Ptychadeny a hildebry
 Ptychadeny a hildebry | |
|---|---|
_Ranomafana.jpg) Ptychadena obecná (Ptychadena mascareniensis) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | obojživelníci (Amphibia) |
| Řád | žáby (Anura) |
| Čeleď | ptychadeny a hildebry (Ptychadenidae) Dubois, 1987 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ptychadeny a hildebry (Ptychadenidae) jsou čeleď žab ze subsaharské Afriky.
Systematika
[editovat | editovat zdroj]Ptychadeny a hildebry byly popsány roku 1987 jakožto tribus v podčeledi Raninae (tj. jako zástupci skokanovitých).[1] Roku 1992 byl tento tribus povýšen na podčeleď[2] a roku 2006 na samostatnou čeleď.[3][4]
Autoři studie z roku 2006 považovali ptychadeny a hildebry za sesterský taxon vůči celé skupině Victoranura, tj. vůči čeledím Ceratobatrachidae, Micrixalidae, Phrynobatrachidae, Petropedetidae (skáloskokanovití), Pyxicephalidae, Dicroglossidae, Mantellidae (mantelovití), Rhacophoridae (létavkovití), Nyctibatrachidae a Ranidae (skokanovití).[3][4][5]
Čeleď tvoří celkem tři rody, zahrnující celkem 63 druhů (k 22. červnu 2022):[6][7]
- Hildebrandtia Nieden, 1907 – hildebra, 3 druhy
- Lanzarana Clarke, 1982 – skokan, 1 druh
- Ptychadena Boulenger, 1917 – ptychadena, 59 druhů
Popis
[editovat | editovat zdroj]Ptychadeny a hildebry představují středně velké žáby štíhlé konstituce, na délku od čenichu po kloaku měří 4 až 6 cm. Končetiny jsou dlouhé a silné. Mezi typické znaky kostry patří absence patrových kostí lebky, fúze posledního presakrálního obratle a křížových obratlů a redukovaná klíční kost, jež obvykle srůstá s kostí krkavčí.[5][6]
Chování
[editovat | editovat zdroj]_(5984077767).jpg)
Čeleď je rozšířena skrze subsaharskou Afriku. Druhově nejbohatším rodem je ptychadena, jejíž dva zástupci expandovali i mimo africkou pevninu: ptychadena obecná (Ptychadena mascareniensis) se vyskytuje na ostrově Madagaskar a Ptychadena newtoni je zase endemitem ostrova Svatý Tomáš v Guinejském zálivu. Přirozeným prostředím bývají většinou savany a pastviny, některé druhy obývají i lesnaté areály. Vzhledem k suchým podmínkám jejich biotopů bývají tyto žáby nejaktivnější během období dešťů, do něhož většinou spadá i doba rozmnožování. Až na výjimky se ptychadeny a hildebry rozmnožují v dočasných vodních nádržích naplněných dešťovou vodou. Samci vábí samice pomocí skupinového volání. Snůšky bývají nepočetné, zahrnují 200 až 500 vajíček. Pulci se z nich vylíhnou poměrně rychle a do 4 až 5 týdnů většinou dorostou v dospělce. Z tohoto tradičního způsobu rozmnožování vybočuje například ptychadena Broadleyova (Ptychadena broadleyi), jež klade vajíčka na vlhké skály a vývoj pulců probíhá ve vodním filmu na skalních plochách.[5][6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Dubois, A. 1987 "1986". Miscellanea taxinomica batrachologica (I). Alytes. Paris 5: 7–95.
- ↑ Dubois, A. 1992. Notes sur la classification des Ranidae (Amphibiens anoures). Bulletin Mensuel de la Société Linnéenne de Lyon 61: 305–352.
- ↑ a b FROST, Darrel R. & kol. The Amphibian Tree of Life. Bulletin of the American Museum of Natural History. 2006. DOI 10.5531/sd.sp.13.
- ↑ a b Ptychadenidae Dubois, 1987 [online]. Amphibian Species of the World 6.1, an Online Reference [cit. 2022-06-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c VITT, L. J.; CALDWELL, J. Herpetology – An Introductory Biology of Amphibians and Reptiles. 3. vyd. Burlington; San Diego; London: Academic Press ISBN 978-0-12-374346-6. S. 471–472. (anglicky)
- ↑ a b c Ptychadenidae [online]. Berkeley, California: Amphibia Web [cit. 2022-06-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ptychadeny a hildebry [online]. BioLib [cit. 2022-06-22]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ptychadeny a hildebry na Wikimedia Commons 
Taxon Ptychadenidae ve Wikidruzích
