Olof Palme

Olof Palme
Olof Palme
	Olof Palme, 1974
Rodné jméno	Sven Olof Joachim Palme
Narození	30. ledna 1927; Östermalm, Stockholm, Švédsko
Úmrtí	28. února 1986 (ve věku 59 let); Stockholm, Švédsko
Příčina úmrtí	střelná rána
Místo pohřbení	Adolf Fredriks kyrkogård (59°20′16″ s. š., 18°3′37″ v. d.)
Bydliště	Västerlånggatan 31, Gamla stan, Stockholm
Alma mater	Beskowska skolan (1934–1937); Sigtunaskolan Humanistiska Läroverket (do 1944); Stockholmská univerzita (od 1949); Kenyon College
Povolání	politik
Ocenění	Cena Džaváharlála Néhrúa (1985); Order of Eduardo Mondlane, 1st class (1988); Řád Bílého lva s kolanou (2000); Řád společníků O. R. Tamba; Cena čtyř svobod - svoboda od strachu
Politická strana	Sociální demokraté
Choť	Jelena Rennerová (1949–1952) ; Lisbeth Becková-Friisová (1956–1986)
Děti	Joakim; Mårten; Mattias
Rodiče	Gunnar Palme; Elisabeth von Knieriemová
Příbuzní	Claës Palme (sourozenec)
Funkce	člen První komory (1958–1968); ministr mládeže Švédska (1963–1965); Minister for Communications and Regional Policy (1965–1967); švédský ministr kultu (1967); Minister for Education and Science (1968–1969); … více na Wikidatech
Podpis
Web	www.palmecenter.org
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sven Olof Joachim Palme (30. ledna 1927 Stockholm – 28. února 1986 Stockholm) byl švédský politik, v letech 1969–1986 předseda sociální demokracie a dvojnásobný předseda vlády Švédska mezi roky 1969–1976 a 1982–1986, jehož život byl ukončen atentátem při návratu z kina, v době kdy stále zastával úřad premiéra.

Osobní život

Narodil se roku 1927 ve stockholmském Östermalmu do luteránské konzervativní rodiny z vyšší střední třídy. Otec Gunnar Palme (1886–1934) byl podnikatel s nizozemskými předky, v letech 1932–1934 generální ředitel firmy Lifförsäkrings AB Thule. Zemřel, když bylo synovi šest let. Matka Elisabeth von Knieriemová měla kořeny v rodině německých obchodníků na Baltu. Její praděd byl v roce 1814 povýšen ruským carem Alexandrem I. Do Švédska přicestovala roku 1915 jako uprchlice. Palmeho praděd Alexander von Knieriem (1837–1904) vykonával funkci generálního prokurátora v ruském Senátu, tehdejším legislativním, soudním i výkonném orgánu ruských carů.^[1]

Jeho starším bratrem byl právník Claës Palme, který se specializoval na mořské právo.

Olof Palme získával základní vzdělání od soukromých učitelů. V dětství se naučil anglicky a německy. Po dokončení střední školy Sigtunaskolan Humanistiska Läroverket, přešel v sedmnácti letech na Stockholmskou univerzitu. V lednu 1945 byl povolán do armády, kde další dva roky odsloužil povinnou službu u svealandského dělostřeleckého regimentu. V roce 1956 se stal kapitánem v záloze. V březnu 1947 nastoupil ke studiu univerzity.^[2]

V letech 1947–1948 absolvoval stipendijní pobyt na ohijské Kenyon College, kde získal bakalářský titul (B.A.).^[3] Napsal také kritickou esej na Hayekovu Cestu do otroctví. Následně autostopem procestoval Spojené státy a Mexiko. Později při opakovaných návštěvách Ameriky připomínal, že právě Spojené státy z něj učinily socialistu.^[4]

Po návratu do Švédska se vrátil na Stockholmskou univerzitu ke studiu práva a v roce 1949 vstoupil do Sociální demokracie. Roku 1952 byl zvolen prezidentem Švédské národní unie studentstva. Zaměřoval se především na mezinárodní vztahy a poznával Evropu.^[2]

Při poúnorové návštěvě Prahy se Olaf Palme seznámil s Jelenou Rennerovou, jejíž otec byl právník Jan Renner, bývalý poradce československého expremiéra Karla Kramáře a národní demokrat. Její děd Josef Seifert se stal prvorepublikovým senátorem. Pár spolu uzavřel účelové manželství, aby mohla Češka emigrovat do zahraničí. Švédský historik Henrik Bergren uvedl, že sňatek byl proveden korespondenčně, na dálku v prosinci 1948 během Palmeho londýnské cesty na studentský sněm. Ve Švédsku jí zajistil byt a formální manželský svazek rozvázali až v roce 1952, aby se vyhnuli podezření z účelovosti. Jana Palmeová se stala lékařkou a podruhé se vdala; přijala příjmení Zetterstromová.^[5]

Podruhé se oženil 9. června 1956 s dětskou psycholožkou Lisbet Christinou Beckovou-Friisovou, která v letech 1990–1991 byla předsedkyní UNICEF.^[6] Do manželství se narodili tři synové Joakim, Mårten a Mattias Palmeovi.

Politická kariéra

Jeho politická kariéra začala v roce 1953, když ho Tage Erlander, tehdejší premiér, zaměstnal jako osobního asistenta. Již v té době Palme formoval myšlenky, které poznamenaly jeho politickou práci: odstranění kolonialismu, právo na národní sebeurčení, potřeba nového ekonomického světového řádu, boj proti rasismu, sen o rovných právech; demokratizace vzdělávání.^[zdroj?] Následoval přitom tradiční švédskou sociálnědemokratickou politiku. Věřil v silnou společnost, v níž jsou plná zaměstnanost a veřejný sektor dva nejdůležitější prostředky k větší rovnosti mezi různými sociálními skupinami i mezi pohlavími.^[zdroj?] Jedna z jeho základních myšlenek byla představa o politice všeobecného blahobytu: všichni, bez ohledu na jejich zdroje, by měli mít prospěch ze státu blahobytu.^[zdroj?]

Blízké přátelství a spolupráce s Tagem Elanderem pokračovaly i nadále, když se Olof Palme stal ministrem bez portfeje (1963), ministrem spojů (1965) a ministrem školství (1967). Bylo celkem logické, že po odstoupení Erlandera v roce 1969 byl zvolen předsedou švédské Sociálnědemokratické strany, čímž se stal také předsedou vlády.

V zahraničí i doma budil velký zájem a stal se známým politikem. Jeho zájem o mezinárodní otázky a sociální cítění se probudily už v mládí, když jako student procestoval značnou část Spojených států a Dálného východu.

Vražda

Byl velký řečník a agitátor. Jeho vášnivé odhodlání a plamenná rétorika budily ohlas doma i mimo Švédsko.

Olof Palme, jako obvykle bez ochranky, odcházel večer dne 28. února 1986 s manželkou domů z kina, když ze tmy vystoupil muž a zastřelil ho.

Dne 10. června 2020 švédští státní žalobci oznámili, že vědí, že vrahem byl jeden z podezřelých, Stig Engström, který ale v roce 2000 spáchal sebevraždu – proto bude vyšetřování zastaveno.^[7]

Pohřeb

"Mír byl jeho nejdůležitější úkol," řekl Ingvar Carlsson, jeho nástupce, na jeho pohřbu, "protože viděl válku jako největší hrozbu pro lidstvo."

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Olof Palme na anglické Wikipedii.

↑ Книрим Александр Александрович [online]. Great Russian People [cit. 2015-02-03]. Dostupné online.
↑ ^a ^b Uno Stamps [online]. [cit. 2015-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 20-10-2017.
↑ Bill Mayr.Remembering Olof Palme Archivováno 30. 1. 2015 na Wayback Machine.
↑ Hendrik Hertzberg, "Death of a Patriot", in: Idem, Politics. Observations and Arguments, 1966–2004 (New York: The Penguin Press, 2004) pp. 263–266, there 264
↑ HRUBÝ, Dan. Pražské příběhy. Na cestě Malou Stranou.. Jarošov nad Nežárkou: Pejdlova Rosička, 2015. ISBN 978-80-905720-3-4. S. 255–256.
↑ Officers of the Executive Board, 1946-2006 [online]. UNICEF [cit. 2008-06-12]. Dostupné online.
↑ Sweden: We know who killed PM Palme. BBC News. 2020-06-10. Dostupné online [cit. 2020-07-12]. (anglicky)

Externí odkazy

Galerie Olof Palme na Wikimedia Commons
Obrázky, zvuky či videa k tématu Olof Palme na Wikimedia Commons
Odkaz Olofa Palmeho na Nordic News Network (anglicky)

[1] Книрим Александр Александрович [online]. Great Russian People [cit. 2015-02-03]. Dostupné online.

[Httpwwwunostampsnlperson_palmehtm-2] Uno Stamps [online]. [cit. 2015-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 20-10-2017.

[3] Bill Mayr.Remembering Olof Palme Archivováno 30. 1. 2015 na Wayback Machine.

[4] Hendrik Hertzberg, "Death of a Patriot", in: Idem, Politics. Observations and Arguments, 1966–2004 (New York: The Penguin Press, 2004) pp. 263–266, there 264

[5] HRUBÝ, Dan. Pražské příběhy. Na cestě Malou Stranou.. Jarošov nad Nežárkou: Pejdlova Rosička, 2015. ISBN 978-80-905720-3-4. S. 255–256.

[6] Officers of the Executive Board, 1946-2006 [online]. UNICEF [cit. 2008-06-12]. Dostupné online.

[7] Sweden: We know who killed PM Palme. BBC News. 2020-06-10. Dostupné online [cit. 2020-07-12]. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

Premiéři Švédska

Louis De Geer st. (1876–1880) • Arvid Posse (1880–1883) • Carl Johan Thyselius (1883–1884) • Robert Themptander (1884–1888) • Gillis Bildt (1888–1889) • Gustaf Åkerhielm (1889–1891) • Erik Gustaf Boström (1891–1900) • Fredrik von Otter (1900–1902) • Erik Gustaf Boström (1902–1905) • Johan Ramstedt (1905) • Christian Lundeberg (1905) • Karl Staaff (1905–1906) • Arvid Lindman (1906–1911) • Karl Staaff (1911–1914) • Hjalmar Hammarskjöld (1914–1917) • Carl Swartz (1917) • Nils Edén (1917–1920) • Hjalmar Branting (1920) • Louis de Geer (1920–1921) • Oscar von Sydow (1921) • Hjalmar Branting (1921–1923) • Ernst Trygger (1923–1924) • Hjalmar Branting (1924–1925) • Rickard Sandler (1925–1926) • Carl Gustaf Ekman (1926–1928) • Arvid Lindman (1928–1930) • Carl Gustaf Ekman (1930–1932) • Felix Hamrin (1932) • Per Albin Hansson (1932–1936) • Axel Pehrsson-Bramstorp (1936) • Per Albin Hansson (1936–1946) • Tage Erlander (1946–1969) • Olof Palme (1969–1976) • Thorbjörn Fälldin (1976–1978) • Ola Ullsten (1978–1979) • Thorbjörn Fälldin (1979–1982) • Olof Palme (1982–1986) • Ingvar Carlsson (1986–1991) • Carl Bildt (1991–1994) • Ingvar Carlsson (1994–1996) • Göran Persson (1996–2006) • Fredrik Reinfeldt (2006–2014) • Stefan Löfven (2014–2021) • Magdalena Anderssonová (2021–2022) • Ulf Kristersson (od 2022)