Pärnu (řeka)
| Pärnu | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Délka toku | 144 km |
| Plocha povodí | 6920 km² |
| Průměrný průtok | 48,2 m³/s |
| Světadíl | Evropa |
| Pramen | |
| Pandiverská vysočina 59°1′34,64″ s. š., 25°41′47,9″ v. d. 76,2 m n. m. | |
| Ústí | |
| Pernovský záliv 58°22′40″ s. š., 24°28′37″ v. d. 0 m n. m. | |
| Protéká | |
 Estonsko (Pärnumaa, Järvamaa) | |
| Úmoří, povodí | |
| Atlantský oceán, Baltské moře, Povodí Pärnu (Estonsko 99,85%, Lotyšsko 0,15%)[1] | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pärnu (česky též Pernava, estonsky plným názvem Pärnu jõgi, tedy "řeka Pärnu" nebo "Pernovská řeka") je po řece Võhandu druhá nejdelší estonská řeka. Protéká kraji Pärnumaa a Järvamaa. Do jejího povodí patří přibližně 16 % estonského území. Je dlouhá 144 km. Povodí má rozlohu 6920 km².
Průběh toku
[editovat | editovat zdroj]
Řeka pramení v Pandiverské vysočině poblíž městečka Roosna-Alliku a teče na jihozápad nejprve Středoestonskou rovinou a pak Pernovskou nížinou k Pernovskému zálivu, do něhož se vlévá na území města Pärnu, obklopena z obou stran přes 2 km dlouhými umělými hrázemi.
Přítoky
[editovat | editovat zdroj]Hlavními přítoky Pernavy jsou (v pořadí od pramene k ústí) zprava Reopalu, Lintsi, Mädara, Käru, Vändra a Sauga, zleva Vodja, Esna, Prandi, Aruküla, Navesti, Kurina a Reiu.
Vodní režim
[editovat | editovat zdroj]Zdroj vody je smíšený. Na horním toku převládá podzemní a na dolním dešťový. Průměrný roční průtok vody ve vzdálenosti 26 km od ústí činí 48,2 m³/s. Zamrzá ne každý rok, většinou v polovině prosince a rozmrzá na konci března.
Využití
[editovat | editovat zdroj]Poblíž ústí je možná vodní doprava. Na řece bylo vybudováno 11 přehrad a malé vodní elektrárny. Poblíž vesnice Purdi na horním toku odbočuje z Pernavy kanál odvádějící část vody do Jägaly pro posílení Tallinnského vodovodu.[2]
U městečka Tori na dolním toku řeky se nachází významný odkryv devonských pískovců, zvaný Tori põrgu („Torské peklo“).
Historie
[editovat | editovat zdroj]Řeka byla od pravěku význačnou dopravní tepnou, kolem níž od nejstarších dob vznikala lidská sídla. Nálezy kamenných seker a klínů a rozličných kostěných předmětů na mnoha místech podél řeky a v říčním korytě svědčí o lidské přítomnosti již v době kamenné.
Ve vesnici Pulli poblíž Sindi byly pod dvou- až třímetrovými nánosy naplavenin vykopány pozůstatky nejstaršího známého sídla na estonském území, lovecko-rybářská vesnice Kundské kultury,[3] datovaná do poloviny 9. tisíciletí před naším letopočtem.[4] Nálezy obsahují pazourkové a kostěné hroty šípů, nože, pěstní klíny a další užitkové předměty, ale také losí, bobří, medvědí, ptačí a rybí kosti, svědčící o lovecké aktivitě obyvatel.[3]
Významnost řeky se projevila též na vztahu lidí k ní. Ve středověku se Pernava objevuje na mapách též pod jménem Embeke („Matička“), které svědčí o tom, za jak důležitou pro své živobytí ji obyvatelé jejích břehů považovali.
Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Mezinárodní povodí řek v Evropě, Parnu
- ↑ http://www.loodusajakiri.ee/eesti_loodus/index.php?artikkel=1132
- ↑ a b LÕUGAS, Vello; SELIRAND, Jüri. Arheoloogiga Eestimaa teedel. Tallinn: Valgus, 1989. ISBN 5-440-00014-3. S. 276–278.
- ↑ http://www.gi.ee/~veski/10916.pdf
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Пярну“.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pärnu na Wikimedia Commons
- Článek o Pernavě v elektronickém průvodci Eestigiid.ee (estonsky)
