Přeskočit na obsah

Motýlí hvězdokupa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Messier 6)
Motýlí hvězdokupa
M6 na amatérském snímku. Autor: Ole Nielsen
M6 na amatérském snímku. Autor: Ole Nielsen
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typotevřená hvězdokupa
TřídaII3m[1]
ObjevitelGiovanni Battista Hodierna
Datum objevu1654
Rektascenze17h 40m 20s[2]
Deklinace-32°15′12″[2]
SouhvězdíŠtír (lat. Sco)
Zdánlivá magnituda (V)4,2[3] a 4,48[4]
Úhlová velikost20′[2] (33′)[5]
Vzdálenost0,4 kpc
Fyzikální charakteristiky
Poloměr6[1] ly
Metalicita [Fe/H]0,07
Odhadované stáří100[1] (94)[2] milionů let
Označení v katalozích
Messierův katalogM 6
New General CatalogueNGC 6405
Collinderův katalogCollinder 341
Melottův katalogMelotte 178
Jiná označeníM6, NGC 6405, Butterfly Cluster,[6] Cr 341,[7] Mel 178,[8] OCL 1030[6]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Motýlí hvězdokupa (také M 6 nebo NGC 6405) je jasná otevřená hvězdokupa v souhvězdí Štíra, kterou před rokem 1654 objevil Giovanni Battista Hodierna.[1] Uspořádání hvězd ve hvězdokupě připomíná motýla s otevřenými křídly.[9][10] Ze všech objektů Messierova katalogu má Motýlí hvězdokupa na obloze nejmenší úhlovou vzdálenost od středu galaxie, který se nachází v sousedním souhvězdí Střelce.[1] Od Země je vzdálená 1 600 ly.[2]

Pozorování

[editovat | editovat zdroj]
Poloha M 6 v souhvězdí Štíra.

M6 je velmi snadno pozorovatelná hvězdokupa. Dá se najít v polovině spojnice ocasu Štíra a hrotu šípu Střelce. Je dobře viditelná pouhým okem a k jejímu rozložení na několik desítek navzájem velmi blízkých hvězd stačí i malý triedr. V triedru 10x50 je možné vidět asi patnáct nahuštěných hvězd, ale při ještě vyšším zvětšení se hvězdokupa zcela rozloží a hvězdy jsou pěkně oddělené. Na jejím východním okraji je dobře vidět červený obr, proměnná hvězda BM Scorpii.[11]

Hvězdokupu je možné poněkud obtížně pozorovat i ze severnějších oblastí, ale v mnoha oblastech Kanady a severní Evropy není pozorovatelná vůbec. V oblastech středních severních zeměpisných šířek je v noci vidět pouze pár hodin, zato na jižní polokouli je vidět velmi vysoko nad obzorem po většinu roku.[12] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je na jižní polokouli od dubna do září.

Historie pozorování

[editovat | editovat zdroj]

Prvním doloženým objevitelem této hvězdokupy je Giovanni Battista Hodierna, který ji v roce 1654 popsal takto: „Čtvrtá mlhovina (Hodiernova seznamu mlhovin) je menším členem dvojice mlhovin, které září u ostnu Štíra. Tato mlhovina vyčnívá nad ostnem a je odkloněná na severozápad.“ Hodiernovy zápisky však zůstaly po dvě staletí ukryty, proto býval za jejího objevitele považován Jean-Philippe Loys de Chéseaux, který ji nezávisle spoluobjevil v letech 1745-1746.[1]

Nicolas-Louis de Lacaille ji do svého katalogu přidal v letech 1751-1752. Charles Messier ji zařadil mezi Messierovy objekty 23. května 1764[1] a popsal ji takto: „Hvězdokupa tvořená malými hvězdami mezi lukem Střelce a ocasem Štíra. Při pohledu pouhým okem vypadá jako mlhovina bez hvězd, ale i malý dalekohled ji ukáže jako kupu malých hvězd. Průměr 15′.“ Pozorovali ji také William Herschel a jeho syn John. William ji popsal jako hustou hvězdokupu tvořenou překrývajícími se hvězdami a John jako jasný a bohatý objekt.[11]

Vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Skutečný rozměr hvězdokupy je přibližně 20 ly[10] a odhady její vzdálenosti od Země jsou v rozsahu 1 500 až 2 000 ly, přitom nejnovější výzkumy udávají hodnotu 1 600 ly.[2] Nejistotu v odhadu její vzdálenosti způsobuje zejména mezihvězdný prach, který oblast kolem hvězdokupy stíní.[11]

Jak je u otevřených hvězdokup běžné, hvězdokupu tvoří převážně mladé modré hvězdy. Její nejjasnější hvězdou je ovšem červený obr BM Scorpii.[11] Na barevných fotografiích hvězdokupy je nápadně vidět rozdíl mezi červenou barvou tohoto obra a ostatními jasnými modrými hvězdami spektrální třídy B. Mezi skutečné členy hvězdokupy se řadí asi 120 hvězd, ale kvůli velkému počtu hvězd na pozadí se může zdát, že k ní patří mnohem více hvězd.[13]

Stáří hvězdokupy se odhaduje na 50 až 100 milionů let,[1] takže je stářím srovnatelná například s hvězdokupou Melotte 20.[14] Úhlová velikost hvězdokupy je 25′ a hvězdná velikost 4,2. Její hvězdná velikost ovšem výrazně kolísá, protože její nejjasnější hvězda, BM Scorpii, je polopravidelná proměnná hvězda, která mění svoji jasnost v rozmezí velikosti 5,5 až 7,0 mag a tím ovlivňuje celkovou jasnost hvězdokupy.[1][11] Další slabě proměnnou hvězdou je jedna hvězda typu Delta Scuti, jejíž jasnost kolísá o několik desetin magnitudy. Její největší jasnost je přibližně 11,5 magnitudy.[15]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ammasso Farfalla na italské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i SEDS Messier Objects Database: Messier 6 [online]. [cit. 2018-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f DIAS, W. S.; ALESSI, B. S.; MOITINHO, A., et al. New catalogue of optically visible open clusters and candidates. S. 871–873. Astronomy and Astrophysics [online]. Červenec 2002 [cit. 2018-07-24]. Roč. 389, s. 871–873. Dostupné online. arXiv astro-ph/0203351. DOI 10.1051/0004-6361:20020668. Bibcode 2002A&A...389..871D. (anglicky) 
  3. ↑ NGC 6405. [cit. 2018-07-24].
  4. ↑ SIMBAD Astronomical Database.
  5. ↑ FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 6405 [online]. SEDS.org [cit. 2018-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b SIMBAD Astronomical Database: Results for M 6 [online]. [cit. 2018-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. S. B1-B46. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931 [cit. 2018-07-24]. Čís. 2, s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode 1931AnLun...2....1C. (anglicky) 
  8. ↑ MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2018-07-24]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  9. ↑ Messierův katalog - NGC 6405, Motýlí hvězdokupa – M6 [online]. Fakulta pedagogická ZČU, 2010-01-15 [cit. 2018-07-24]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Štír [online]. [cit. 2018-07-24]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c d e MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  12. ↑ Deklinace 32° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 58° od jižního nebeského pólu. Jižně od 58° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 58° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  13. ↑ SCHNEIDER, H. Stromgren photometry of open clusters. I - NGC 6281, NGC 6405. S. 45–51. Astronomy and Astrophysics Supplement Series [online]. Červenec 1985 [cit. 2018-07-25]. Roč. 61, s. 45–51. Dostupné online. Bibcode 1985A&AS...61...45S. (anglicky) 
  14. ↑ MAITZEN, H. M.; SCHNEIDER, H. Photoelectric search for CP2-stars in open clusters. V - NGC 6281, NGC 6405, IC 4665. S. 189–193. Astronomy and Astrophysics [online]. Září 1984 [cit. 2018-07-25]. Roč. 138, s. 189–193. Dostupné online. Bibcode 1984A&A...138..189M. (anglicky) 
  15. ↑ SCHNEIDER, H. A Possible delta Scuti Variable in NGC 6405. Information Bulletin on Variable Stars [online]. Listopad 1984 [cit. 2018-07-26]. Roč. 2626. Dostupné online. Bibcode 1984IBVS.2626....1S. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Knihy

[editovat | editovat zdroj]

Mapy hvězdné oblohy

[editovat | editovat zdroj]
  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-07-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION, RAPPAPORT, LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume II - The Southern Hemisphere to +6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-15-8. 
  • TIRION, SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Motýlí hvězdokupa na Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 6 [online]. [cit. 2018-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SEDS Messier Objects Database: Messier 6 [online]. [cit. 2018-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  • POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Open Clusters [online]. [cit. 2018-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Messierův katalog - NGC 6405, Motýlí hvězdokupa – M6 [online]. Fakulta pedagogická ZČU, 2010-01-15 [cit. 2018-07-24]. Dostupné online. 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Štír [online]. [cit. 2018-07-24]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Messier 6 a kometa Siding Spring [online]. astro.cz, 2014-10-17 [cit. 2018-07-24]. Dostupné online. 

Objekty v Messierově katalogu
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Motýlí_hvězdokupa&oldid=20176896“