Polypeptid

Polypeptidy (latinsky poly - česky mnohý, hojný, četný) jsou peptidy s molekulou složenou z 11 až 99 aminokyselin, které jsou navzájem propojeny peptidovými vazbami.

Peptidy, které mají v molekule méně než 11 aminokyselin se nazývají oligopeptidy. Peptidy, které mají 100 a více aminokyselin se nazývají bílkoviny (proteiny). V některé literatuře se termíny polypeptid a protein zaměňují.^[1]^[2] Jindy se polypeptid definuje jako polymer aminokyselin o délce menší než 50 aminokyselin.^[3] V každém případě patří polypeptidy mezi biopolymery.

Základní složka polypeptidů

Základní složkou polypeptidů jsou aminokyseliny, které obsahují ve své molekule karboxylovou (–COOH) a aminovou (–NH₂) funkční skupinu. Obě tyto skupiny mají schopnost se spolu vázat peptidovou vazbou –CO–NH–.

Polypeptid vzniká reakcí aminoskupiny první aminokyseliny s karboxylovou skupinou druhé aminokyseliny s odštěpením vody. Na koncích molekuly vzniklého dipeptidu jsou opět skupiny karboxylová a aminová. Na tyto konce se tak mohou navázat další aminokyseliny a tento proces může dál pokračovat. Pokud se spojí konce řetězce jedné molekuly peptidu, vytvoří se cyklický peptid.

Vznik polypeptidů

Polypeptidy vznikají v buňce metabolickým procesem nazývaným proteosyntéza, při kterém se z aminokyselin tvoří polypeptidy a bílkoviny. Proteosyntéza se skládá ze dvou kroků:

V prvním kroku dochází k přepisu (transkripci) části genetického kódu z DNA (DeoxyriboNucleic Acid - deoxyribonukleová kyselina) do mRNA (messenger RNA, informační RNA).
V druhém kroku dochází k překladu (translaci) kódu z mRNA do tRNA (transformační nebo přenosová RNA) a k tvorbě primární struktury bílkovin z aminokyselin. V lidských buňkách probíhá transkripce v buněčném jádru a translace na ribozomech.

Příklady skupin polypeptidů

Důležitými skupinami peptidů jsou ribozomální polypeptidy, které se obvykle vyznačují hormonální aktivitou. Všechny tyto polypeptidy jsou syntetizovány buňkami v ribozomech. Odtud se uvolňují se do krevního oběhu, kde vykonávají své signalizační funkce.

Antimikrobiální peptidy

Skupina Magainin
Skupina Cecropin
Skupina Cathelicidin
Skupina Defensin

Tachykininové peptidy

Látka P
Kassinin
Neurokinin A
Eledoisin
Neurokinin B

Vazoaktivní střevní peptidy

VIP (Vasoactive Intestinal Peptide; PHM27)
PACAP Pituitary Adenylát Cyklas Activující Peptid
Peptid PHI 27 (Peptidide Histidin Isoleucin 27)
GHRH 1-24 (Growth Hormon Releasing Hormone 1-24)
Glukagon
Sekretin

Pankreatické peptidy

NPY (NeuroPeptide Y)
PYY (Peptide YY)
APP (Avian Pankreatický Polypeptid)
PPY Pankreatický PolYpeptid

Opioidní peptidy

Proopiomelanokortinové (POMC) peptidy
Prodynorfinové peptidy

Kalcitoninové peptidy

Kalcitonin
Moderátor
AGG01

Literatura

↑ Stenesh, J. (1989): Dictionary of Biochemistry and Molecular Biology (2nd Edition). John Wiley & Sons.
↑ NOVÁČEK, František. Fytochemické základy botaniky. Olomouc: Fontána ISBN 978-80-7336-457-1.
↑ ROBERT C. KING; WILLIAM D. STANSFIELD; PAMELA K. MULLIGAN. A Dictionary of Genetics, Seventh Edition. [s.l.]: Oxford University Press, 2006.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Peptide na anglické Wikipedii a Peptid na německé Wikipedii.

[stenesh-1] Stenesh, J. (1989): Dictionary of Biochemistry and Molecular Biology (2nd Edition). John Wiley & Sons.

[novacek-2] NOVÁČEK, František. Fytochemické základy botaniky. Olomouc: Fontána ISBN 978-80-7336-457-1.

[dictionary-3] ROBERT C. KING; WILLIAM D. STANSFIELD; PAMELA K. MULLIGAN. A Dictionary of Genetics, Seventh Edition. [s.l.]: Oxford University Press, 2006.

[1]

[2]

[3]