Velorex
| Velorex | |
|---|---|
 Velorex | |
| Roky produkce | 1951–1971 (tříkolová)[1] 1971–1973 (čtyřkolová)[1] |
| Vyrobeno | celkem 16 680 kusů[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Velorex je původně tříkolové vozítko s trubkovým rámem potaženým koženkou. Jedná se o jediné homologované vozidlo s plátěnou karoserií na světě. Jeho konstruktéry jsou bratři Stránští, František (1914–1954) a Mojmír (1924–2011[2]).
Velorex byl vyráběn původně jako malosériová výroba bratrů Stránských, později po znárodnění ve velodružstvu Solnice jako vozítko pro invalidy. Po ukončení výroby tříkolových Velorexů (vyrobeno 15 300 kusů) byly vyráběny ještě čtyřkolové Velorexy (1 380 kusů), slávy svých tříkolových předchůdců však nedosáhly. Až do konce 2. tisíciletí k řízení Velorexu stačilo mít řidičský průkaz skupiny A (motocykl). V současné době je nutné mít řidičský průkaz skupiny A1 (motocykl od 16 let). Velorexy je možné najít po celé Evropě, několik jich jezdí i v Asii, v Americe a jeden dokonce v Austrálii. Nejslavnější z Velorexů si zahrál ve filmu Vrchní, prchni!, ve kterém jej řídil Josef Abrhám. Ve 3. díle seriálu Dobrá Voda Velorex řídila Jiřina Bohdalová. V povídkovém cyklu Hvězdy nad Syslím údolím si Velorex vydatně zahrál po boku Josefa Dvořáka a Zuzany Bydžovské. Velorex se objevil také v nizozemském filmu Momentky (anglicky Snapshots) a objevil se i v britském pořadu Top Gear. Trojkolový Velorex se objevil ve filmu Vrchní prchni a čtyřkolový Velorex byl vidět ve filmu Ať žijí duchové.[3]
Každý rok se koná několik srazů Velorexů. Prvním a zároveň největším srazem co do počtu účastníků je jarní sraz v Boskovicích. Dalším hojně navštěvovaným srazem býval sraz na hradě Lipnice v Lipnici nad Sázavou; v roce 2009 se konal desátý ročník tohoto srazu, který byl ročníkem posledním.
Vývoj
[editovat | editovat zdroj]Vozidlo bylo původně bratry Stránskými označováno jako OS-KAR (kára na ose) na 19" kolech. Později ve znárodněném podniku byl vyráběn typ Oskar 16 přejmenovaný dle velikosti kol 16 (v technickém průkazu je ale již uváděno označení Velorex 16/250) a ještě později bylo vozítko přejmenováno na Velorex typu 16/175 a následně Velorex 16/350 (král kol). První číslo značí rozměr kol, druhé zdvihový objem motoru.
Motorizace
[editovat | editovat zdroj]- Typ OS-KAR vybavený motorem z motocyklu Jawa 11 o objemu 250 cm³ (lidově zvaný Pérák)
- Typ 16/250 vybavený motorem z motocyklu Jawa 250 typ 353 o objemu 250 cm³ (lidově zvaný Kývačka)
- Typ 16/350 a čtyřkolý 435 vybavený motorem Jawa 572 o objemu 350 cm³ – motor je lehce odlišný pro mechanickou (typ 572-3) a hydraulickou (typ 572-4) spojku. V posledních letech výroby se používal lehce modifikovaný motor z motocyklu Jawa 350 typ 360 (lidově zvaný Panelka)
- Typ 16/175 vybavený motorem Jawa 505 o objemu 175 cm³ z tříkolky Čezeta rikša
Motory 250 cm³ a 350 cm³ pocházejí z motocyklů Jawa, motor 175 cm³ z motocyklu ČZ (skútr 505 lidově zvaný Rikša). Motory typu 572 (350 cm³) a 175 mají kromě ručního startování pákou možnost startovat i za pomoci dynamostartéru.
Přestavby
[editovat | editovat zdroj]Některé z Velorexů jejich majitelé místo původního koženkového potahu vybavili laminátovou nebo plechovou karosérií. Dokonce se objevila i úplně přestavěná vozítka. Takový Velorex může být zcela historicky znehodnocen a jeho případná renovace bude velmi obtížná a nákladná, ne-li nemožná, na druhou stranu může jeho historická hodnota být právě v tom, že se jedná o přestavbu a jako taková bývá většinou jedinečná.
Hoba (HOnc BAkov) je přestavba Velorexu, jejímž autorem je František Honc z Bakova nad Jizerou. Existují dvě vozítka Hoba I a jedno vozítko Hoba II. Na rozdíl od Velorexu mají laminátovou karoserii.[4]
První z vozítek Hoba I vzniklo okolo roku 1975 přestavbou Velorexu 16/250, druhé přestavbou Velorexu 16/350. Obě jsou provedena v červené barvě. Obě vozítka Hoba I se od sebe liší pouze v detailech. Jako koncová světla byla použita koncová světla z vozů Škoda Octavia se špičatými směrovkami.
Vozítko Hoba II vzniklo přestavbou Oskara 54 okolo roku 1979. Karosérie je vyrobena z celku z laminátu. Je provedeno v zelené barvě. Jako zadní svítilny byly použity sdružené svítilny z vozů Škoda 100.
Přezdívky
[editovat | editovat zdroj]Velorexu se v tehdejším Československu přezdívalo např. hadrák, hadraplán, hadrolet, husí stehno, montgomerák, velouš, chroust, netopýr, pytel na mrzáky, splašené trubky, či prchající stan.[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c "Historie vozítek VELOREX" [online]. velorextym.cz [cit. 2018-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
- ↑ ZEMŘEL MOJMÍR STRÁNSKÝ - Velorexy.CZ - vše o tříkolkách Velorex. www.velorexy.cz [online]. [cit. 2022-07-14]. Dostupné online.
- ↑ OPPELT, Robert. Hrdina slavných filmů i pomůcka pro invalidy. Metro. 12. duben 2016, čís. 70. Dostupné online. ISSN 1211-7811.
- ↑ MotoMagazín příznivců historických strojů - veteránů - na internetu od roku 2002. www.motomagazin.cz [online]. [cit. 2022-07-14]. Dostupné online.
- ↑ BAUDIS, Rudolf. Král kol - velorex. Naše rodina. Ročník 34, číslo 31. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-06. Archivováno 6. 10. 2008 na Wayback Machine.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Ivo Fajman: Velorex: historie, vývoj, technika, současnost, Grada, 2010, ISBN 978-80-247-3274-9.
- Kolektiv autorů (Luděk Brož, Tomáš Jaroň, Tomáš Klener, Petr Kment, Jindřich Kynzl, Roman Olexa, Václav Radimský, Ladislav Šustr): Velorex - Tělesně vadní do šťastnější budoucnosti. (Kniha nemá přidělené ISBN a vyšla vlastním nákladem v roce 2010. Jedná se o nejpodrobnější knihu rozebírající problematiku vozítek Velorex; bližší informace na http://www.knihavelorex.cz/)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Velorex na Wikimedia Commons - http://www.velorexy.cz/
- http://www.velorex.com/
