Maxmilián Lorenc ze Starhembergu

Maxmilián Lorenc hrabě ze Starhembergu
Císařský komorník
Ve funkci: 1664 – 17. září 1689
Panovník	Leopold I.
Vojenská služba
Služba	Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Hodnost	generální polní vachtmistr (1674), polní podmaršál (1682), polní zbrojmistr (1684), polní maršál (1689)
Bitvy/války	rakousko-turecká válka (1663–1664), devoluční válka, devítiletá válka
Narození	1640
Úmrtí	17. září 1689 (ve věku 48–49 let) Mohuč
Choť	(1664) Dorothea Polyxena ze Schärfenbergu
Rodiče	Konrád Baltazar ze Starhembergu (1612–1687) a Anna Alžběta z Zinzendorfu a Pottendorfu (1608–1659)
Příbuzní	bratr: Arnošt Rüdiger ze Starhembergu (1637–1701) nevlastní bratr: František Otakar ze Starhembergu (1662–1699) nevlastní bratr: Gundakar Tomáš ze Starhembergu (1663–1745) děd: Pavel Jakub ze Starhembergu (1560–1635) synovec: Konrád Zikmund ze Starhembergu (1689–1727)
Profese	vojevůdce
Náboženství	římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Maxmilián Lorenc (Vavřinec) hrabě ze Starhembergu (Maximilian Laurenz Graf von Starhemberg) (1640 – 17. září 1689, Mohuč) byl císařský vojevůdce, mladší bratr Ernsta Rüdigera Starhemberga, proslulého obránce Vídně před Turky. Po krátké službě u dvora vstoupil do armády a ve službách rakouských i španělských Habsburků se zúčastnil dynastických válek v Evropě. Na počátku devítileté války byl povýšen do hodnosti polního maršála (1689), padl při obléhání Mohuče. Na jižní Moravě byl krátce majitelem panství Vranov nad Dyjí.

Životopis

Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Starhembergů, narodil se jako mladší syn dlouholetého dolnorakouského místodržitele Konráda Baltazara Starhemberga (1612–1687). O Maxmiliánově dětství nejsou žádné informace, poprvé je zmiňován v roce 1662 jako první komorník olomouckého biskupa arcivévody Karla Josefa. Po jeho smrti vstoupil do služeb Leopolda I. a v roce 1664 byl jmenován císařským komořím. Spolu se starším bratrem Ernstem Rüdigerem vstoupil v roce 1664 do říšské armády a bojoval ve válce proti Turkům. Po uzavření míru získal hodnost podplukovníka a poté odešel do služeb španělského krále ve Španělském Nizozemí. Zde byl povýšen na plukovníka a zúčastnil se devoluční války. V císařské armádě dosáhl v roce 1674 hodnosti generálního polního vachtmistra a od roku 1679 byl velitelem pevnosti Philippsburg na Rýně, v roce 1682 byl povýšen na polního podmaršála. Po vyhnání Turků od Vídně byl v roce 1684 povolán do Uher a pod velením Karla Lotrinského se vyznamenal při dobytí Visegrádu, téhož roku dosáhl hodnosti polního zbrojmistra. Po smrti Karla II. Falckého a následném sporu o dědictví Rýnské Falce byl vyslán do Heidelbergu. Na začátku devítileté války ztratil pevnost Philippsburg a byl povolán před vojenský soud do Vídně, který jej však osvobodil. Pod velením Karla Lotrinského se pak zúčastnil dalších bojů proti Francii a 1. března 1689 byl povýšen do hodnosti polního maršála. Od července 1689 se podílel na obléhání Mohuče, kde byl 6. září vážně zraněn a zemřel o několik dní později.

V roce 1664 se oženil s Dorotheou Polyxenou von Schärfenberg, manželství zůstalo bez potomstva. Rodině Schärfenbergů v té době patřilo na Moravě panství Vranov nad Dyjí, které Maxmilián od příbuzných své manželky převzal v roce 1667. Protože v té době pobýval jako voják v západní Evropě, správu Vranova fakticky zajišťoval jeho otec Konrád Baltazar, který nakonec v roce 1674 panství od svého syna koupil.

O generaci mladší nevlastní bratři z otcova druhého manželství se také významně uplatnili v císařských službách. František Otakar (1662–1699) byl vyslancem ve Švédsku (1690–1699) a nejmladší Gundakar Tomáš (1663–1745) patřil jako dlouholetý prezident dvorské komory k předním strůjcům finanční politiky habsburské monarchie v první polovině 18. století.

Odkazy

Externí odkazy

• Maxmilián Lorenc Starhemberg in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich
• Rodokmen Starhembergů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek) Archivováno 1. 3. 2021 na Wayback Machine.

Portály: Lidé | Rakousko