Přeskočit na obsah

Galaxie Větrník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z NGC 5457)
Galaxie Větrník
Messier 101 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Messier 101 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typspirální galaxie
TřídaSc[1]
ObjevitelPierre Méchain
Datum objevu27. března 1781
Rektascenze14h 03m 12,5s[2]
Deklinace54°20′56″[2]
SouhvězdíVelká medvědice (lat. Ursa Major - UMa)
Zdánlivá magnituda (V)7,9[3]
Úhlová velikost28,8'x26,9'[2]
Vzdálenost6,95 Mpc
Plošná jasnost14,6[1]
Poziční úhel26°[1]
Rudý posuv0,000804 (241 km/s)[2]
Kupa galaxiíSkupina galaxií M 101[3]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr85 000[3] ly
Absolutní magnituda (V)−21,6
Označení v katalozích
Messierův katalogM 101
New General CatalogueNGC 5457
IRASIRAS F14012+5434 a IRAS 14013+5435
Uppsala General CatalogueUGC 8981
Principal Galaxies CataloguePGC 50063
Atlas of Peculiar GalaxiesAPG 26
Jiná označeníM101, NGC 5457, UGC 8981, PGC 50063, Arp 26[2]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 101 (také galaxie Větrník, M101 nebo NGC 5457) je spirální galaxie v souhvězdí Velké medvědice s magnitudou 7,9[3] a úhlovými rozměry 28,8'x26,9'.[2] Objevil ji Pierre Méchain 27. března 1781.[3] Drobné skvrny obklopující galaxii, které jsou ve skutečnosti jasnější části spirálních ramen, objevil a zapsal do katalogu William Herschel.[3] Galaxie Větrník je od Země vzdálena 27 milionů světelných let a je nejjasnějším členem skupiny galaxií M 101.[3]

Pozorování

[editovat | editovat zdroj]
Poloha M 101 v souhvězdí Velké medvědice

Za výjimečných pozorovacích podmínek je M101 viditelná i obyčejným triedrem. Patří totiž mezi nejjasnější galaxie na pozemské obloze, protože se od Země nenachází příliš daleko a má poměrně velké rozměry. Její nalezení je poměrně snadné díky tomu, že od jasné hvězdy Mizar k ní vede pohledný řetízek hvězd šesté a sedmé magnitudy. Kvůli velkým rozměrům galaxie je k jejímu pozorování zapotřebí použít nízké zvětšení. Jasné jádro a jasné úseky spirálních ramen jsou viditelné až v dalekohledu o průměru alespoň 250 mm. Za příznivých podmínek a s dalekohledem o průměru 400 mm tato ramena poskytují neobvyklý pohled.[4]

M101 má velkou severní deklinaci, proto je na velké části severní polokoule cirkumpolární, a to v celé Evropě a téměř celé severní Americe. Naopak na jižní polokouli je viditelná pouze do nižších středních zeměpisných šířek mírného pásu.[5] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od února do září.

Historie pozorování

[editovat | editovat zdroj]

Galaxii objevil Pierre Méchain 27. března 1781[3] a popsal ji jako velmi rozsáhlý nejasný oblak bez hvězd severně od ocasu Velké medvědice.[6] Charles Messier následně tuto galaxii zařadil do svého katalogu.[3] William Herschel v roce 1784 poznamenal, že jde o mlhavý objekt, který se neúspěšně pokoušel rozložit na hvězdy.[6] William Parsons ji pozoroval v polovině 19. století a jako první zaznamenal její spirální vzhled.[6] V roce 1966 Halton Arp vydal Katalog podivných galaxií (Atlas of Peculiar Galaxies), do kterého ji zařadil mezi galaxie s jedním mohutným ramenem.

Vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]
Snímek galaxie M101. Autor: Scott Anttila.

M101 leží ve vzdálenosti 27 milionů světelných let od Země a je to spirální galaxie se široce rozevřenými rameny, typu Sc[1] nebo přesněji typu SAB(rs)cd.[2] Při pohledu ze Země je k pozorovateli natočena čelně, ale její spirální ramena jsou viditelná pouze velkými dalekohledy. Skutečný průměr galaxie je přibližně 170 000 světelných let,[3] tedy dvojnásobný proti Mléčné dráze. Pozorováním cefeid Hubbleovým vesmírným dalekohledem v letech 1994 a 1995 umožnilo přesné určení vzdálenosti M101. Po pozdější nové kalibraci této metody tak vychází výše zmíněná vzdálenost 27 milionů světelných let.[3]

Od začátku 20. století byly v této galaxii pozorovány 4 supernovy:[3]

  • SN 1909A - objevil ji Max Wolf 26. ledna 1909, magnituda 12,1[7]
  • SN 1951H - objevena v září 1951,[7] typ II
  • SN 1970G - objevena 30. července 1970, typ II, magnituda 11,5[7][8]
  • SN 2011fe - objevena 24. srpna 2011, nejjasnější z těchto čtyř, typ Ia, magnituda 10,0[9]

Struktura

[editovat | editovat zdroj]
Ultrafialový snímek dobře ukazující narušení spirálních ramen na levé straně M101.

M101 je v porovnání s Mléčnou dráhou značně rozsáhlejší galaxií. Hmotnost jejího disku byla odhadnuta na řádově 100 miliard hmotností Slunce a její galaktická výduť má hmotnost přibližně 2,7 miliard hmotností Slunce.[10] Celkem tato galaxie obsahuje přinejmenším bilion hvězd a přibližně 100 miliard z nich může být svým stářím a teplotou podobných Slunci.[11]

Zvláštní vlastností této galaxie je přítomnost rozsáhlých a velmi jasných HII oblastí, kterých je možné na fotografii napočítat až 3 000. Tyto oblasti, ve kterých probíhá tvorba hvězd, obsahují velký počet mladých a horkých modrých hvězd. Tři z nich mají i NGC označení: NGC 5461, NGC 5462 a NGC 5471.

Roku 2001 v ní byl pomocí Chandry rentgenový zdroj P98 identifikován jako ultrazářivý rentgenový zdroj (ULX) a dostal označení M101 ULX-1. Roku 2005 pozorování pomocí Hubbla a XMM-Newton odhalila optický protějšek tohoto zdroje, což naznačovalo, že to je rentgenová dvojhvězda.[12] Další pozorování ukázala, že tento systém odporuje teoretickým modelům: na vysvětlení je třeba černá díra o hmotnosti 20 - 30 hmotností Slunce, která konzumuje materiál rychleji než je teoreticky možné.[13]

M101 má znatelně nesouměrný tvar. Předpokládá se, že tato nesouměrnost vznikla v astronomicky nedávné době vlivem setkání s jinou galaxií, která její ramena pokřivila silnými slapovými silami. Toto setkání navíc zesílilo hustotní vlny v galaktických ramenech a způsobilo tak stlačení mezihvězdného prostředí a následné zvýšení hvězdotvorné činnosti.

Skupina galaxií M 101

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku skupina galaxií M 101.

M101 má pět drobných satelitních galaxií: NGC 5204, NGC 5474, NGC 5477, NGC 5585 a UGC 8837 (Holmberg IV).[14] Jak bylo napsáno výše, setkání se satelitními galaxiemi může zvyšovat hvězdotvornou činnost v ramenech M101. Navíc se zdá, že tuto galaxii narušila sousední galaxie NGC 5474.[14] M101 a její satelitní galaxie spolu tvoří skupinu galaxií M 101.[15][16][17][18]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Galassia Girandola na italské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d FROMMERT, Hartmut. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 5457 [online]. [cit. 2017-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f g NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 101 [online]. [cit. 2017-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l SEDS Messier Objects Database: Messier 101 [online]. [cit. 2017-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  5. ↑ Deklinace 54° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 36° od severního nebeského pólu. Severně od 36° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 36° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  6. ↑ a b c Messier 101: Observations and Descriptions [online]. SEDS.org [cit. 2017-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU) [cit. 2017-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ CAIN, Fraser. Afterlife of a Supernova [online]. Universe Today, 2005-06-08 [cit. 2017-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ BEATTY, Kelly. Supernova Erupts in M101 [online]. Sky & Telescope, 2011-09-16 [cit. 2017-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-27. (anglicky) 
  10. ↑ COMTE, G.; MONNET, G.; ROSADO, M. An optical study of the galaxy M 101 - Derivation of a mass model from the kinematic of the gas. S. 73–81. Astronomy and Astrophysics [online]. Únor 1979 [cit. 2017-10-27]. Roč. 72, s. 73–81. Dostupné online. Bibcode 1979A&A....72...73C. (anglicky) 
  11. ↑ HENDRIX, Susan. Hubble's Largest Galaxy Portrait Offers a New High-Definition View [online]. NASA, 2006-02-28 [cit. 2017-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Kuntz, K.D. The Optical Counterpart of M101 ULX-1. The Astrophysical Journal. 10 February 2005, s. L31–L34. Dostupné online [cit. 9 September 2018]. DOI 10.1086/428571. Bibcode 2005ApJ...620L..31K. 
  13. ↑ LIU, Jifeng; BREGMAN, Joel N.; BAI, Yu; JUSTHAM, Stephen; CROWTHER, Paul. Puzzling accretion onto a black hole in the ultraluminous X-ray source M101 ULX-1. Nature. 2013, s. 500. DOI 10.1038/nature12762. Bibcode 2013Natur.503..500L. arXiv 1312.0337. 
  14. ↑ a b SANDAGE, A.; BEDKE, J. Carnegie Atlas of Galaxies. [s.l.]: Carnegie Institution of Washington, 1994. ISBN 0-87279-667-1. (anglicky) 
  15. ↑ TULLY, R. B. Nearby Galaxies Catalog. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0-521-35299-1. 
  16. ↑ FOUQUE, P.; GOURGOULHON, E.; CHAMARAUX, P., et al. Groups of galaxies within 80 Mpc. II - The catalogue of groups and group members. S. 211–233. Astronomy and Astrophysics Supplement [online]. Květen 1992 [cit. 2017-10-27]. Roč. 93, čís. 2, s. 211–233. Dostupné online. Bibcode 1992A&AS...93..211F. (anglicky) 
  17. ↑ GARCIA, A. General study of group membership. II - Determination of nearby groups. S. 47–90. Astronomy and Astrophysics Supplement [online]. Červenec 1993 [cit. 2017-10-27]. Roč. 100, s. 47–90. Dostupné online. Bibcode 1993A&AS..100...47G. (anglicky) 
  18. ↑ GIURICIN, Giuliano; MARINONI, Christian; CERIANI, Lorenzo, et al. Nearby Optical Galaxies: Selection of the Sample and Identification of Groups. S. 178–194. Astrophysical Journal [online]. Listopad 2000 [cit. 2017-10-27]. Roč. 543, čís. 1, s. 178–194. Dostupné online. arXiv astro-ph/0001140. DOI 10.1086/317070. Bibcode 2000ApJ...543..178G. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Galaxie Větrník na Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 101 [online]. [cit. 2017-10-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 101 [online]. [cit. 2017-10-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SEDS Messier Objects Database: Messier 101 [online]. [cit. 2017-10-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Velká medvědice [online]. [cit. 2017-10-25]. Dostupné online. 

Objekty v Messierově katalogu
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Galaxie_Větrník&oldid=21658585“