Přeskočit na obsah

Mikuláš Albergati

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Niccolo Albergati)
Blahoslavený
Mikuláš Albergati
Kardinál-kněz
Boloňský biskup
Mikuláš Albergati (autor: Jan van Eyck, cca 1431)
Mikuláš Albergati
(autor: Jan van Eyck, cca 1431)
Církevřímskokatolická
Diecézeboloňská
SídloBoloňa
Jmenování5. ledna 1417
Uveden do úřadu4. července 1417
Emeritura9. května 1443
PředchůdceGiovanni di Michele
NástupceLudovico Trevisano
Titulární kostelbazilika svatého Kříže
Svěcení
Kněžské svěcení1404
světitel Bartolomeo Raimondi
Biskupské svěcení4. července 1417
světitel Tommaso Perenduli
1. spolusvětitel Pietro Ondedi
2. spolusvětitel Pietro Bolardi
Kardinálská kreace27. května 1426
kreoval Martin V.
Titulkardinál-kněz
Osobní údaje
Datum narození1373
Místo narozeníBoloňa
Datum úmrtí9. května 1443
Místo úmrtíSiena
Vyznánířímskokatolické
RodičePier Nicola Albergati
Alma materBoloňská univerzita
Svatořečení
Beatifikace25. září 1744
Řím
beatifikoval Benedikt XIV.
Svátek10. května
Uctíván církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství
Atributykardinálský oděv
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blahoslavený Mikuláš Albergati, italsky Niccolò Albergati (1373 Boloňa9. května 1443 Siena) byl italský kardináldiplomat.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Boloni roku 1373 do šlechtické rodiny. Absolvoval práva a v roce 1394 se stal členem kartuziánského řádu. Po skončení papežského schizma podporoval papeže Martina V., který jej roku 1417 jmenoval biskupem boloňským a 24. května 1426 titulárním kardinálem baziliky Svatého Kříže v Jeruzalémě. Roku 1431 zahájil čtrnáctiletý Basilejský koncil, jenž v římskokatolické církvi přinesl definitivní vítězství papalismu nad konciliarismembuly o sjednocení s Kopty, Řeky, Armény, Syřany a Chaldejci. V rodném městě se zasadil o rozvoj vzdělanosti.

Albergati sloužil jako diplomat u několika papežů. V tomto úřadu navštívil Francii a několik dalších italských států. Roku 1435 vykonal v roli papežského legáta pontifika Evžena IV. cestu na kongres v Arrasu, který nepřinesl zamýšlený mír mezi Anglií a Francií ve stoleté válce. Znamenal však odklon Burgundska od Anglie a navázání spojenectví mezi burgundským vévodou Filipem III. Dobrým a francouzským králem Karlem VII. Mezi lety 1438–1443 zastával úřad hlavního penitenciáře Apoštolské penitenciárie, jednoho ze tří tribunálů Římské kurie.

K jeho žákům patřili pozdější papežové Mikuláš V., Pius II. a také italský renesanční humanista Francesco Filelfo. Tommaso Parentuccelli, pozdější Mikuláš V., u něj vykonával službu tajemníka a z úcty ke svému benefaktorovi si zvolil papežské jméno „Mikuláš“.

Mikuláš Albergati vážně onemocněl během cest v Sieně, kde 9. května 1443 zemřel. K uložení ostatků do hrobu došlo ve florentských kartouzích.[1] Blahořečen byl 25. září 1744.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Niccolò Albergati na anglické Wikipedii.

  1. CHLUMSKÝ, Jan. Světci k nám hovoří... / blah. Mikuláš Albergati [online]. Catholica.cz [cit. 2013-09-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Hlavní penitenciář Apoštolské penitenciárie
Předchůdce:
Antonio Correr
1438–1443
Mikuláš Albergati
Nástupce:
Giuliano Cesarini