Měděnce,[8] se kterým patřila do okresu Kadaň.[15] V období 1879–1949 patřila k Vykmanovu,[8] který se nacházel v letech 1880–1930 v okrese Přísečnice. Od roku 1950 je Mýtinka opět částí obce Měděnec. Do roku 1960 se spolu nacházely v okrese Karlovy Vary-okolí a poté se staly součástí okresu Chomutov.[15]
Další fotografie
[editovat | editovat zdroj]-
Dům u hlavní silnice -
Rozpadající se seník -
Výhled na hřebeny Krušných hor
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
- ↑ Vyhláška ministerstva vnitra č. 22/1949 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1948. [cit. 2018-12-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e BINTEROVÁ, Zdena. Od Vejprt po Měděnec. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 1999. 128 s. ISBN 80-238-5409-7. Kapitola Mýtinka, s. 112. Dále jen Binterová (1999).
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-09.
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny (M–Ř). Svazek III. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. S. 571–572.
- ↑ a b c Binterová (1999), s. 113.
- ↑ a b c d e Binterová (1999), s. 114.
- ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Perštejn a okolí. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 1999. 96 s. ISBN 80-238-4163-7. OCLC 84967731 S. 62.
- ↑ Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 256.
- ↑ Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 295.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-15. ISBN 80-250-1310-3. S. 378, 379.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-17. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 292.
- ↑ Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP – Kadaň [PDF online]. Český statistický úřad [cit. 2023-11-18]. Dostupné online.
- ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2018-03-25]. S. 352. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-06.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BINTEROVÁ, Zdena. Od Vejprt po Měděnec. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 1999. 128 s. Kapitola Mýtinka, s. 112–114.
- Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Mýtinka, s. 163–164.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mýtinka na Wikimedia Commons - Katastrální mapa katastru Mýtinka na webu ČÚZK
