Pelyša (přítok Šventoji)
Pelyša | |
---|---|
Základní informace | |
Délka toku | 19,3 km |
Plocha povodí | 109,2 km² |
Průměrný průtok | 0,3 m³/s |
Světadíl | Evropa |
Hydrologické pořadí | 12210540 |
Pramen | |
na severním okraji vsi Butkūnai 55°46′2,7″ s. š., 25°7′11,49″ v. d. | |
Ústí | |
Šventoji u vsi Sedeikiai, 14 km na sever od okresního města Anykščiai 55°38′50,62″ s. š., 25°6′16,74″ v. d. | |
Protéká | |
Litva (Utenský a Panevėžyský kraj) | |
Úmoří, povodí | |
Atlantský oceán, Baltské moře, Němen, Neris, Šventoji | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pelyša je řeka 3. řádu ve východní Litvě, v Aukštaitiji, která se vlévá u vsi Sedeikiai, 14 km na sever od okresního města Anykščiai do řeky Šventoji jako její pravý přítok 106,5 km od jejího ústí do Nerisu. Protéká okresy Kupiškis a Anykščiai. Rychlost toku je 0,29 m/s.
Průběh toku
[editovat | editovat zdroj]Celkový trend směru toku je od severu k jihu. Pramení na severním okraji vsi Butkūnai v těsné blízkosti na jih od silnice č. 118 Kupiškis – Utena. Teče zpočátku směrem východním, dále mění několikráte směr častěji poměrně povlovnými nepravidelnými oblouky, řidčeji ostrými úhly, v horním a středním toku ojediněle, v dolním toku často drobně a hustě meandruje. 3,1 km od ústí je hráz rybníka Pelyšų tvenkinys (plocha 33,5 ha).[1] U tohoto rybníka je (dnes zpustlá) rezidence Pelyšų dvaras (Dvůr),[2] postaven kolem roku 1880, v roce 1923 měl 44 obyvatel, ve dvoře byla škola, do které byla roku 1934 přenesena i škola ze Sedeikiů, škola fungovala až do roku 1970. V roce 1941 byli majitelé dvora deportováni do gulagu na Sibiř.[3] Od rybníka Pelyšų tvenkinys až do soutoku dolní tok spadá do geologické rezervace Pelyšos geologinis draustinis, kde je cenné naleziště zbytků devonských lalokoploutvých a pancéřnatých ryb (ve výchozech břehů řeky).[4]
Přítoky
[editovat | editovat zdroj]Levé:
Hydrologické pořadí[5] |
Řeka | Délka (km) | Povodí (km²) | Vzdálenost od ústí (km) |
Ústí kde | Koordináty ústí |
---|---|---|---|---|---|---|
12210541 | Lakmenia | 13,5 | ||||
12210542 | Rudupis | 13,0 | ||||
Miežina | ||||||
12210543 | Svėdupis | 11,9 |
Pravé:
Hydrologické pořadí |
Řeka | Délka (km) | Povodí (km²) | Vzdálenost od ústí (km) |
Ústí kde | Koordináty ústí |
---|---|---|---|---|---|---|
12210544 | Skaistupys | 8,7 | ||||
Kiauliupys | ||||||
12210547 | Vekšelis | 5,0 | ||||
Jonupys | ||||||
12210548 | Akmena | 6,0 | 5,6 | 4,0 |
Obce při řece, další zajímavé objekty
[editovat | editovat zdroj]Butkūnai, Šimonėliai, Šimonys, Juodžiūnai, Pelyšiai, Žliobiškiai, Pelyšų dvaras, Pelyšos geologinis draustinis, Sedeikiai; balvan Katinų akmuo[6]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pelyša na litevské Wikipedii.
- ↑ Pelyšų tvenkinys (litevsky)
- ↑ Pelyšų dvaras Archivováno 6. 7. 2011 na Wayback Machine. (litevsky)
- ↑ Historie rezidence Pelyšų dvaras
- ↑ Geologické rezervace Archivováno 30. 7. 2012 na Wayback Machine. (litevsky)
- ↑ Oficiální klasifikátor litevských řek. vanduo.gamta.lt [online]. [cit. 2011-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-06-07.
- ↑ Historický kultovní balvan na pravém břehu; oválný, 1,1 m v průměru, nahoře s předky vytesanou miskou o průměru 30 cm
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Pelyša na Wikimedia Commons
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Lietuvos autokelių atlasas (Autoatlas Litvy) 1:200 000 : Jāņa Sēta Map publishers Ltd. : Rīga, Lotyšsko, 2008 - 222 stran ISBN 978-9984-07-475-7