Mil Mi-10

Mil Mi-10
	Mil Mi-10K
Určení	těžký transportní vrtulník
Původ	Sovětský svaz
Výrobce	Moskevský vrtulníkový závod M. L. Mila; Rostvertol
První let	15. června 1960
Zařazeno	1964
Uživatel	VVS SSSR; Aeroflot; UTair
Vyrobeno kusů	3 prototypy; 55 sériových kusů
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mil Mi-10 (kód NATO "Harke") byl sovětský těžký přepravní a montážní vrtulník z počátku 60. let 20. století. První prototyp stroje vzlétl 15. června 1960, sériová výroba začala v roce 1964. Konstrukčně vycházel z těžkého transportního typu Mil Mi-6.^[1]

Stroje byly na svou dobu vybaveny kvalitním navigačním vybavením, které jim dovolovalo činnost i v obtížných meteorologických podmínkách. Ovládání nákladního jeřábu usnadňovaly televizní kamery a obrazovka umístěná na přístrojové desce pilota. Vrtulníky byly používány k přepravě různých ocelových konstrukcí, potrubních součástí a dokonce i motorových záchranných člunů nebo lehkých montovaných domků pro dělníky na stavbách v neosídlených oblastech Sovětského svazu.

Vývoj

Po úspěších předchozích strojů Mi-4 a zejména Mi-6 byla v roce 1958 pověřena Milova OKB vývojem specializovaného „létajícího jeřábu“, jenž by byl schopen přepravy rozměrného nákladu vážícího až 15 000 kg. Náklad o hmotnosti 12 000 kg měl vrtulník dle požadavků dopravit na vzdálenost 250 km. Helikoptéry v roli létajícího jeřábu nacházely uplatnění v sovětském hospodářství, neboť odváděly neocenitelnou práci při složitých montážních operacích. Milův typ V-10 konstrukčně vycházel z Mi-6, od něhož převzal hlavní i ocasní rotor, turbohřídelové motory Solovjov D-25V, transmise, reduktor a další systémy. Měl vysoký čtyřbodový podvozek s velkým rozchodem, k němuž byla připevněna nákladová plošina. Na té mohl stroj přepravovat vojenskou (nebo i civilní) techniku, např. mobilní odpalovací zařízení raketových systémů. První ze dvou letových prototypů V-10 byl dokončen v roce 1959, zkušební let proběhl 15. června 1960. V květnu 1962 byl však zničen při havárii zaviněné poruchou olejového čerpadla reduktoru. Souběžně probíhaly testy na neletovém prototypu. Třetí prototyp (druhý letový) měl již zdvojená kola na všech podvozkových nohách a nově také výsuvný nouzový výstup z pilotní kabiny. Obě tyto inovace byly zahrnuty i do pozdějších sériových strojů.

V červenci 1961 se druhý prototyp objevil na veřejné letecké přehlídce v Tušinu. 23. září 1961 zvedl náklad o hmotnosti 15 103 kg do výše 2 326 m, což byl světový rekord v nosnosti. Poté proběhly ještě některé úpravy (instalace nových listů hlavního rotoru, nový podvozek s krytými vzpěrami, řešení životnosti pohonných jednotek a reduktoru). Následovaly státní zkoušky v r. 1964. I když bylo rozhodnuto o výrobě v Rostově na Donu (závod č. 168) již v roce 1961, armáda ztratila zájem o jeho hlavní roli - přepravu taktických raketových kompletů. Sériová výroba se v Rostově na Donu rozeběhla po státních zkouškách v roce 1964, první sériový stroj vzlétl v září téhož roku. Přednost ve výrobě dostával typ Mi-6 (jenž měl širší uplatnění), přesto se zkonstruovalo celkem 40 strojů Mi-10. Pro civilní leteckou společnost Aeroflot se vyrobilo v Rostově 15 ks verze Mi-10K (v kódu NATO Harke B), která měla snížený podvozek bez nákladové plošiny a navíc prosklenou kabinu operátora pod přídí trupu. Dva další stroje Mi-10K byly upraveny z verze Mi-10. Kvůli ztrátě zájmu o transport raketových systémů se Mi-10 stal prakticky neupotřebitelným, proto bylo 20 ks předěláno na verzi Mi-10PP pro vedení radioelektronického boje.

Verze vrtulníku

V-10: Prototyp, vyrobeny 3 ks (2 letové a 1 neletový). Jeden z prototypů zničen při havárii.
Mi-10 („Harke A“): Základní verze vrtulníku, v letech 1964–1969 vyrobeno 40 ks.
Mi-10GR: Speciální úprava Mi-10 s kompletem Grebešok pro vedení radiotechnického průzkumu. 1 ks.
Mi-10K („Harke B“): Verze měla značně nižší jednoduchý podvozek a jeřábová kabina byla umístěná mezi nohama předního podvozku pod pilotní kabinou. Nosnost jeřábového zařízení se díky odlehčení zvýšila z původních 8 000 kg na 11 000 kg. Vyrobeno 15 ks, 2 kusy byly navíc přestavěny z verze Mi-10.
Mi-10PP: Verze používaná pro radioelektronický boj. Nese kontejner CT-9000 Step se 3 aktivními rušiči typu Buket (ruší činnost radarů protivzdušné obrany), 8 aktivními rušiči typu Fazol (pro vytváření klamných radarových signálů) a chladicím zařízením. Na tuto verzi bylo přestavěno 20 kusů Mi-10 ze stavu sovětského letectva.
Mi-10R: Upravená verze Mi-10 pro rekordní lety. Měla maximálně odlehčený trup, nižší a pouze tříbodový kapotovaný podvozek z typu Mi-6. 1 ks.
Mi-10RVK: Modifikovaný kus Mi-10 na protizemní vrtulníkový raketový komplet typu 9K74. Na závěsníku nesl mobilní odpalovací zařízení typu 9P116 naváděné okřídlené protizemní střely S-5V s dosahem 200 km.
Mi-10UPL: Speciální úprava Mi-10 s podtrupovým závěsem pro mobilní přívěs s geologickou laboratoří, ta se využívala pro vyhledávání nových nalezišť nerostů. Na tuto verzi byl upraven druhý letový prototyp V-10.

Uživatelé

Vojenští uživatelé

SSSR

VVS SSSR

Civilní uživatelé

SSSR

Aeroflot

Rusko Rusko

Komiavia
UTair

Nizozemsko

1 Mi-10 koupen v roce 1966, později prodán do USA.

Rumunsko Rumunsko

Rent Helicopters

USA

1 Mi-10 koupen z Nizozemska.

Specifikace (Mi-10)

Technické údaje

Pohon: 2× turbohřídelové motory Solovjov D-25V; 4 100 kW každý
Délka:^{[pozn. 1]} 32,85 m
Výška:^{[pozn. 2]} 9,90 m
Průměr nosného rotoru: 35,00 m
Průměr ocasního rotoru: 6,30 m
Rotorová plocha: 962 m²
Prázdná hmotnost:^{[pozn. 3]} 27 100 kg
Maximální vzletová hmotnost: 43 700 kg
Posádka: 3 (pilot, druhý pilot, palubní mechanik)
Kapacita:
- 28 pasažérů nebo
- náklad do hmotnosti 15 000 kg na nákladové plošině nebo
- náklad do hmotnosti 8 000 kg v podvěsu

Výkony

Maximální rychlost: 235 km/h
Cestovní rychlost: 200 km/h
Dolet: 430 km
Dostup: 3 000 m

Fotogalerie

Mil Mi-10 na letišti v Groningenu.
Mil Mi-10K.
Mil Mi-10K společnosti UTair.

Odkazy

Poznámky

↑ Hodnota udává délku helikoptéry od přídě po nejzazší část ocasního nosníku (rotory nepočítaje).
↑ Hodnota udává výšku helikoptéry po rotorovou hlavu (není-li uvedeno jinak).
↑ Prázdná hmotnost udává hodnotu hmotnosti standardně vybavené helikoptéry bez paliva a posádky.

Reference

↑ ZDOBINSKÝ, Michal. Vrtulníky. 1. vyd. Praha: Magnet-press, 1994. (Atlas vojenské techniky). ISBN 80-85847-13-2. Kapitola Mi-6, s. 132.

Literatura

Gordon, Jefim, Komissarov, Dmitrij and Komissarov, Sergej, Mil's Heavylift Helicopters; Mi-6/Mi-10/V-12/Mi-26, Red Star Volume 22, Midland Counties Publications, 2005 (anglicky)
K. Munson, Helicopters And Other Rotorcraft Since 1907, 1968 (anglicky)
D. Donald, The Complete Encyclopedia of World Aircraft, 1997 (anglicky)
Bill Gunston, The Osprey's Encyclopedia of Russian Aircraft, 2000 (anglicky)

Související články

Vrtulníky podobného zaměření a koncepce

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Mil Mi-10 na Wikimedia Commons
Mil Mi-10 „Harke-A“, RUSLET - velká encyklopedie ruského a čínského letectví
Mil Mi-10K „Harke-B“, RUSLET - velká encyklopedie ruského a čínského letectví
Mi-10, Aviastar.org (anglicky)
Mi-10 na YouTube

[delka-2] Hodnota udává délku helikoptéry od přídě po nejzazší část ocasního nosníku (rotory nepočítaje).

[vyska-3] Hodnota udává výšku helikoptéry po rotorovou hlavu (není-li uvedeno jinak).

[prazdnahmotnost-4] Prázdná hmotnost udává hodnotu hmotnosti standardně vybavené helikoptéry bez paliva a posádky.

[mi6-1] ZDOBINSKÝ, Michal. Vrtulníky. 1. vyd. Praha: Magnet-press, 1994. (Atlas vojenské techniky). ISBN 80-85847-13-2. Kapitola Mi-6, s. 132.

[1]

[pozn. 1]

[pozn. 2]

[pozn. 3]

Vrtulníky konstrukční kanceláře Mil

Vojenské vrtulníky, vrtulníky dvojího určení	Mi-1 • Mi-2 • Mi-3 • Mi-4 • Mi-6 • Mi-8 • Mi-9 • Mi-10 • Mi-14 • Mi-17 • Mi-18 • Mi-19 • Mi-20 • Mi-22 • Mi-24 • Mi-25 • Mi-26 • Mi-27 • Mi-28 • Mi-32 • Mi-35 • Mi-36 • Mi-38 • Mi-40 • Mi-42 • Mi-44 • Mi-46 • Mi-52 • Mi-54 • Mi-58 • Mi-60 • Mi-171 • Mi-172 •Mi-234 • Mi-382 • Mi-383

Civilní vrtulníky	Mi-34

Projekty	Mil V-5 • Mil V-7 • Mil V-12 • Mil V-16

Konvertoplány	Mi-30

Šéfkonstruktéři OKB Mil	Michail Leonťjevič Mil • Marat Nikolajevič Tiščenko • Alexej Gavrilovič Samusenko

Korporace Ruské vrtulníky