Přeskočit na obsah

Max von Portheim

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Max Porges von Portheim)
Max von Portheim
Rodné jménoMax Porges Edler von Portheim
Narození12. května 1857
Praha
Úmrtí28. ledna 1937 (ve věku 79 let)
Vídeň
Místo pohřbeníFeuerhalle Simmering
Povoláníhistorik
RodičeWilhelm Porges z Portheimu
RodPorgesové z Portheimu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Erb Judy Porgese šlechtice z Portheimu (1785–1869) a jeho potomků udělený v roce 1841.

Max Porges z Portheimu, známý jako Max von Portheim (vlastně Max Porges šlechtic von Portheim, 12. května 1857, Praha – 28. ledna 1937, Vídeň), byl rakouský soukromý učenec. Pracoval jako historický badatel a sběratel. Pocházel z rodiny pražských židovských podnikatelů Porgesů z Portheimu.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Max Porges šlechtic z Portheimu pocházel z pražské židovské rodiny Porgesů, roku 1841 povýšené do šlechtického stavu s predikátem z Portheimu (von Portheim). V roce 1879 byl do šlechtického stavu povýšen také Maxův strýc Eduard Porges z Portheimu (1826–1907), syn Judy z Portheimu. Maxovými rodiči byli Judův syn Wilhelm Porges (1819–1873) a Bertha Goldschmidtová (1829–1894) z Frankfurtu. Narodil se jako nejmladší dítě po třech sestrách.

Studoval nejprve chemii a zemědělství v Praze a Halle, později filosofii a historii, které však nedokončil.

Po dlouhých cestách se v roce 1893 usadil ve Vídni a brzy se začal věnovat sbírání historických artefaktů. Jeho holavní zájem se soustředil na epochu Marie Terezie, Josefa II. a jeho nástupce Leopolda II. V červnu 1912 získal Max vilu na v Gatterburggasse č. 7, kterou velkoryse přestavěl a v prvním patře vytvořil prostor pro knihovnu a sbírky. V roce 1914 byla přestavba dokončena a Maxe se mohl nastěhovat do svého nového bydliště.

Max z Portheimu se stal vášnivým sběratelem listin, mědirytin, portrétů a příležitostně také rukopisů a uměleckých předětů z doby osvícenství a shromažďoval informace z té doby. Jedním z výsledků desetiletí jeho sběratelské činnosti je „Portheim-Katalog“, který obsahuje 450 000 až 500 000 listů. Jeho zájem o tisky z 18. století Max z Portheimu brzy vedl k založení „Společnosti bibliofilů“ ve Výmaru v roce 1899.

Od roku 1908 také založil „malou, vybranou skupinu... bibliofilů“ za účelem upevnění vazeb mezi sběrateli, jejich aktivitami, akvizicích, diskusemi o nich, poskytování informací apod. Členové se setkávali nepravidelně („jednou nebo dvakrát měsíčně“) ve vídeňském Café Akademie (roh Obilného trhu / Gumpendorfer Strasse). Ačkoli tato skupina nebyla organizována jako sdružení, právě z ní vzešel v roce 1912 podnět k založení „Vídeňské bibliofilské společnosti“, jejímž členem se ovšem Max nikdy nestal.

Portheimovy dopisy, které jsou uloženy v rukopisné sbírce Vídeňské knihovny na radnici, ukazují Maxe z Portheimua jako ústřední postavu rakouské sběratelské a bibliofilské scény.

Zvláštní přátelství ho spojovalo s Gustavem Gugitzem, jenž v letech 1938–1945 katalogizoval Portheimovu sbírku pro Vídeňskou městskou knihovnu. V průběhu práce také vznikl návrh jeho Vídeňské bibliografie.

Kartičkový katalog

[editovat | editovat zdroj]

Portheimovým opus magnum byl kartičkový katalog, původně založený pro jeho vlastní knihovnu, kterou později rozšířil o příslušné fondy dalších knihoven. Svými současníky byl považován za největšího odborníka na josefinskou éru. Paul von Mitrofanov, autor životopisů Josefa II. s Portheimem konzultoval, stejně jako muzikolog Otto Erich Deutsch. Slovník „Deutsches Anonymen-Lexikon“ (Výmar, 1902–1928) Michaela Holzmanna a Hannse Bohatty vděčí Portheimovu katalogu za mnoho cenných referencí. Sám Max z Portheimu věnoval vytvoření svého katalogu desítky let úsilí a považoval jej také za věcně cennější než celou svou knihovnu.

Portheimovo tištěné dílo se naproti tomu omezilo na dvě díla: bibliografii Friedricha Trencka (1912 společně s Gustavem Gugitzem) a „materiály pro Sonnenfelsův životopis“, společné dílo s knihovníkem Michaelem Holzmannem, které vyšlo v roce 1931 po jeho smrti v „Časopise pro dějiny Židů v Československu“.

Od roku 1924 se Max z Portheimu za pomoci svého důvěrníka Dr. Ernsta Weizmanna snažil prodat celou svou sbírku „z důvodu nepříznivých časů a vysokého věku“, které však za jeho života nebylo možné realizovat.

Závěr života a odkaz

[editovat | editovat zdroj]
Krematorium Simmering – urnový hrob Maxe z Portheimu

Max Porges z Portheimu zemřel ve své vídeňské vile 28. ledna 1937 na mrtvici. Podle přání v závěti bylo jeho tělo zpopelněno v krematoriu Simmering a urna pohřbena tamtéž (levé sloupořadí, hrob 101).[1] Jeho hrob je jedním z čestných hrobů města Vídně. [2]

Portheim zemřel jako bohatý muž. Nebyl ženatý a neměl žádné děti. Hlavními dědicemi tedy byly dcery a vnučky jeho tří zesnulých sester žijících ve Frankfurtu. Jeho neteř Alice Feisová a jeho praneteř Frieda Straussová zdědily každá po čtvrtině a neteř Leonie Mayerová polovinu majetku. V roce 1937 se Ernstu Weizmannovi podařilo úspěšně dokončit jednání s městem Vídeň ohledně převzetí Maxových sbírek.

V roce 1959 po něm byla ve vídeňském 22. obvodu Donaustadt pojmenována ulice Portheimgasse.

Netištěné zdroje

[editovat | editovat zdroj]
  • Gerda Barth: Der Portheim-Katalog der Wiener Stadt- und Landesbibliothek. Vortrag, gehalten vor der Österreichischen Gesellschaft zur Erforschung des 18. Jahrhunderts, neu bearb. – Wien, ca. 1995
  • Magistratsabteilung 37 – Baupolizei: Umbauplan bzw. Einreichungsplan, Gatterburggasse, EZ 866 aus 1912
  • Wienbibliothek im Rathaus, Handschriftensammlung / Teilnachlass Gustav Gugitz
  • Gustav Gugitz: Lebenslauf zum 80. Geburtstag verfasst, WBR / H.I.N. 203119:
  • WienMuseum, Städtische Sammlungen, Prot. Nr. 1381/27
  • Wienbibliothek im Rathaus, Hausarchiv:StS 1147/38, MA 9-811/52
  • Wiener Stadt und Landesarchiv, Verlassenschaftsakt Max von Portheim

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Max von Portheim na německé Wikipedii.

  1. ↑ http://www.friedhoefewien.at/media/files/2010/feuerhalle%20simmering_24193.pdf
  2. ↑ www.friedhoefewien.at – Ehrenhalber gewidmete Gräber im Friedhof Feuerhalle Simmering (PDF 2016), abgerufen am 7. März 2018

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Eveline Brugger u. a.: Geschichte der Juden in Österreich. C. Ueberreuter, Wien 2006, ISBN 978-3-8000-7159-3, (Herwig Wolfram (Hrsg.): Österreichische Geschichte Themenband), s. 441.
  • Reinhard Buchberger u. a. (Hrsg.): Portheim – sammeln & verzetteln. Die Bibliothek und der Zettelkatalog des Sammlers Max von Portheim in der Wienbibliothek. Sonderzahl, Wien 2007, ISBN 978-3-85449-277-1, Inhalt.
  • Peter R. Frank: Max von Portheim – Privatgelehrter, Bibliograph, Bibliophiler. In: Mitteilungen der Gesellschaft für Buchforschung in Österreich 2004, 1, ISSN 1999-5660, s. 42–45, digitalizováno (PDF; 600 kB).
  • Gustav Gugitz: Mozartiana. Gesammelte Aufsätze betreffend Mozart. Festgabe zum 50jährigen Bestande der Wiener Bibliophilen-Gesellschaft und zu Ehren des Altmeisters der Wiener Kulturgeschichte Prof. Gustav Gugitz aus Anlass seines Eintrittes in das 90. Lebensjahr. Ueberreuter, Wien, 1963, (Jahresgabe der Wiener Bibliophilen-Gesellschaft).
  • Wolfgang Häusler: Toleranz, Emanzipation und Antisemitismus. Das österreichische Judentum des bürgerlichen Zeitalters (1782–1918). In: Anna Drabek, Nikolaus Vielmetti (Hrsg.): Das österreichische Judentum. Voraussetzungen und Geschichte. Jugend u. Volk, Wien u. a. 1974, ISBN 3-7141-7434-6, (J&V antworten) s. 83–140.
  • Jahrbuch der Gesellschaft der Bibliophilen, Geschäftsbericht und Mitgliederliste. Gesellschaft der Bibliophilen, Weimar 1900–1927, ZDB-ID 542526-8.
  • Helga Peterson: Gustav Gugitz. Leben und Werk. Wien, Univ., ungedruckte phil Diss., 2003.
  • Schattenrisse aus Altösterreich. Mit einem Begleitwort von Gugitz. R. Ludwig, Wien 1912, (Veröffentlichungen einer „Freundeskreises Wiener Sammler“ (1)).
  • K. Gladt: Porges von Portheim Max. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 8, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1983, ISBN 3-7001-0187-2, s. 209 f. (odkaz na str. 209 a 210).

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Max_von_Portheim&oldid=24200489“