První přechodná doba je v historii Egypta období rozpadu centrální moci sjednocené říše, decentralizace do dílčích lokáních oblastí, které byly schopny řešit místní důležité funkce pro zabezpečení ekonomických a sociálních podmínek života. Moci se ujímali místní vládci nomarchové. Přechodná doba se datuje do období mezi koncem vlády 6. dynastie, zejména od vlády Pepiho II., až do sjednocení v 12.dynastii, to je ~ 2150 – 1940 př. n. l.,[1][p 1]; uvažovaný začátek a pak její konec nemají přesnější dimenze, který se datuje k době opětného sjednocení Egypta za faraona Amenemheta I. Sehetepibre (1939–1910 př. n. l.[1]). [3][4]
Antef II.; hrobka v El-Mo'alla [p 2]Hrobka nomarchy Anchtifiho a jeho ženy z hrobky v El-Mo'alla
Konec 6. dynastie byl poznamenán dlouhou dobou vlády faraona Pepiho II. (~63 let) kdy vznikly následnické spory, které vedly k rozkladu vládnoucích struktur, zejména pak za vlády (~ 2152 př. n. l.) královny Neitokret . Centrální vláda pozbyla vliv na chod říše, jednotliví nomarchové řešili problémy svých hospodářství, závislých na zavlažovacích systémech a jejich obnově při proměnlivých ročních výší záplav Nilu. Některé texty také naznačují,[5][6] že opakované nízké nilské záplavy způsobovaly v zemi hladomor, hospodářské krize a občanské války. Neolitický subpluviál,[7][8] tedy vlhčí podnebí, které však skončilo již během období Staré říše a hospodářství Egypta se pravděpodobně s touto změnou bez obtíží vyrovnávalo.[zdroj?] Nedávné výzkumy v oblasti Elefantiny dokonce naznačují, že výše hladiny Nilu během záplav, na začátku 1.prvního přechodového období, byly spíše nadprůměrné.[9] Byly ale nalezeny i znaky dočasné změny klimatu („4.2 kyear event“), které vedly i k tomu, že byl holocén rozdělen tak, že svrchní holocén začíná 2250 let př. n. l. Našly se i zápisy o strádání lidí, tak jak dokumentují texty v hrobce vládce 3.nomuAntefa II.
v místě El- Mo'alla v Horním Egyptu (poblíž Luxoru).
„
Dal jsem chléb hladovým a oblečení nahým; pomazal jsem ty, kteří neměli kosmetický olej; bosým nohám jsem dal sandály; dal jsem mu ženu, který žádnou ženu neměl; postaral jsem se o města Hefat [p 3]] a Hor-mer v každé době utrpení, kdy byla obloha zakalená a Země byla vyprahlá …(?)… a když všichni zemřeli hladem na tomto písečném břehu Apophis (božstvo chaosu). Jih přišel se svými lidmi na sever s jeho dětmi; přinesli nejlepší olej výměnou za ječmen, který jim byl dán.
Odstředivé tendence místních velmožů oslabovaly jednotný státní systém a problémy jednotlivých oblastí byly pro místní populace důležitější než kolabující centrální správa. Tyto procesy jsou v odkazech popisovány ve vztahu k 8. až 11. dynastii, které se však chronologicky překrývají a jejich působení bylo jednak rozdílné a jednak časově proměnné. Trvale probíhaly vzájemné mocenské střety, prakticky koncentrované jak v Dolním Egyptě tak i v Hornímu Egyptě soustředěného kolem centra v Thébách.
Stéla Antefa II.; 11. dynastieStéla Tjetji, vezíra strážce pokladu, vrchního komorníka za vlády Antefa II.Mentuhotep I. přijímá obětiny
Linie králů vládnoucích z Memfis se v 1. přechodném období, patrně ke konci 8. dynastie, přemístila do Herakleopolisu ve středním Egyptě, poblíž vstupu do oázy Fajúm. Již v době vlády 6. dynastie se úřad nomarchů (guvernérů jednotlivých částí Egypta) dědil v okruhu bohatých rodů. Cílem této změny byla původně snaha zvýšit účinnost správy provinčních nomů.[10] Jejich správci tak získali přístup k zemědělským produktům, které byly původně soustředěny v rukou panovníka a odtud se pouze přerozdělovaly. Provincie začaly bohatnout a aristokracie se snažila vyrovnat královskému dvoru. Původně homogenní vrstva vládnoucích úředníků se začala hierarchizovat a postupně došlo k decentralizaci moci. Bohaté vrstvy úředníků, vládci nomů si stavěli nekrálovské hrobky s bohatší pohřební výbavou, kde na stěnách zobrazovali scény ze svého života, hospodářství a vlastní rodiny.
Vládcové v Herakleopolis ovšem nezískali vliv nad jižní oblastí, které ovládávaly rody nomarchů v Thébách a rozbroje mezi jihem a severem Egypta přetrvávaly až do konce vlády 11. dynastie, kdy se vlády zmocnil král Nebhepetra Mentuhotep II. Tím také skončili vládci 8. dynastie – 10. dynastie.[10] Dějiny První přechodné doby je možné rozdělit na dvě části – na dobu vlády pouze Herakleopoliských vládců a na dobu soupeření Herakleopolis a Théb. V počátečním období docházelo mezi jednotlivými vládci k častým šarvátkám o vládu nad větším územím. V Heracleopolis, kde je datována 9. – 10.dynastie se uvádí více panovníků s často se vyskytujícím jménem Khety (Jety). O jejich vládě ani délce jejich vlády nejsou přesnější informace, odkazy směřují na seznam Manehta, nebo z něj odvozené řady [11] Podle Manehta založil herakleopoliskou dynastii Khety I. Meribré [12], který po pádu Staré říše ovládal značnou část Egypta s centrem v Abydosu. Jeho Nástupce Khety II. Nebkauré byl králem 9. dynastie v Herkliopolisu.[p 4]. Žádný z panovníků vládnoucích v Herakleopolis po sobě nezanechal památky, nebo alespoň žádné nebyly dosud nalezeny. [3]
V této době se v oblasti Dolního Egypta pravděpodobně vytvořilo další centrum moci, které však asi nemělo dlouhého trvání. Na jih od středoegyptského sídla Asjút[p 5] byla nalezena hrobka (mastaba), zvaná Kóm Dara vládce Khui z 8.dynastie,[13] nacházející se v Daře, nekropoli poblíž Asjútu. Jedná se o monumentální hrobku místního typu, používanou pro bohatší vrstvy. Podle rozměrů (138 × 144 m, na výšku 20 m)[3] patřila místnímu nomarchovi Khui, který zde vytvořil centrum moci.
Ve druhé, pozdní fázi 1.přechodné doby, (trvala ~ 90 až 110 let), dominovali panovníci 11.thébské dynastie, ale také v pozdější době včetně Střední říše. Jejím zakladatelem byl Mentuhotep I., jeho nástupcem byl Antef I. Sehertawy.[p 6][2]. Ten si nechal postavit hrobku tesanou do přirozené skály (hrobky nekrálovských osob, kdy se vykopal dvůr pro pohřební kaple s pohřebními šachtami pro majitele a jeho rodinu). Antefova hrobka TT386 má rozměry 54×300 m a naznačuje mocenské postavení panovníka. [14][15]O vládě Antefa II. jsou zápisy na stéle Tjetjiho, vezíra strážce pokladu, vrchního komorníka za vlády Antefa II.[2](p.201) 11. dynastie[16]
První přechodná doba byla obdobím společenských zmatků a změn. Došlo k decentralizaci panovnické moci, mocenským bojům mezi nomarchy a ztrátě vážnosti faraona. Vlivem zbohatnutí provincií došlo také k rozvoji lidové tvorby a rozšíření řemeslných znalostí. Místní správci si vydržovali vlastní řemeslníky, nezávislé na panovnickém dvoře. Archeologické nálezy ze tohoto období ukazují, že vyráběné předměty sloužily praktické potřebě běžného života. Tvar keramických nádoby svědčí o používání hrnčířského kruhu.[17] Do hrobek i prostých lidí byly dávány předměty vyrobené speciálně pro tyto účely, např. modely lodí, řemeslných dílen, dřevěné sošky nosičů obětin. Hlavu mumifikovaného zemřelého začaly zakrývat masky vyrobené ze sádry a plátna, polychromované. Na rakve se psaly Texty rakví, které vznikly z Textů pyramidStaré říše a rozšířily se hlavně v době Střední říše.
Doposud prozkoumané archeologické a epigrafické nálezy ukazují, že i v celkově zchudlé populaci se rozvíjela kultura a zejména v hornoegyptských provinciích docházelo ke společenskému rozvoji, na který navázaly další generace. První přechodová doba tedy nebyla jen obrazem kolapsu systému, po období chaosu, občanských válek posléze dospěla k celkové regeneraci a dynamice dalšího rozvoje.[10]
↑ abcdBREASTED, James Henry. Ancient Records of Egypt, Vol.IV §557 [online]. London: Univerzity Chicago, 1906. S. 295–298. Dostupné online. (anglicky)
↑ abcSHAW, Ian. The Oxford History of Ancient Egypt [online]. Oxford: Oxford University Press, 2000. S. 108–136. Dostupné online. (anglicky)
↑KINNER, Jacques. The First Intermediate Period [online]. Saylor Academy, 2012. Dostupné online. (anglicky)
↑CHANSON, Hubert. The Hydraulics of Open Channel Flow. Queensland Australia: Elsevier Ltd., 2004. ISBN978-0-7506-5978-9.
↑BATZZA, Mohamed. Overview of The Hystory of Water Resources and Irrigation Management in The Near East Region [online]. Iraklio, Greece: Food and Agriculture Organization of the United Nations, 2006. Dostupné online. (anglicky)
↑VERNER, Miroslav, Ladislav Bareš, Břetislav Vachala. Encyklopedie starověkého Egypta [online]. Praha: Libri, 2007. [url pdf Dostupné online].
↑BARTA, Miroslav. Egyptian Art and Archaeology 2750-2150 BC. In: Nigel Strudwick, Heken Strudwick. Oxford: Oxbow Books, 2011. Dostupné online. ISBN978-1-84217-430-2. Kapitola 2, s. 9–22. (anglicky)
↑WELC, Fabian. Climate change at the end of the Old Kingdom in Egypt around
4200 BP: New geoarchaeological evidence [online]. Elsevier, 2013. Dostupné online. (anglicky)
↑ abcdeSEIDLEMAYER, Stephan. The First Intermediate Period [online]. Oxford: Oxfor Unicersity Press, 2000. S. 108–134. Dostupné online. (anglicky)
↑BUNSON, Margaret. Encyclpedie of Ancient Egypt [online]. New York: Facts On File, Inc., 1991. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-08-30. (anglicky)
↑LEHNER, Mark. The Complet pyramides [online]. london: Thames & Hadson, 1997. Dostupné online. (anglicky)
↑ARNOLD, Dieter. Das Grab des Jnj-jtj.f. Die Architektur [online]. New York: Zabern, 1971. S. 59. Dostupné online. (anglicky)
↑Intef (Antef) Tomb TT386 - Asasif - West Bank [online]. 2013. Dostupné online. (anglicky)
↑Stela of the Chief Treasurer and Royal Chamberlain Tjetji [online]. British Museum, London: Dostupné online. (anglicky)
↑PRIGLINGER, Elisa. Historiographie der Ersten Zwischenzeit einst und heute [online]. Wien: Universität Wien, 2010. S. 62–71. Dostupné online. (německy)
Fragment nařízení krále Neferkauhora (Khuwihapi) jmenovaní bratra Idy do chrámu Min v Coptos; 8. dynastie
Žebrovaná měděná mísa s jménem Mériib Khety VII.; 10. dynastie
Zlatý dětský náhrdelník; 11. dynastie
Dřevěná rakev s kartuší krále Uahkara Khety V.; 9. dynastie
Rakev kněze Herishefhotepa; hrobka v Abúsíru 9/10 dynastie
Maska mumie kněze Herischefhotepa; hrobka v Abúsíru
Model bárky z hrobky kněze Herischefhotepa
Muž sklízející papyrus; ~ 9. dynastie
Stela vrátného Maati. Pokladník jménem Bebi touží stát se vezírem; 11. dynastie, Metropolitní muzeum umění N.Y.
Obrázky, zvuky či videa k tématu První přechodná doba na Wikimedia Commons 