Na Hrádku (Páleč)
| Na Hrádku | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Výstavba | 13. století |
| Zánik | 17. století |
| Stavebník | vladykové z Pálče |
| Další majitelé | Kaplířové ze Sulevic Hrobčičtí z Hrobčic |
| Poloha | |
| Adresa | Páleč,  Česko |
| Souřadnice | 50°18′38,5″ s. š., 14°3′4,6″ v. d. |
  Na Hrádku | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 44835/2-697 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tvrziště Na Hrádku je zaniklá tvrz v obci Páleč v okrese Kladno. Založili ji vladykové z Pálče a jako panské sídlo sloužila až do třicetileté války, po které byla opuštěna a zanikla. Zachovalo se po ní tvrziště, které je od roku 1967 chráněno jako kulturní památka.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Tvrz založili nejspíše již ve třináctém století vladykové z Pálče.[2] Roku 1318 byla vesnice rozdělena mezi čtyři příslušníky rodu: Hrona, Bohuslava a dva Držkraje.[3] Část vesnice s tvrzí koupil na počátku třicátých let čtrnáctého století pražský biskup Jan IV. z Dražic a věnoval ji augustiniánskému klášteru v Roudnici nad Labem.[2] Na tvrzi dále sídlili, snad jako klášterní purkrabí, vladykové z Pálče,[3] kteří z ní spravovali klášterní majetek na Slánsku a kteří vlastnili zbývající část vesnice.[2] K jejich rodu patřila roku 1380 Anna, vdova po Heřmanovi, a Matěj, syn Ješka Kováře.[3] Ke známějším osobnostem patří Štěpán z Pálče, který se narodil koncem šedesátých let 14. století Adamovi z Pálče. Štěpán vystupoval jako přítel a stoupenec Jana Husa, ale roku 1412 se stal jedním z jeho největších nepřátel. Po Husově upálení byl králem Václavem IV. roku 1415 vykázán z Čech.[2]
Na počátku husitských válek roudnický klášter zanikl a král Zikmund Páleč roku 1420 zastavil Kerunkovi ze Sulevic,[2] kterému patřila až do roku 1445.[3] V dalších desetiletích panovníci tvrz zastavovali řadě majitelů a ta mezitím zchátrala. Teprve roku 1538 ji král Ferdinand I. prodal spolu se Šlapanicemi Janu Mikšovi z Hrobčic, kterého ještě téhož roku povýšil do rytířského stavu. Jan Mikš poté Páleč roku 1550 připojil k budenickému panství.[2]
Rozsáhlou přestavbu staré tvrze na renesanční zámek realizoval Adam Hrobčický z Hrobčic, syn Jan Mikše. Po Adamově smrti došlo roku 1587 k dělení rodového majetku a Páleč se stala samostatným panstvím, které získal jeho syn Jiří Hrobčický Hrobčic. Za účast na stavovském povstání v letech 1618–1620 byl Jiří odsouzen ke ztrátě poloviny majetku, ke které patřila i Páleč. Samotný Jiří později v roce 1628 odešel ze země. Vesnici roku 1623 získal Albrecht z Valdštejna. Po něm ji držel hrabě Raimund Montecuccoli a Matyáš Arnold z Klarštejna na Budenicích.[2] Za hrabat z Klarštejna byla Páleč znovu oddělena z budenického panství pro Elišku Dorotu Arnoldovou z Klarštejna a její syn Matěj Ondřej Hartman z Klarštejna statek roku 1669 prodal Janovi z Goltze.[3] Jan z Goltze Páleč připojil ke svému statku v Kobylníkách, u kterého zůstala až do zrušení poddanství. Samotná pálečská tvrz přestala už během třicetileté války sloužit jako panské sídlo a postupně zanikla.[2]
Stavební podoba
[editovat | editovat zdroj]Ve čtrnáctém století tvrz tvořil palác, okrouhlá věž s další zástavbou, kterou chránily valy a příkopy. Dochovaly se z ní terénní pozůstatky opevnění a nepatrné náznaky zdiva.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-02-06]. Identifikátor záznamu 157235 : Tvrz Na Hrádku. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d e f g h i Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Páleč – tvrz, s. 366–367.
- ↑ a b c d e SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek VIII. Rakovnicko a Slánsko. Praha: František Šimáček, 1891. 353 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze na Zlonicku, s. 214–215.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KAŠIČKA, František. Tvrze středních Čech. Praha: Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, 1984. 80 s.