Magnetická rezonance

Přístroj magnetické rezonance o síle pole 3 tesly

Hybridní přístroj pro diagnostiku PET/MR o síle magnetického pole 3 tesly

Magnetická rezonance (též MR, MRI, z anglického „magnetic resonance imaging“) je zobrazovací technika používaná především ve zdravotnictví k zobrazení vnitřních orgánů lidského těla. Pomocí MRI je možné získat řezy určité oblasti těla, ty dále zpracovávat a spojovat až třeba k výslednému 3D obrazu požadovaného orgánu. Magnetická rezonance využívá silné statické magnetické pole (řádově jednotky T) a elektromagnetické vlnění (s frekvencemi v řádu desítek až stovek MHz). Na rozdíl od CT vyšetření, které je s MR někdy alternativní, nenese žádná rizika způsobená ionizačním zářením (nulová radiační zátěž). Nevýhodou vyšetření MR je určitá hlučnost zařízení. Podstatou odlišení jednotlivých tkání a patologií je jejich rozdílné chování při stejném vnějším působení. Vyšetření se provádí bez kontrastní látky nebo s ní (např. gadolinium vpichem do žíly).

Jako synonymum bývá někdy používáno výrazu jaderná tomografie, od něho je ale upouštěno, protože mylně vzbuzuje dojem souvislosti s jadernou energií.

Další rozvoj této metody vedl v poslední době k vývoji funkční magnetické rezonance (fMRI) a DTI = DT-MRI.

Přístroj magnetické rezonance obsluhuje radiologický asistent.

Fyzikální princip

Fyzikální princip magnetické rezonance (MRI) představuje nukleární magnetická rezonance (NMR). Ta využívá skutečnosti, že protony stejně jako neutrony mají vlastní moment hybnosti (spin), díky němuž může mít atomové jádro nenulový magnetický moment.

Atomová jádra umístěná v konstantním magnetickém poli $B_{0}$ se nasměrují podle směru tohoto pole. Po vychýlení z rovnovážné polohy kolmo působícím (transverzálním) polem $B_{T}$ konají spiny jader precesi kolem směru pole $B_{0}$ (otáčivý pohyb v rovině kolmé na směr magnetické indukce $B_{0}$ ). Tím je vytvářeno proměnné magnetické pole, které se měří jako elektrické napětí indukované v cívce.

Běžně se v klinické praxi používají přístroje s poli o velikostech kolem 1 T až 7 T (magnetické pole Země je v ČR zhruba 50 μT), ve výzkumu jsou běžná pole až do velikosti 20 T. Rezonanční frekvence závisí na magnetickém poli $B_{0}$ a na měřeném izotopu. Vlastní frekvence pro vodík ¹H je 42,58 MHz v poli 1 T; protože ze všech prvků je vodík v lidském těle nejpočetněji zastoupen, používá se právě frekvencí podobných této. Volbou velikosti statického magnetického pole $B_{0}$ a volbou frekvence magnetického pole $B_{T}$ se dá velice přesně určit, která jádra budou v rezonanci.

Vznik obrazu

Použitím gradientních magnetických polí v přesně specifikovaných okamžicích vyšetření se v různých místech sledované oblasti těla dočasně a řízeně změní velikost magnetického pole $B_{0}$ a tím i rezonanční frekvence jader. Změřené frekvence indukovaného napětí se výpočtem převedou na polohu v obraze a amplituda napětí se zobrazí na škále šedé. Různé úrovně šedé potom svědčí o různých vlastnostech měřených tkání. K interpretaci obrazů používá zejména sledování rozhraní, na kterých se mění intenzita signálu.

Vlastnosti

Přednosti magnetické rezonance

Výhodou MRI vůči ostatním zobrazovacím metodám v diagnostické radiologii je větší přesnost při zobrazení většiny orgánů, jež je důsledkem rozdílné intenzity signálu u odlišných měkkých tkání. Navíc toto zobrazení probíhá bez možného škodlivého ionizujícího záření. Některé orgány jako nervy či mozková tkáň bylo možné neinvazivně zobrazovat až právě pomocí MRI. Díky rozsahu nastavení vyšetření je možné dosáhnout rozlišení, které dalece přesahuje možnosti rentgenu či CT. Dalšího zlepšení může být ještě dosaženo podáním kontrastní látky, která pomůže odhalit přítomnost zánětů nebo nádorových tkání.

Nový vývoj umožnil zkrátit časový interval získání jednoho snímku na několik milisekund. To umožnilo tzv. MRI-fluoroskopii, při které jsou pohybující se orgány zobrazovány v reálném čase, což nachází široké uplatnění v intervenční radiologii.

Nevýhody magnetické rezonance

Hlavní nevýhodou této metody jsou vysoké pořizovací i provozní náklady, stejně jako vyšší časové nároky oproti jiným vyšetřením.

Pro pacienty jsou hlavním nebezpečím vedlejší účinky při přítomnosti kovových materiálů v těle, které se mohou zahřát a způsobovat nebezpečí. U nových materiálů by neměl být ale žádný problém. Větší nebezpečí hrozí u pacientů s kardiostimulátory a jinými elektrickými přístroji, u kterých je ve většině případů nemožné vyšetření provést.

Ve srovnání s CT se artefakty vyskytují častěji a snižují kvalitu výsledného obrazu. Nedají se s tím vyšetřovat pohybující se části těla (typicky střevní kličky). Zatímco například CT vyšetření lze u moderních přístrojů vytvořit velmi rychle, a tím vliv tohoto pohybu eliminovat, u magnetické rezonance to není možné.

Kontraindikace

Pacient je před výkonem obeznámen s tím, že dané vyšetření probíhá v místnosti se silným magnetickým polem. Je-li před vyšetřením zjištěno, že jeho tělo již obsahuje nějaké feromagnetické náhrady, implantáty, nebude smět dané vyšetření z bezpečnostních důvodů podstoupit.

Kardiostimulátory. Především přístroje vyrobené před rokem 2000 mohou být během vyšetření poškozeny
Kovová tělesa z feromagnetického materiálu v nevhodných místech (oko, mozek), stenty (cévy), umělá chlopeň
První trimestr těhotenství
Ušní implantáty, naslouchadla
Velká tetování ve vyšetřované oblasti,^[1] piercing
Klaustrofobie (vyšetření probíhá v tunelu)

Délka vyšetření

Trvání jednoho MRI vyšetření se odvíjí od vyšetřované části těla, požadavků ošetřujícího lékaře a používaného přístroje. Nejčastěji prováděná vyšetření probíhají vleže v tunelu a trvají zhruba 10 až 30 minut, někdy 45 minut nebo i více. Čím větší je požadované rozlišení, tím se doba prodlužuje. Tento faktor musí být proto brán na zřetel vzhledem ke schopnostem pacienta vydržet danou dobu v klidu (starší lidé, zranění). U kojenců a dětí obecně je obvykle nutná sedace (zklidnění pacienta).

Při vyšetření se musí pacient zpravidla svléknout, rozsah dle doporučení lékaře, a dostane špunty do uší, protože celé vyšetření v tunelu doprovází poměrně citelný hluk.

Výrobci MRI

Datový formát

Pro ukládání výsledků vyšetření se všeobecně úspěšně prosadil DICOM-Standard, takže je možné, aby si pacient po vyšetření odnesl své snímky na CD domů (někdy za poplatek).

Historie

MRI byla jako zobrazovací NMR vyvíjena od roku 1973 dvojicí Paul C. Lauterbur a Peter Mansfield. Oba za své přispění k jejímu rozvoji získali v roce 2003 Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství.

V Česku se první MRI přístroj objevil roku 1988.^[2]

Mimomedicínské použití

Principu magnetické rezonance se využívá v chemii v NMR spektroskopii k identifikaci struktury molekul a složení směsí.

Pomocí magnetické rezonance je možné také zobrazit vznik hlasu v hlasovém ústrojí.^[3]

Odkazy

Reference

↑ http://www.osel.cz/10339-zvazujete-se-nechat-tetovat-nebo-kerku-mate.html - Zvažujete se nechat tetovat, nebo kérku máte?
↑ http://www.cesradiol.cz/dwnld/CesRad_1704_243_259.pdf
↑ Srov. http://www.phon.ox.ac.uk/mri Web Phonetics Laboratory, Faculty of Linguistics, Philology and Phonetics, University of Oxford, 22. listopadu 2013.

Literatura

Ian L. Pykett. NMR Imaging in Medicine. Scientific American. May 1, 1982, s. 78–88. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-10. DOI 10.1038/scientificamerican0582-78.
Simon, Merrill; MATTSON, JAMES S. The pioneers of NMR and magnetic resonance in medicine: The story of MRI. Ramat Gan, Israel: Bar-Ilan University Press, 1996. Dostupné online. ISBN 0-9619243-1-4.
Haacke, E Mark; BROWN, ROBERT F; THOMPSON, MICHAEL; VENKATESAN, RAMESH. Magnetic resonance imaging: Physical principles and sequence design. New York: J. Wiley & Sons, 1999. ISBN 0-471-35128-8.
Lee SC; KIM K; KIM J; LEE S; HAN YI J; KIM SW; HA KS. One micrometer resolution NMR microscopy. J. Magn. Reson.. June 2001, s. 207–13. DOI 10.1006/jmre.2001.2319. PMID 11384182. Bibcode 2001JMagR.150..207L.
P Mansfield. NMR Imaging in Biomedicine: Supplement 2 Advances in Magnetic Resonance. [s.l.]: Elsevier, 1982. ISBN 9780323154062.
Eiichi Fukushima. NMR in Biomedicine: The Physical Basis. [s.l.]: Springer Science & Business Media, 1989. ISBN 9780883186091.
Bernhard Blümich; WINFRIED KUHN. Magnetic Resonance Microscopy: Methods and Applications in Materials Science, Agriculture and Biomedicine. [s.l.]: Wiley, 1992. ISBN 9783527284030.
Peter Blümer. Spatially Resolved Magnetic Resonance: Methods, Materials, Medicine, Biology, Rheology, Geology, Ecology, Hardware. Redakce Peter Blümler, Bernhard Blümich, Robert E. Botto, Eiichi Fukushima. [s.l.]: Wiley-VCH, 1998. ISBN 9783527296378.
Zhi-Pei Liang; PAUL C. LAUTERBUR. Principles of Magnetic Resonance Imaging: A Signal Processing Perspective. [s.l.]: Wiley, 1999. Dostupné online. ISBN 9780780347236.
Franz Schmitt; MICHAEL K. STEHLING; ROBERT TURNER. Echo-Planar Imaging: Theory, Technique and Application. [s.l.]: Springer Berlin Heidelberg, 1998. ISBN 9783540631941.
Vadim Kuperman. Magnetic Resonance Imaging: Physical Principles and Applications. [s.l.]: Academic Press, 2000. ISBN 9780080535708.
Bernhard Blümich. NMR Imaging of Materials. [s.l.]: Clarendon Press, 2000. ISBN 9780198506836.
Jianming Jin. Electromagnetic Analysis and Design in Magnetic Resonance Imaging. [s.l.]: CRC Press, 1998. ISBN 9780849396939.
Imad Akil Farhat; P. S. BELTON; GRAHAM ALAN WEBB; ROYAL SOCIETY OF CHEMISTRY (GREAT BRITAIN). Magnetic Resonance in Food Science: From Molecules to Man. [s.l.]: Royal Society of Chemistry, 2007. ISBN 9780854043408.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu magnetická rezonance na Wikimedia Commons
Galerie magnetická rezonance na Wikimedia Commons
Virtuální průvodce magnetickou rezonancí, nejčastěji kladené otázky
Vyšetření na magnetické rezonanci na Klinice zobrazovacích metod Fakultní nemocnice Plzeň
Přehledné informace o magnetické rezonanci

[1] ttp://www.osel.cz/10339-zvazujete-se-nechat-tetovat-nebo-kerku-mate.html - Zvažujete se nechat tetovat, nebo kérku máte?

[2] ttp://www.cesradiol.cz/dwnld/CesRad_1704_243_259.pdf

[3] Srov. http://www.phon.ox.ac.uk/mri Web Phonetics Laboratory, Faculty of Linguistics, Philology and Phonetics, University of Oxford, 22. listopadu 2013.

[1]

[2]

[3]