Messier 34
| Messier 34 | |
|---|---|
 Otevřená hvězdokupa Messier 34. Autor: Ole Nielsen | |
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Typ | otevřená hvězdokupa |
| Třída | II3r[1] |
| Objevitel | Giovanni Battista Hodierna |
| Datum objevu | 1654 |
| Rektascenze | 02h 42m 05s[2] |
| Deklinace | +42°45′42″[2] |
| Souhvězdí | Perseus (lat. Per) |
| Zdánlivá magnituda (V) | 5,2[2] |
| Úhlová velikost | 35'[3] |
| Vzdálenost | 1 400 ly |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Poloměr | 7[3] ly |
| Metalicita [Fe/H] | 0,02 |
| Odhadované stáří | 180 milionů let[3] |
| Označení v katalozích | |
| Messierův katalog | M 34 |
| New General Catalogue | NGC 1039 |
| Collinderův katalog | Collinder 31 |
| Melottův katalog | Melotte 17 |
| Jiná označení | M34, NGC 1039, OCl 382,[2] Cr 31, Mel 17[1] |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Messier 34 (také M34 nebo NGC 1039 ) je otevřená hvězdokupa v souhvězdí Persea. Je vzdálena přibližně 1 400 světelných let od Země a poprvé ji pozoroval v roce 1654 Giovanni Batista Hodierna.
Pozorování
[editovat | editovat zdroj]
M34 je možné jednoduše najít zhruba v polovině vzdálenosti mezi hvězdami Alamak (γ And) a Algol (β Per), obě jsou známé hvězdy 2. magnitudy. Hvězdokupa je pod průzračnou tmavou oblohou viditelná i pouhým okem. Pomocí triedru 10x50 je možné v ní rozlišit několik hvězd 7. a 8. magnitudy. Dalekohled o průměru 114 mm a větším hvězdokupu zcela rozloží na desítky hvězd seřazených do řetězců. Ve větších dalekohledech je potřeba hvězdokupu pozorovat při nejmenším zvětšení, jinak se nevejde celá do zorného pole.[4]
4° západně od hvězdokupy se nachází galaxie NGC 891.
Hvězdokupu je možné pozorovat z obou zemských polokoulí, i když její severní deklinace značně zvýhodňuje její pozorovatele na severní polokouli, kde během letních a podzimních nocí vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku vychází pouze nízko nad severní obzor. Přesto je tedy pozorovatelná ze všech obydlených oblastí Země.[5] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od června do listopadu.
Historie pozorování
[editovat | editovat zdroj]Hvězdokupu objevil Giovanni Batista Hodierna před rokem 1654 a Charles Messier ji přidal do svého katalogu v roce 1764 s tímto popisem: "Kupa malých hvězd mezi hlavou Medůzy (Algol) a levou nohou Andromedy, téměř na stejné rovnoběžce s γ And, obyčejným dalekohledem dlouhým 3 stopy je možné rozeznat některé hvězdy. Její poloha je určena podle hvězdy β Per (Algol), hlavy Medůzy."[6]
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]M34 se nachází ve vzdálenosti přibližně 1 400 světelných let od Země a tvoří ji stovka hvězd. Na jihovýchodním okraji se nachází hvězda s magnitudou 7,3, která není členem hvězdokupy. Nejjasnější členové hvězdokupy jsou osmé magnitudy.[4] Její odhadované stáří je přibližně 180 milionů let.[3]
Zdánlivý průměr hvězdokupy je 35', tomu odpovídá skutečný průměr přibližně 24 světelných let.[3]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku M34 (astronomia) na italské Wikipedii.
- ↑ a b The NGC/IC Project: Results for NGC 1039 [online]. [cit. 2017-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-28. (anglicky)
- ↑ a b c d SIMBAD Astronomical Database: Results for M 34 [online]. [cit. 2017-03-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e Messier 34: SEDS Messier Objects Database [online]. [cit. 2017-03-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky)
- ↑ Deklinace 43° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 47° od severního nebeského pólu. Severně od 47° severní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 47° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
- ↑ SEDS.org: Charles Messier's Catalog of Nebulae and Star Clusters [online]. [cit. 2017-03-09]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 34 na Wikimedia Commons - Simbad – Messier 34
- Atlas of the Universe: seznam otevřených hvězdokup
