Osvald z Wolkensteinu
| Osvald z Wolkensteinu | |
|---|---|
 Osvald z Wolkensteinu – portrét z Innsbruckého rukopisu z roku 1432. | |
| Narození | 1377 Schöneck Castle |
| Úmrtí | 2. srpna 1445 (ve věku 67–68 let) Merano |
| Povolání | básník, hudební skladatel, diplomat, spisovatel a voják |
| Ocenění | rytíř Řádu Božího hrobu |
| Děti | Osvald II. z Wolkensteinu |
| Rodiče | Fridrich z Wolkensteinu a Katharina von Villanders, Heiress of Trostburg[1] |
| Rod | Wolkensteinové |
| Příbuzní | Michael z Wolkensteinu (sourozenec) Michael z Wolkenstein-Rodeneggu, Veit van Wolkenstein, Georg Wolkenstein-Rodenegg, Johann von Wolkenstein-Rodenegg[1], Sigismund von Wolkenstein-Rodenegg, in Rodenegg-Hauenstein[1], Geneovefa von Wolkenstein-Rodenegg[1] a Praxedis von Wolkenstein-Rodenegg[1] (vnoučata) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Osvald z Wolkensteinu (německy Oswald von Wolkenstein, kolem roku 1377 zřejmě na hradě Schöneck v Pusterském údolí/Jižní Tyroly - 2. srpna 1445, Merán) byl jihotyrolský diplomat a politik, ale také zpěvák, básník a skladatel - minnesänger. Byl rytířem řádu Božího hrobu jeruzalémského v období odcházejícího pozdního středověku, působil také diplomat ve službách císaře Zikmunda a Menhartovců. Angažoval se v protihusitské kampani.
Život a působnost
[editovat | editovat zdroj]V roce 1429 udeřil pěstí nového brixenského biskupa Oldřicha Putsche při jeho sporu s katedrální kapitolu. V roce 1431 se Osvald a jeho bratr Michael přestěhovali z Norimberka k říšskému sněmu, kde jej král Zikmund přijal do Dračího řádu.
Patřil mezi kritiky učení Jana Husa a v roce 1432 se pravděpodobně účastnil husitské kampaně, o čemž však zřejmě neexistuje žádný důkaz. V tomto roce pobýval na dvoře krále Zikmunda v Piacenze a Parmě a zúčastnil se poselstva do Říma, které mělo s papežem dojednat císařskou korunovaci. Korunovace samotné v květnu 1433 se však pravděpodobně nezúčastnil, protože v té době doprovázel císařského velvyslance na koncil do Basileje. Když císař v roce 1437 zemřel a po něm v roce 1439 také tyrolský vévoda Fridrich IV., byl Osvald členem komise pěti mužů, kteří sestavili soupis dědictví a společně ho ochraňovali pro nezletilého syna Zikmunda, zvaného Bohatý.
V politice se Osvald naposledy objevil v roce 1445: zúčastnil se zasedání sněmu v Meranu, kde 2. srpna 1445 zemřel. Ještě téhož dne předala jeho manželka sněmu dva klíče od truhel se smlouvou opatrovnictví mladého vévody Zikmunda a soupis Osvaldovy části vévodova pokladu.
Osvald byl pohřben v klášteře Neustift poblíž Brixenu, jehož patronem byl jmenován v roce 1434 na říšském sněmu v Ulmu. Jeho hrob byl objeven náhodnou v roce 1973 při rekonstrukčních pracích, identifikaci kostí potvrdila univerzitě v Linci, která lebku předala k prozkoumání soudnímu lékařskému institutu univerzity v Bernu. [2]
Osvaldovo pravé oko
[editovat | editovat zdroj]
Všechny portréty Osvalda znázorňují se zavřeným pravým okem. Průzkum Osvaldovy lebky provedený v roce 1973 ukázal, že se jednalo o vrozenou vadu. Pravá oční jamka byla menší než levá, což znamenalo, že oční bulva byla neustále pod tlakem, což později vyústilo v paralýzu svalu očních víček (ptóza). Kühn uvádí domněnku oftalmologa Eberharda Kleebergera, že šlo o sekundární ptózu následkem úrazu[3] Pověst (Dietera Kühna), podle kterého Osvald jako osmiletý chlapec údajně utrpěl zranění při nehodě v lukostřelbě v Trostburgu, byla vyvrácena. Ani oblíbený popis ztráty oka při obraně zámku Greifenstein v roce 1423 není možný, neboť již na pomníku v Brixenské katedrále z roku 1408 je Osvald znázorněn jako jednooký.
Potomstvo
[editovat | editovat zdroj]Osvaldův nejstarší syn Michael se stal kanovníkem v Brixenu, dcera Marie jeptiškou v brixenském klášteře klarisek, kde spolu s několika dalšími jeptiškami vedla spor s brixenským biskupem Mikulášem Kusánským, který zaváděl reformu klášterů.[4] Později se uchýlila do kláštera klarisek v Meranu, kde v roce 1478 zemřela jako abatyše. Osvaldovi potomci v roce 1491 získali zámek Rodenegg poblíž Brixenu, který je stále ve vlastnictví jeho přímých potomků, hrabat z Wolkenstein-Rodeneggu.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Dieter Kühn: Ich Wolkenstein. Erweiterte Neufassung, Fischer Taschenbuch-Verlag, Frankfurt am Main 2011, ISBN 978-3-596-19008-9, s. 699–704.
- ↑ Dieter Kühn: Ich Wolkenstein. Erweiterte Neufassung, Fischer Taschenbuch-Verlag, Frankfurt am Main 2011, ISBN 978-3-596-19008-9, S. 233 f., 374 ff., 701 ff.
- ↑ Dieter Kühn: Ich Wolkenstein. Erweiterte Neufassung, Fischer Taschenbuch-Verlag, Frankfurt am Main 2011, ISBN 978-3-596-19008-9, s. 652–656.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Franz Josef Schweitzer: Die Hussitenlieder Oswalds von Wolkenstein vor dem Hintergrund der Böhmischen Reformbewegung und Revolution. In: Jahrbuch der Oswald von Wolkenstein-Gesellschaft (JOWG). 9 (1996/97), ISSN 0722-4311, S. 31–43.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Osvald z Wolkensteinu na Wikimedia Commons
