Lyda Salmonova
Lyda Salmonova | |
---|---|
Lyda Salmonova na fotografii Rudolfa Dührkoopa | |
Narození | 14. července 1889 Praha Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 7. listopadu 1968 (ve věku 79 let) Praha Československo |
Aktivní roky | 1913–1923 |
Choť | Paul Wegener (1917–1926) |
Děti | Peter Wegener |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lyda Salmonova, rozená Ludmila Salmonová, po sňatku též Lyda Wegener(ová) (14. července 1889 Praha[1] – 7. listopadu 1968 Praha[2][3][pozn. 1]) byla česká filmová a divadelní herečka a učitelka. Nejvíce se proslavila svými rolemi v němých filmech, avšak v žádném českém filmu nikdy nehrála. Celou svou desetiletou kariéru zasvětila německé kinematografii a nejčastěji ztvárňovala role v hororových filmech. Mezi její nejznámější filmy patří například horory Jak Golem na svět přišel (1920) a Pražský student (1913) nebo drama Žena faraonova (1922).[7]
Život
[editovat | editovat zdroj]Mládí a začátek kariéry
[editovat | editovat zdroj]Ludmila Salmonová se narodila 14. července 1889 v Praze jako dcera lékaře dr. Josefa Salmona, jednoho ze zakladatelů české pediatrie a jeho ženy Vilemíny Salmonové (rodným jménem Králíková).[8] Její otec pocházel z Daliměřic a specializoval se na dětská onemocnění, zatímco její matka byla aristokratického původu a pocházela z Lenory.[9] Ludmila byla pokřtěna v kostele Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici jmény Ludmila Vilemina Anna[1] a dětství strávila se dvěma sourozenci, o dva roky starší sestrou Annou a o dvanáct let mladším bratrem Jaroslavem.[8] Zájem o umění v ní již v dětském vzbudila její matka, která milovala divadlo i hudbu a byla také členkou České filharmonie a ráda s uměním seznamovala i své děti.[9] Rodiče ji též vedli ke sportu, díky čemuž Ludmila vynikala v tělesné výchově i plavání, což se jí později hodilo i v jejím povolání.[8]
V roce 1895 Ludmila nastoupila do školní přípravky ve Školské ulici, odkud po pěti letech přestoupila na Městskou vyšší dívčí školu, kterou navštěvovala až do roku 1904.[8] Po dokončení studia strávila jeden rok v děčínském klášteře, kde se zdokonalovala v němčině a učila domácím pracím. Po návratu do Prahy začala docházet na hodiny k české herečce Marii Hübnerové z Národního divadla, kde získala základní herecké vzdělání. Brzy poté zahájila svou hereckou kariéru s ochotnickými divadelníky, dokud nezískala angažmá v pražském divadle Uranie, kde působila po dobu jednoho roku.[8] Mezi její první hry patřily například Paličova dcera a nebo Strakonický dudák.[10] V roce 1908, i přes nesouhlas jejích rodičů, odešla do Berlína, kde se přidala k divadlu významného rakouského režiséra Maxe Reinhardta, který v ní údajně rozpoznal velký talent.[8] V Berlíně začala její herecká kariéra rychle stoupat a již jako uznávaná herečka začala brzy vystupovat i mnoha dalších evropských mětstech jako v Paříži, Londýně, Vídni, Budapešti, Oslu, Kodani, Amsterdamu, Curychu a mnoha dalších.[11] V roce 1923 vystoupila i v Národním divadle v Praze v baletu Richarda Strausse Legenda o Josefovi.[11] V divadle Maxe Rainhardta se také setkala s uznávaným divadelním hercem a pozdějším režisérem Paulem Wegenerem, který se v roce 1917 stal jejím manželem.[10][12]
Filmová kariéra
[editovat | editovat zdroj]Na počátku 10. let 20. století byla založena německá filmová společnost Deutsche Bioskopgesellschaf a na první nabídky na filmové role nemusela Ludmila Salmonová dlouho čekat. V roce 1910 tak debutovala ve filmu Sumurûn, který režíroval Max Reinhardt.[10] Po několika dalších filmech se s Paulem Wegenerem vypravila do Prahy, která jejího manžela velmi oslovila a následně se rozhodl, že zde natočí film. V roce 1913 tak podle literární předlohy Hannse Heinze Ewerse vzniklo romantické drama Pražský student, kde se objevilo i několik českých herců.[11] Snímek je držitelem mnoha prvenství, včetně tehdy dosud nejdražšího filmu německé kinematografie a premiéra se uskutečnila v září roku 1913 v kině Orient.[13] Ludmila Salmonová se prostřednictvím svého manžela později zasadila i o další filmy s českými náměty jako například Golem (1915), Der Golem und die Tänzerin (1917) nebo Golem, zrození (1920), ve kterých se vždy objevila i s manželem.[11] Mezi jejich další společné snímky patří například drama Der Rattenfänger von Hameln z roku 1918.[14]
Manželé Wegenerovi žili během 10. let v Berlíně a ani zde Ludmila Salmonová neztrácela kontakt se svou rodnou zemí. Jejich byt se stal střediskem pro mnoho umělců a častými hosty byli například básník a politik Jaroslav Kvapil nebo režisér a básník Karel H. Hilar.[14] Ve dvacátých letech se však Salmonová opět vrátila na česká divadelní jeviště.[14] V roce 1920 se chystala pokračovat ve své filmové kariéře i v Československu, avšak filmová společnost Pellico-Film, u které byla smluvně vázána, již téhož roku zanikla.[14] Po návratu do Československa se však její manželství začalo rozpadat a v roce 1926 bylo definitivně ukončeno rozvodem. Se zánikem manželství taktéž ukončila svou filmovou kariéru.[14] O mnoho let později Salmonová v Berlíně založila dramatickou školu Schauspielstudio Lyda Wegener, která však byla během druhé světové války uzavřena a nakonec byla zničena při náletu v roce 1943.[12] Před válkou také Salmonová utekla z Berlína až do Liberce, kde bydlela u své sestry Anny.[14]
Pozdější roky
[editovat | editovat zdroj]Po válce se přestěhovala ke známému saxofonistovi Karlu Krautgartnerovi a jeho přítelkyni, tanečnici Eleně Tanasco, kde bydlela až do roku 1965.[15] V roce 1949 získala československé státní občanství a zřídila další dramatickou školu v Praze.[16] Mezi jejími žáky prošla také spousta budoucích známých umělců a až do pozdního věku se zajímala o veškeré kulturní dění. Udržovala si také vztahy s mnoha kolegy z mladších i starších generací a od ledna do října roku 1948 spolupracovala s Československou filmovou společností, pro kterou vyhledávala vhodné kostýmy a vhodné herce, které také připravovala na jejich role.[15] V roce 1951 jí byla nabídnuta role paní Hlaváčkové ve filmu Mikoláš Aleš, ve filmu se však nakonec neobjevila.
Později pracovala jako umělecký poradce a pedagog v Divadle umění lidu v Karlíně a své poslední veřejné vystoupení absolvovala v rozhlase Německé demokratické republiky, kam byla pozvána na počest svého nedávno zesnulého bývalého manžela Paula Wegenera.[15] Až do pozdního věku se těšila pevnému zdraví, byla stále kulturně aktivní a věnovala se sběratelské činnosti.[15] V roce 1965 však byla donucena přestěhovat se do bytu na Novém Městě a v témže roce ji postihla srdeční slabost.[17][16] Od té doby se její zdravotní stav začal postupně zhoršovat. Na jaře roku 1968 také přestala poskytovat hodiny herectví a 7. listopadu 1968 zemřela v Nemocnici na Františku v Praze ve věku 79 let.[17][16] Byla pohřbena v Praze na Zbraslavi, kam byl později uložen i její bratr Jaroslav.[17]
Filmografie
[editovat | editovat zdroj]Kompletní filmografie podle filmových databází ČSFD a IMDb:[18][19]
- 1910 Sumurûn (režie Max Reinhardt)
- 1913 Evinrude (režie Stellan Rye)
- 1913 Der Verführte (režie Max Obal a Stellan Rye)
- 1913 Pražský student (režie Hanns Heinz Ewers, Stellan Rye a Paul Wegener)
- 1913 Die ideale Gattin – Krátkometrážní film
- 1914 Kadra Sâfa (režie Stellan Rye)
- 1914 Der Schatz des Abdar Rahmann (režie Max Obal)
- 1914 Die Löwenbraut (režie Max Obal)
- 1915 Golem (režie Henrik Galeen a Paul Wegener)
- 1915 Die Rache des Blutes (Emil Albes a Paul Wegener) – Krátkometrážní film
- 1916 Peter Lump (režie William Wauer)
- 1916 Der Yoghi (režie Paul Wegener a Rochus Gliese)
- 1916 Rübezahls Hochzeit (režie Paul Wegener a Rochus Gliese)
- 1917 Der Golem und die Tänzerin (režie Paul Wegener a Rochus Gliese)
- 1917 Hans Trutz im Schlaraffenland (režie Paul Wegener)
- 1918 Der fremde Fürst (režie Paul Wegener)
- 1918 Der Rattenfänger (režie Paul Wegener)
- 1918 Apokalypse (režie Rochus Gliese) – Krátkometrážní film
- 1919 Gegen den Bruderkrieg (režie Paul Wegener) – Krátkometrážní film
- 1919 Malaria (režie Rochus Gliese)
- 1919 Der Galeerensträfling (režie Paul Wegener a Rochus Gliese)
- 1919 Der Galeerensträfling. 2. Teil (režie Paul Wegener a Rochus Gliese)
- 1920 Die Tänzerin Barberina (režie Carl Boese)
- 1920 Jak Golem na svět přišel (režie Paul Wegener a Carl Boese)
- 1920 Steuermann Holk (režie Rochus Gliese a Ludwig Wolff)
- 1920 Der fliegende Tod (režie Alfred Tostary)
- 1920 Ztracený stín (režie Rochus Gliese)
- 1921 Irrende Seelen (režie Carl Froelich)
- 1921 Brennendes Land (režie Heinz Herald)
- 1921 Der Wahn des Philipp Morris (režie Rudolf Biebrach)
- 1921 Die Diamentenkonkurrenz (režie Trude Santen)
- 1921 Žena faraonova (režie Ernst Lubitsch)
- 1922 Jenseits des Stromes (režie Ewald Daub)
- 1922 Das Liebesnest 1 (režie Rudolf Walther-Fein)
- 1922 Herzog Ferrantes Ende (režie Paul Wegener a Rochus Gliese)
- 1922 Lucrezia Borgia (režie Richard Oswald)
- 1922 Monna Vanna (režie Richard Eichberg)
- 1923 S.O.S. Die Insel der Tränen (režie Lothar Mendes)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lyda Salmonova na německé Wikipedii.
- ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele Nejsvětější Trojice ve Spálené ulic na Novém Městě pražském
- ↑ Ludmila Wegenerová-Salmonová. Filmový přehled [online]. [cit. 2024-04-20]. Dostupné online.
- ↑ a b MALINOVÁ, Helena. Wegenerová-Salmonová Ludmila (1889–1968). Hradištko pod Medníkem: Národní filmový archiv, 1998. 68 s. Dostupné online. S. 6.
- ↑ AUT - Úplné zobrazení záznamu. Databáze Národní knihovny ČR [online]. 2014 [cit. 2024-04-20]. Dostupné online.
- ↑ Lyda Salmonova. filmportal.de [online]. [cit. 2024-04-20]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Notice de personne. Bnf Catalogue général [online]. 2007-01-09 [cit. 2024-04-20]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Lyda Salmonova. European Film Star Postcards [online]. 2014-04-18 [cit. 2024-04-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f Malinová (1998), s. 3.
- ↑ a b Doležalová (2018), s. 92.
- ↑ a b c Doležalová (2018), s. 93.
- ↑ a b c d Malinová (1998), s. 4.
- ↑ a b Malinová (1998), s. 5.
- ↑ Doležalová (2018), s. 94.
- ↑ a b c d e f Doležalová (2018), s. 95.
- ↑ a b c d Doležalová (2018), s. 96.
- ↑ a b c Malinová (1998), s. 6.
- ↑ a b c Doležalová (2018), s. 97.
- ↑ Lyda Salmonova. ČSFD.cz [online]. [cit. 2024-04-20]. Dostupné online.
- ↑ Lyda Salmonova. IMDb [online]. [cit. 2024-04-20]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- MALINOVÁ, Helena. Wegenerová-Salmonová Ludmila (1889–1968). Hradištko pod Medníkem: Národní filmový archiv, 1998. 68 s. Dostupné online.
- DOLEŽALOVÁ, Kristýna. Ludmila Wegenerová-Salmonová 1897–1968. Iluminace. 2018, roč. 30, čís. 1, s. 92–98. Dostupné online [cit. 2024-06-22].
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Lyda Salmonova na Wikimedia Commons
- Lyda Salmonova v Česko-Slovenské filmové databázi
- Lyda Salmonova v Internet Movie Database (anglicky)
- Lyda Salmonova ve Filmové databázi
- Lyda Salmonova ve Filmovém přehledu
- Lyda Salmonova Biografie na film-zeit.de (německy)
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Salmon, Josef *1844 s rodino, otec Ludmily Salmonvé