Kirkbize

Kirkbize
Poloha
Adresa	Sýrie
Souřadnice	36°10′30″ s. š., 36°35′7,92″ v. d.
Další informace
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kirkbize nebo Qirqbize (arabsky قرقبيزه ) je zaniklá raně byzantská osada v oblasti Zaniklých sídel na severozápadě Sýrie. Má zvláštní význam pro historii raného křesťanství, protože obsahuje pozůstatky druhého nejstaršího dochovaného domovního kostela po Dura Európos; kirkbizský je z počátku 4. století.

Popis

Kirkbize se nachází v nadmořské výšce téměř 700 metrů v guvernorátu Idlib v odlehlé kopcovité oblasti ve středu západní části severosyrského vápencového masivu, nedaleko tureckých hranic. Zdejší odlehlé vysočiny nyní obývají převážně Drúzové, kteří na nepříliš úrodné půdě pěstují obilí a chovají ovce.

Ruiny domů se rozprostírají na mírně svažitém skalnatém terénu mezi olivovými háji, které jsou rozděleny kamennými zídkami. Převážně drobné a jednoduché stavby z velkoformátových pečlivě tesaných vápencových kvádrů jsou zčásti zachovány až po štít a ve výšce druhého patra. Místo bylo osídleno od římských dob minimálně do 7. století. Howard Crosby Butler je prozkoumal v roce 1899, George Tchalenko vedl vykopávky od roku 1939 až do roku 1971.

Kostel

Kostel je původem severosyrská venkovská obytná budova z římských dob, nejspíše z 2. století. Má půdorys protáhlého obdélníku a měla dvě místnosti, které byly spojeny dveřmi a každá měla vstup z dlouhé jižní strany. K této straně byl přistaven portikus podepřený sloupy nebo pilíři. Sedlová střecha, postavená z dřevěných trámů, měla podobu jako u řeckého chrámu. Raní křesťané se zpočátku shromažďovali v soukromých domech, které pak přeměnili na domácí kostely (domus ecclesiae). Zde byla nejprve odstraněna příčka mezi obývacím prostorem a spíží, čímž vznikla větší místnost. Byla orientována na východ, jak bylo zvykem i u pozdějších církevních staveb.^[1]

Nejstarší domácí kostel Dura Európos, který byl přestavěn kolem roku 232, vznikl stejně jako kirkbizský sloučením obytných a přilehlých místností. Tamní městský dům z nepálených cihel s centrálním atriem měl uvnitř dlouhou obdélníkovou modlitebnu, ale teprve kostel v Kirkbize získal architektonickou podobu sálového kostela, z něhož se v oblasti Zaniklých měst vyvinula vícelodní bazilika.

Ve východní části domu o rozměrech 15 × 7,5 metru bylo zřízeno pódium pro oltář a později přistavěn vítězný oblouk typický pro apsidu. Na západ od středu místnosti byla vybudována bema, vyvýšená plošina se sedadly pro 14 osob, na níž duchovní seděli během bohoslužby slova. V Kirkbize tedy již došlo k prostorovému oddělení laiků a duchovních.

V jižní stěně byly dva vchody, zbývající strany byly uzavřeny. Okna byla obdélníková, nebyla zde střešní římsa. Ve druhé stavební fázi byl před jižní stěnu přistavěn sloupový portikus. Z něho se zachovaly čtyři hlavice, pocházející z konce 5. nebo 6. století.^[2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Qirqbize na německé Wikipedii.

↑ Hermann Wolfgang Beyer: Der syrische Kirchenbau. Studien zur spätantiken Kunstgeschichte. Walter de Gruyter, Berlin 1925, S. 110 f
↑ Strube, 1993, S. 68

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kirkbize na Wikimedia Commons

Literatura

Frank Rainer Scheck, Johannes Odenthal: Syrien. Hochkulturen zwischen Mittelmeer und Arabischer Wüste. DuMont, Köln 1998, S. 283, 305, ISBN 3770113373
Christine Strube: Baudekoration im Nordsyrischen Kalksteinmassiv. Bd. I. Kapitell-, Tür- und Gesimsformen der Kirchen des 4. und 5. Jahrhunderts n. Chr. Philipp von Zabern, Mainz 1993, S. 68–70

[1] Hermann Wolfgang Beyer: Der syrische Kirchenbau. Studien zur spätantiken Kunstgeschichte. Walter de Gruyter, Berlin 1925, S. 110 f

[2] Strube, 1993, S. 68

[1]

[2]