Paličkování

Ruční paličkování

Paličkování (angl.: bobbin lace, něm.: Klöppeln) je způsob spojování většího počtu (3-800) nití vzájemným překřížením a stáčením. Paličkování se provádí jako ruční práce nebo na speciálních strojích, jeho účelem je zhotovení plošné průhledné textilie - krajky.

Ruční paličkování

Nářadí, pomůcky a zpracovávaný materiál

Většinou se zpracovává skaná bavlněná příze v jemnosti cca 20-50 tex, zčásti i barvená, v menší míře se používají také lněné nebo hedvábné příze (nejjemnější organzín až 2 tex).

Příze je navinuta na paličky různých tvarů a velikostí, jednotlivé nitě jsou zachyceny špendlíky zapíchnutými v polštáři (herduli). Na herduli je upevněn také podvinek tj. papír s nákresem předlohy, podle které se zhotovuje vazba krajky.

Nezbytná pracovní pomůcka jsou háčky různých jemností, kterými se ovládají (“házejí”) nitě při vlastním paličkování.

Základní prvky techniky paličkování

Technika paličkování

K základním prvkům vazební techniky se obvykle počítá (viz nákresy vpravo):

kroucení (1) – přehazování pravé nitě přes levou (v jednom páru)

křížení (2) - přehazování levé nitě přes pravou (ve dvou párech)

polohod (3) – současné kroucení a křížení (ve dvou párech)

hod (4) – spojení dvou polohodů

Z těchto prvků se dá tvořit velký počet vazebních kombinací a efektů. Odborníci rozeznávají v podstatě pět druhů vazeb:

• splétání = opakovanými hody vzniká pletenec (copánkovitý útvar)
• síťový (gimpový) hod = šestiúhelníky, také dvojité, použití většinou jako výplň
• dírkový hod = varianta síťového hodu, se kterým se často zaměňuje
• plátenko = stejný princip jako plátnová vazba tkanin, střídavě vodorovná a svislá nit
• tvarovací hod = třetí nit ze dvou svisle probíhajících párů nití se mezi ně zaplétá vodorovně. Touto vazbou se tvoří nejhustší místa v krajce

Vazba dává paličkovanému výrobku základní strukturu, která je obvykle doplněna různými efekty jako jsou pikotky, pavoučky, vločky, obtahovačky (rámečky ze silnější niti) apod.

Druhy ručně paličkovaných krajek

Technika paličkování se vyvinula v 16. století, kdy se začala vyrábět v Itálii, v Nizozemí a ve Španělsku. Jednotlivé druhy a varianty dostávaly nejčastěji jméno podle místa nebo regionu, ve kterém se začaly vyrábět a označení jim zůstalo i když se výroba přesunula jinam a nebo se jen (třeba amatérsky) napodobovaly.

K nejznámějším jménům patří: Point d'Angleterre ⁽¹⁾, bruselská ^{(2) (3)}, mechelenská ⁽⁴⁾, anglická ⁽⁵⁾, chantilly ⁽⁶⁾, valencienská ^{(7) (8)}, florentská, španělská, vamberecká, torchonská ⁽¹⁰⁾, cluny aj.

Originály těchto druhů se v 21. století najdou jen v muzeích. Ruční paličkování se asi od začátku 20. století zachovalo jen jako umělecké řemeslo a napodobeniny klasických vzorů se zhotovují amatérsky ve volném čase.

V České republice jsou v 21. století v tomto oboru významnou událostí každoroční Bienale české krajky ve Vamberku, kde se vystavuje a hodnotí 30-50 nejnovějších prací, mezi kterými jsou obvykle z cca ze 2/3 ručně paličkované krajky. Dále se konají dvakrát ročně krajkářské trhy , na jaře a na podzim v Praze.

Strojní paličkování

Strojní výroba je nesrovnatelně rychlejší a levnější než ruční paličkování, některé strojové výrobky jsou tak věrné napodobeniny, že je i odborníci mohou zaměnit s ručně paličkovanými krajkami.

V minulých stoletích se vyráběly také krajky se strojně paličkovanou půdicí zdobenou ručně vypracovanými ornamenty.

Za nejstarší stroj na výrobu průhledných textilií se považuje síťovací stroj Angličana Heathcoata patentovaný v roce 1808, na kterém se nechala vyrábět jen síťová struktura s šestihrannými očky nazvaná tyl (podle francouzského města Tulle).

Asi o 30 let později vyvinul na jejím základě Angličan Leavers bobinetový stroj (podrobněji popsaný v článku Bobinet). Na stroji se napodobuje paličkování s pomocí člunečků s přízí, která se protahuje mezi osnovními nitěmi. Na těchto zařízeních se dají zhotovit i složitější vzory krajek, v 21. století se nabízejí na prodej tímto způsobem vyrobené valencienské krajky, chantilly aj.

V 80. letech 19. století zkonstruovalo několik různých vynálezců modifikaci splétacího stroje, paličkovací stroj (zvaný také torchonský), který pracuje na principu mechanického paličkování. Na tomto se dají zhotovit krajky s jednoduššími vazbami, např. torchonská.

Asi od poloviny 20. století jsou paličkované krajky stále častěji nahrazovány pletenými průhlednými textiliemi z rašlových strojů. Tyto mohou paličkované výrobky jen imitovat, jsou však podstatně levnější a mají téměř neomezené možnosti vzorování.

V 21. století se vyrábějí prakticky všechny běžně používané krajky se síťovým podkladem na těchto strojích. Bobinetové a paličkovací stroje se uplatňují jen pro speciality a luxusní zboží.

Galerie paličkovaných krajek

• 
  ⁽¹⁾ Point d'Angleterre- polovina 17. století
• 
  ⁽²⁾ Kravata z bruselské krajky – pozdní 17. století
• 
  ⁽³⁾ Bruselská krajka – pozdní 18. století
• 
  ⁽⁴⁾ Mechelenská krajka – 18. století
• 
  ⁽⁵⁾ Anglická krajka podle bruselského vzoru - polovina 18. století
• 
  ⁽⁶⁾ Chantilly z roku 1865
• 
  ⁽⁷⁾ Valencienská krajka z roku 1875
• 
  ⁽⁸⁾ Valencienská krajka z bobinetového stroje
• 
  ⁽⁹⁾ Detail strojně paličkované krajky
• 
  ⁽¹⁰⁾ Torchon (ručně paličkovaný) – pozdní 19. století

Odkazy

Literatura

• Schöner: Spitzen, Enzyklopädie der Spitzentechniken, VEB Fachbuchverlag, Leipzig 1984, 384 stran, Lizenznummer 114-210/89/ 84 LSV 3913
• Domanjová: Paličkování, Grada Publishing Praha 2010, ISBN 978-80-247-3229-9

Související články

• Rašlové pleteniny
• Záclona

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu paličkování na Wikimedia Commons
• Ukázka výrobků Archivováno 12. 7. 2020 na Wayback Machine.

Autoritní data	NKC: ph123913 GND: 4031207-0