Dilatační kardiomyopatie
| Dilatační kardiomyopatie | |
|---|---|
 Na obrázku otevřená dilatovaná levá komora se ztluštělou stěnou, subendokardiální fibróza je manifestována bělavým endokardem. | |
| Klasifikace | |
| MKN-10 | I42.0 |
| Klinický obraz | |
| Příčiny nebo rizikové faktory | idiopatická, genetika, infekce, imunitní reakce |
| Postižený systém | srdce |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dilatační kardiomyopatie či dilatovaná kardiomypatie, česky městnavá kardiomyopatie, je onemocnění myokardu charakterizované rozšířením srdečních oddílů, což způsobuje sníženou ejekční funkci levé nebo obou komor jako pumpy.
Představuje jeden z typů kardiomyopatie, postižení srdečního svalu doprovázené poruchou srdeční funkce.
Patologie
[editovat | editovat zdroj]Na makroskopické úrovni se onemocnění projevuje rozšířením, zvětšením objemu, srdečních oddílů, relativním zúžením stěny (excentrická hypertrofie). Chlopně nevykazují morfologické změny, ale pracují špatně (relativní insuficience), což vede mezi levou síní a komorou k mitrální regurgitaci, kdy se krev vrací zpět a není v normální míře vypumpována především z levého srdce. Tím dochází k její stagnaci, což má za následek vznik nitrosrdečních trombů.
Na mikroskopické úrovni jsou znatelné změny ve velikosti kardiomyocytů.
Etiologie
[editovat | editovat zdroj]Poškození srdečního svalu může být způsobeno různými vlivy. Vedle idiopatických forem (z neznámých příčin), je možná familiární varianta, kdy hrají roli genetické faktory jako např. mutace X-vázané cytoskeletární bílkoviny dystrofinu. Vedle toho existují také imunologické příčiny, jež jsou důsledkem infekce virové myokarditidy.
Příznaky a klinický obraz
[editovat | editovat zdroj]Faktory, které mohou zvyšovat srážení krve jako jsou infekce, fyzická zátěž aj., směřují k postupnému rozvoji levostranného srdečního selhávání, které může vyústit až kardiální dekompenzací, kdy se rozvíjí plicní edém.
Symptomy
[editovat | editovat zdroj]V důsledku špatné cirkulace nastupuje únava, slabost, noční nespavost, naopak denní spavost a impotence. Mezi příznaky se řadí typy arytmií, stenokardie, tj. palčivá a svíravá bolest na hrudi, ovšem s normálním nálezem na srdečních tepnách, kašel, těžká dušnost (dyspnoe) a bušení srdce.
Choroba však může mít dlouhodobý, v řádu let, asymptomatický průběh.
Vyšetření
[editovat | editovat zdroj]Rentgen hrudníku prokáže zvětšení srdce (kardiomegalii) se známkami plicního otoku. Významným vyšetřením v rámci diferenciální diagnostiky je koronarografie, která vyloučí ischemickou chorobu srdeční. Dále se provádí elektrokardiografie a katetrizace.
Léčba
[editovat | editovat zdroj]V terapii se aplikují postupy shodné při srdečním selhání. Doporučen je klid, omezení soli v potravě a farmakologická léčba pomocí ACE-inhibitorů, beta-blokátorů a digoxinu. Při známkách městnání krve jsou podávána diuretika. Pro prevenci srážení krve se předepisují antikoagulancia. Při neefektivní farmakoterapii je indikována transplantace srdce.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- Kardiomyopatie dilatační, Pavel Gregor, medicabaze.cz, přístup: 16.2.2011 Archivováno 24. 5. 2013 na Wayback Machine.
- V tomto článku je použit text článku Dilatační kardiomyopatie ve WikiSkriptech českých a slovenských lékařských fakult zapojených v MEFANETu.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu dilatační kardiomyopatie na Wikimedia Commons
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.