Přeskočit na obsah

Lyda Salmonova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Lyda Salmonová)
Lyda Salmonova
Lyda Salmonova na fotografii Rudolfa Dührkoopa
Lyda Salmonova na fotografii Rudolfa Dührkoopa
Narození14. července 1889
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. listopadu 1968 (ve věku 79 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Aktivní roky1913–1923
ChoťPaul Wegener (1917–1926)
DětiPeter Wegener
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lyda Salmonova, rozená Ludmila Salmonová, po sňatku též Lyda Wegener(ová) (14. července 1889 Praha[1] – 7. listopadu 1968 Praha[2][3][pozn. 1]) byla česká filmová a divadelní herečka a učitelka. Nejvíce se proslavila svými rolemi v němých filmech, avšak v žádném českém filmu nikdy nehrála. Celou svou desetiletou kariéru zasvětila německé kinematografii a nejčastěji ztvárňovala role v hororových filmech. Mezi její nejznámější filmy patří například horory Jak Golem na svět přišel (1920) a Pražský student (1913) nebo drama Žena faraonova (1922).[7]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Mládí a začátek kariéry

[editovat | editovat zdroj]

Ludmila Salmonová se narodila 14. července 1889 v Praze jako dcera lékaře dr. Josefa Salmona, jednoho ze zakladatelů české pediatrie a jeho ženy Vilemíny Salmonové (rodným jménem Králíková).[8] Její otec pocházel z Daliměřic a specializoval se na dětská onemocnění, zatímco její matka byla aristokratického původu a pocházela z Lenory.[9] Ludmila byla pokřtěna v kostele Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici jmény Ludmila Vilemina Anna[1] a dětství strávila se dvěma sourozenci, o dva roky starší sestrou Annou a o dvanáct let mladším bratrem Jaroslavem.[8] Zájem o umění v ní již v dětském vzbudila její matka, která milovala divadlo i hudbu a byla také členkou České filharmonie a ráda s uměním seznamovala i své děti.[9] Rodiče ji též vedli ke sportu, díky čemuž Ludmila vynikala v tělesné výchově i plavání, což se jí později hodilo i v jejím povolání.[8]

V roce 1895 Ludmila nastoupila do školní přípravky ve Školské ulici, odkud po pěti letech přestoupila na Městskou vyšší dívčí školu, kterou navštěvovala až do roku 1904.[8] Po dokončení studia strávila jeden rok v děčínském klášteře, kde se zdokonalovala v němčině a učila domácím pracím. Po návratu do Prahy začala docházet na hodiny k české herečce Marii Hübnerové z Národního divadla, kde získala základní herecké vzdělání. Brzy poté zahájila svou hereckou kariéru s ochotnickými divadelníky, dokud nezískala angažmá v pražském divadle Uranie, kde působila po dobu jednoho roku.[8] Mezi její první hry patřily například Paličova dcera a nebo Strakonický dudák.[10] V roce 1908, i přes nesouhlas jejích rodičů, odešla do Berlína, kde se přidala k divadlu významného rakouského režiséra Maxe Reinhardta, který v ní údajně rozpoznal velký talent.[8] V Berlíně začala její herecká kariéra rychle stoupat a již jako uznávaná herečka začala brzy vystupovat i mnoha dalších evropských mětstech jako v Paříži, Londýně, Vídni, Budapešti, Oslu, Kodani, Amsterdamu, Curychu a mnoha dalších.[11] V roce 1923 vystoupila i v Národním divadle v Praze v baletu Richarda Strausse Legenda o Josefovi.[11] V divadle Maxe Rainhardta se také setkala s uznávaným divadelním hercem a pozdějším režisérem Paulem Wegenerem, který se v roce 1917 stal jejím manželem.[10][12]

Filmová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Na počátku 10. let 20. století byla založena německá filmová společnost Deutsche Bioskopgesellschaf a na první nabídky na filmové role nemusela Ludmila Salmonová dlouho čekat. V roce 1910 tak debutovala ve filmu Sumurûn, který režíroval Max Reinhardt.[10] Po několika dalších filmech se s Paulem Wegenerem vypravila do Prahy, která jejího manžela velmi oslovila a následně se rozhodl, že zde natočí film. V roce 1913 tak podle literární předlohy Hannse Heinze Ewerse vzniklo romantické drama Pražský student, kde se objevilo i několik českých herců.[11] Snímek je držitelem mnoha prvenství, včetně tehdy dosud nejdražšího filmu německé kinematografie a premiéra se uskutečnila v září roku 1913 v kině Orient.[13] Ludmila Salmonová se prostřednictvím svého manžela později zasadila i o další filmy s českými náměty jako například Golem (1915), Der Golem und die Tänzerin (1917) nebo Golem, zrození (1920), ve kterých se vždy objevila i s manželem.[11] Mezi jejich další společné snímky patří například drama Der Rattenfänger von Hameln z roku 1918.[14]

Manželé Wegenerovi žili během 10. let v Berlíně a ani zde Ludmila Salmonová neztrácela kontakt se svou rodnou zemí. Jejich byt se stal střediskem pro mnoho umělců a častými hosty byli například básník a politik Jaroslav Kvapil nebo režisér a básník Karel H. Hilar.[14] Ve dvacátých letech se však Salmonová opět vrátila na česká divadelní jeviště.[14] V roce 1920 se chystala pokračovat ve své filmové kariéře i v Československu, avšak filmová společnost Pellico-Film, u které byla smluvně vázána, již téhož roku zanikla.[14] Po návratu do Československa se však její manželství začalo rozpadat a v roce 1926 bylo definitivně ukončeno rozvodem. Se zánikem manželství taktéž ukončila svou filmovou kariéru.[14] O mnoho let později Salmonová v Berlíně založila dramatickou školu Schauspielstudio Lyda Wegener, která však byla během druhé světové války uzavřena a nakonec byla zničena při náletu v roce 1943.[12] Před válkou také Salmonová utekla z Berlína až do Liberce, kde bydlela u své sestry Anny.[14]

Pozdější roky

[editovat | editovat zdroj]

Po válce se přestěhovala ke známému saxofonistovi Karlu Krautgartnerovi a jeho přítelkyni, tanečnici Eleně Tanasco, kde bydlela až do roku 1965.[15] V roce 1949 získala československé státní občanství a zřídila další dramatickou školu v Praze.[16] Mezi jejími žáky prošla také spousta budoucích známých umělců a až do pozdního věku se zajímala o veškeré kulturní dění. Udržovala si také vztahy s mnoha kolegy z mladších i starších generací a od ledna do října roku 1948 spolupracovala s Československou filmovou společností, pro kterou vyhledávala vhodné kostýmy a vhodné herce, které také připravovala na jejich role.[15] V roce 1951 jí byla nabídnuta role paní Hlaváčkové ve filmu Mikoláš Aleš, ve filmu se však nakonec neobjevila.

Později pracovala jako umělecký poradce a pedagog v Divadle umění lidu v Karlíně a své poslední veřejné vystoupení absolvovala v rozhlase Německé demokratické republiky, kam byla pozvána na počest svého nedávno zesnulého bývalého manžela Paula Wegenera.[15] Až do pozdního věku se těšila pevnému zdraví, byla stále kulturně aktivní a věnovala se sběratelské činnosti.[15] V roce 1965 však byla donucena přestěhovat se do bytu na Novém Městě a v témže roce ji postihla srdeční slabost.[17][16] Od té doby se její zdravotní stav začal postupně zhoršovat. Na jaře roku 1968 také přestala poskytovat hodiny herectví a 7. listopadu 1968 zemřela v Nemocnici na Františku v Praze ve věku 79 let.[17][16] Byla pohřbena v Praze na Zbraslavi, kam byl později uložen i její bratr Jaroslav.[17]

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]

Kompletní filmografie podle filmových databází ČSFD a IMDb:[18][19]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Některé zdroje uvádí datum úmrtí 18. listopadu 1968.[4][5][6] Úřední úmrtní list, jenž je dochován v Národním filmovém archivu, je však vystaven na datum 7. listopadu 1968.[3]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lyda Salmonova na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele Nejsvětější Trojice ve Spálené ulic na Novém Městě pražském
  2. ↑ Ludmila Wegenerová-Salmonová. Filmový přehled [online]. [cit. 2024-04-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b MALINOVÁ, Helena. Wegenerová-Salmonová Ludmila (1889–1968). Hradištko pod Medníkem: Národní filmový archiv, 1998. 68 s. Dostupné online. S. 6. 
  4. ↑ AUT - Úplné zobrazení záznamu. Databáze Národní knihovny ČR [online]. 2014 [cit. 2024-04-20]. Dostupné online. 
  5. ↑ Lyda Salmonova. filmportal.de [online]. [cit. 2024-04-20]. Dostupné online. (německy) 
  6. ↑ Notice de personne. Bnf Catalogue général [online]. 2007-01-09 [cit. 2024-04-20]. Dostupné online. (francouzsky) 
  7. ↑ Lyda Salmonova. European Film Star Postcards [online]. 2014-04-18 [cit. 2024-04-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b c d e f Malinová (1998), s. 3.
  9. ↑ a b Doležalová (2018), s. 92.
  10. ↑ a b c Doležalová (2018), s. 93.
  11. ↑ a b c d Malinová (1998), s. 4.
  12. ↑ a b Malinová (1998), s. 5.
  13. ↑ Doležalová (2018), s. 94.
  14. ↑ a b c d e f Doležalová (2018), s. 95.
  15. ↑ a b c d Doležalová (2018), s. 96.
  16. ↑ a b c Malinová (1998), s. 6.
  17. ↑ a b c Doležalová (2018), s. 97.
  18. ↑ Lyda Salmonova. ČSFD.cz [online]. [cit. 2024-04-20]. Dostupné online. 
  19. ↑ Lyda Salmonova. IMDb [online]. [cit. 2024-04-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • MALINOVÁ, Helena. Wegenerová-Salmonová Ludmila (1889–1968). Hradištko pod Medníkem: Národní filmový archiv, 1998. 68 s. Dostupné online. 
  • DOLEŽALOVÁ, Kristýna. Ludmila Wegenerová-Salmonová 1897–1968. Iluminace. 2018, roč. 30, čís. 1, s. 92–98. Dostupné online [cit. 2024-06-22]. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lyda_Salmonova&oldid=24023737“