Přeskočit na obsah

Levice (Česko)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Levý blok (politická strana))
Levice
Logo
ZkratkaLevice
Datum založení18. srpna 1993
PředsedaVladimír Farana
Markéta Juřicová
MístopředsedaAnna Mikulenková
Vítek Prokop
Jakub Višňák
ZakladatelMarie Stiborová
SídloŽirovnická 3133/6
106 00 Praha
Ideologiedemokratický socialismus
postkapitalismus
environmentalismus
antikapitalismus
antimilitarismus
Politická pozicelevice
Evropská stranaStrana evropské levice
Stranické novinyLevicoviny
Slogan„Pro miliony lidí,
ne pro miliardáře“
Barvy
     červená
Volební výsledek0,07 % (Volby do Evropského parlamentu 2024)
IČO49628089 (VR)
Rejstřík MV ČR133
Oficiální webjsmelevice.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Levice (zkratka Levice, v letech 1993–1997 Levý blok, v roce 1997 Levý blok – Strana demokratické levice, v letech 1997–2020 Strana demokratického socialismu, zkratka SDS) je česká levicová demokraticky socialistická politická strana, která vznikla v roce 1993.[1] Ve straně existuje platforma, tvořená českými zástupci mezinárodní komunitní asociace AKORN, která v Česku provozuje zapsaný spolek a sociální stavební družstvo,[2] další pak členky a registrované sympatizantky strany, které se hlásí k feminismu,[3] a zatím poslední stranickou platformou je platforma antifašistická. Levice vydává elektronický zpravodaj Levicoviny.

Strana vznikla transformací původní volební koalice Levý blok do reformně postkomunistického politického subjektu a do roku 1996 měla i zastoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky.

Organizační struktura

[editovat | editovat zdroj]
Logo používané do prosince 2023
Logo používané do prosince 2023

Základní organizace

[editovat | editovat zdroj]

Základními organizačními články strany jsou základní organizace. V současnosti jimi disponuje v Praze, Brně, Ostravě, Českých Budějovicích, Jihlavě, Orlové a Ústí nad Orlicí.

Nejvyšším orgánem strany je sjezd, který je svoláván Celostátním výborem (CV) Strany nejméně jednou za dva roky. Sjezd strany schvaluje stanovy a program strany, výši členských příspěvků a jejich rozdělení, a volí CV v počtu minimálně 12 členů, rozhodčí komisi v počtu 3 členů a revizní komisi v počtu 3 členů.

Celostátní výbor

[editovat | editovat zdroj]

Celostátní výbor (CV) strany řídí činnost strany mezi sjezdy včetně koordinace celostátních platforem. Zasedání CV strany se konají nejméně jednou za 2 měsíce. Zasedání svolává a programově připravuje předsednictvo strany.

CV strany volí ze svého středu předsednictvo v počtu 5-7 členů a dále volí hospodáře. Hospodář nemusí být členem CV, jeho funkce je však neslučitelná s funkcí člena revizní komise a funkcí člena rozhodčí komise.

Předsednictvo Celostátního výboru

[editovat | editovat zdroj]

Předsednictvo (PCV) zasedá nejméně jednou za měsíc, projednává a zabezpečuje organizační a hospodářské otázky, zajišťuje obsahovou přípravu zasedání CV strany a jedná za CV strany mezi jeho zasedáními.

Spolupředsedové PCV

[editovat | editovat zdroj]

Celostátní výbor volí z PCV 2 spolupředsedy. V minulosti se jednalo o rotační funkci, to znamená, že po uplynutí ročního mandátu spolupředsedy se volil spolupředseda nový. Po sjezdu v dubnu 2023 byla rotace zrušena a spolupředsedové se tak volí na celou dobu mandátu CV.

Levici v minulosti spolupředsedali Milan Neubert, Petr Pávek, Andrej Bóna, Vojtěch Juřica, Markéta Juřicová, Vladimír Farana, Tomáš Ulrich a Jiří Hudeček.

Další orgány strany

[editovat | editovat zdroj]

Dalšími orgány strany jsou revizní komise a rozhodčí komise.

Vnitrostranické platformy

[editovat | editovat zdroj]

Členové a registrovaní sympatizanti strany mohou volně vytvářet vnitrostranické platformy, které nejsou základními organizacemi strany, a dávat jim názvy, které jsou výrazem jejich sebezařazení a příslušnosti ke straně.

Platforma se registruje u celostátního výboru. Pokud počet jejích členů překročí 5 % členů strany a schválí ji celostátní výbor, je považována za celostátní platformu.

Celostátní platforma má právo vysílat delegáty na sjezd strany a mít svého zástupce v celostátním výboru strany.[4]

Strana Levice se hlásí k hodnotám demokratického socialismu. Bližší vymezení určují mj. vnitrostranické platformy, které mohou členové a registrovaní sympatizanti strany vytvářet.[4]

Ve volbách v roce 1992 kandidovala do České národní rady i do Federálního shromáždění koalice Levý blok, do níž se sdružila Komunistická strana Čech a Moravy a další menší levicové subjekty (Demokratická levice ČSFR). Tato koalice získala ve volbách do ČNR 14,05 % hlasů a obdobného výsledku dosáhla i do Federálního shromáždění.[5]

Levý blok jako koalice se ale v průběhu roku 1993 začal rozkládat. Klíčový byl 3. sjezd KSČM konaný v roce 1993, na kterém komunistická strana odmítla změnit svůj název. Reakcí byl odchod reformně orientovaných komunistů do jiných politických subjektů a postupný rozklad společného poslaneckého klubu Levého bloku. Takto vznikla přeregistrací původní Demokratické levice ČSFR Strana demokratické levice a 18. srpna 1993 byl jako politická strana zaregistrován i Levý blok. V ČNR se k ní přidalo 24 poslanců, zatímco stoupenci KSČM si ustavili samostatný poslanecký klub a jejich strana se vyvíjela samostatně.[6][7]

Strana Levý blok se hlásila ke konceptu demokratického socialismu. První předsedkyní se stala Marie Stiborová. V roce 1995 ji nahradil Jaroslav Ortman. Čestným předsedou byl bývalý reformní komunista z roku 1968 Zdeněk Mlynář. Strana se zúčastnila parlamentních voleb roku 1996, ale získala jen 1,4 % hlasů a nezískala parlamentní zastoupení. Podobný neúspěch přinesly i senátní volby na podzim 1996. V důsledků volební prohry rezignoval Jaroslav Ortman a do čela strany se vrátila dočasně Marie Stiborová.[8] V reakci na volební neúspěchy se strana Levý blok spojila v roce 1997 s členy podobně orientované Strany demokratické levice, která zanikla. Subjekt posléze nesl název Levý blok – Strana demokratické levice a d 13. prosince 1997 pak došlo ke změně názvu na Strana demokratického socialismu. Předsedou strany se stal Vasil Mohorita.[9][10]

V roce 2004 se strana společně s dalšími 14 politickými subjekty podílela na založení evropské politické strany Strana evropské levice (Party of the European Left).

Nízké volební výsledky Strany demokratického socialismu byly odrazem relativně nízkého počtu základních organizací a jejich nerovnoměrného zastoupení v jednotlivých územních částech republiky. V období po svém vzniku měla strana v 9 krajích ze 14 nedostatečně rozvinutou organizační síť, v ostatních krajích nebyla zastoupena. Z dostupných informací je zřejmé, že od vzniku strany počet členů zhruba do roku 2000 klesal a v dalších letech spíše stagnoval. V roce 2005 se počet jejich členů pohyboval okolo 300. Většina z nich byla předtím členy KSČ nebo KSČM. Aktivní bylo především jádro strany z centrálních stranických orgánů a někteří jednotlivci z regionů.[11]

Po sloučení s iniciativou Skutečná levice v lednu 2020[12] přijala strana v únoru 2020 název Levice.

Předsedové strany

[editovat | editovat zdroj]
  1. Marie Stiborová (1993–1995)
  2. Jaroslav Ortman (1995–1997)
  3. Marie Stiborová (1997)
  4. Vasil Mohorita (1997–1998)
  5. Jiří Hudeček (1998–2004)
  6. Milan Neubert (2004–2020)
  7. Rotační spolupředsednictví v rámci PCV (2020-2023)
  8. Vladimír Farana a Markéta Juřicová (2023-současnost)

Volební výsledky

[editovat | editovat zdroj]

Zastupitelstva obcí

[editovat | editovat zdroj]
Volby Počet hlasů % Počet mandátů
1994 73 150 0,06 30[13]
1998 26 045 0,03 20[14]
2002 21 281 0,03 21[15]
2006 5 554 0,01 1[16]
2010 2 152 0,00 1[16]
2014 5 305 0,01 1[17]
2022 395 0,00 2[18]

Zastupitelstva krajů

[editovat | editovat zdroj]

Strana Levice kandidovala v krajských volbách v roce 2020 v Jihomoravském kraji[19] s výsledkem 0,05 %.[20]

Sněmovní volby

[editovat | editovat zdroj]

Evropské volby

[editovat | editovat zdroj]
  • volby do Evropského parlamentu 2004 – SDS kandidovala ve všech krajích a obdržela celkově 1 709 hlasů (0,07 %). Nejlepšího výsledku dosáhla v Moravskoslezském kraji se ziskem 0,13 % a na Vysočině s 0,12 %, nejhůř ve Olomouckém kraji se ziskem 0,03 %. Nejvíc přednostních hlasů (196) obdržel Vladimír Farana.[23]
  • volby do Evropského parlamentu 2009 – SDS samostatně nekandidovala, její zástupci kandidovali na kandidátce KSČM: na 9. místě Jiří Hudeček, na 15. místě Lubomír Ledl.[24]
  • volby do Evropského parlamentu 2014 – SDS samostatně nekandidovala, její zástupci kandidovali na kandidátce KSČM.
  • volby do Evropského parlamentu 2019 – SDS samostatně nekandidovala, její zástupci kandidovali na kandidátce KSČM.
  • volby do Evropského parlamentu 2024 – Levice kandidovala samostatně ve všech krajích a obdržela celkově 2 296 hlasů (0,07 %). Probíhala jednání o společné kandidátce se SOCDEM a s Budoucností, která však byla ze strany SOCDEM ukončena.[25]

Mezinárodní spolupráce

[editovat | editovat zdroj]

Strana Levice ve své činnosti klade důraz na mezinárodní spolupráci. Spolupracuje jak s řadou mezinárodních politických uskupení, tak s partnerskými stranami ze zahraničí, jako jsou Socialisti.sk, Razem, nebo například Die Linke.

Strana Evropské levice

[editovat | editovat zdroj]

Strana Levice je pod dřívějším názvem Strana demokratického socialismu jednou ze zakládajících stran Strany evropské levice (SEL).

Platforma členů AKORN je součásti ACORN International – mezinárodní rodiny komunitních organizací družstev a politických aktivistů.

Levicoviny

[editovat | editovat zdroj]
Titulní strana Levicovin 2/2021

Levicoviny jsou elektronickým zpravodajem strany Levice. Začaly vycházet (veřejně) v lednu 2021. Jedná se o občasník, kde členové a členky publikují své texty. Jednou ročně vychází také v anglické verzi ve speciální edici na festival Volksstimmefest.

  1. Rejstřík politických stran a hnutí [online]. Ministerstvo vnitra [cit. 2020-05-22]. Dostupné online. 
  2. Platforma AKORN v Levici [online]. Levice [cit. 2020-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-08. 
  3. Feministická platforma v Levici [online]. Levice [cit. 2020-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-08. 
  4. a b Stanovy Levice [online]. [cit. 2020-07-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-29. 
  5. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 31.5. – 1.6.1996 [online]. volby.cz [cit. 2012-12-07]. Dostupné online. 
  6. kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1427–1428. 
  7. Zpráva ČTK: KSČM odvolala J.Ortmana a M.Stiborovou z rady koalice Levý blok, Datum vydání: 23.10.1993, Čas vydání: 17:20, ID: 19931023D00864.
  8. Zpráva ČTK: Ortman odstoupil z funkce předsedy Levého bloku, Datum vydání: 13.3.1997, Čas vydání: 20:52, ID: 19970313D02604.
  9. a b Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 31.5. – 1.6.1996 [online]. volby.cz [cit. 2012-12-07]. Dostupné online. 
  10. Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1428. 
  11. Strana demokratického socialismu
  12. UHLOVÁ, Saša. Nová strana Levice chce spojovat lidi v boji proti miliardářům. A2larm [online]. A2, o.p.s., 2020-02-05 [cit. 2020-05-22]. Dostupné online. 
  13. Volby do zastupitelstev obcí 18.11. – 19.11.1994 [online]. volby.cz [cit. 2012-12-07]. Dostupné online. 
  14. http://www.volby.cz/pls/kv1998/kv1211?xjazyk=CZ&xid=0&xv=1&xdz=6&xnumnuts=0
  15. http://www.volby.cz/pls/kv2002/kv1211?xjazyk=CZ&xid=0&xv=1&xdz=6&xnumnuts=0
  16. a b http://volby.cz/pls/kv2006/kv1211?xjazyk=CZ&xid=0&xv=1&xdz=7&xnumnuts=0&xstat=0&xvyber=1
  17. http://volby.cz/pls/kv2014/kv1211?xjazyk=CZ&xid=1&xv=1&xdz=7&xnumnuts=0&xstat=0&xvyber=1
  18. Výsledky voleb za území. volby.cz [online]. [cit. 2023-11-03]. Dostupné online. 
  19. Bóna (Levice): Jižní Morava pro lidi, ne pro miliardáře. Parlamentní listy [online]. [cit. 2020-07-29]. Dostupné online. 
  20. Výsledky voleb do zastupitelstev krajů: Jihomoravský kraj [online]. [cit. 2020-10-06]. Dostupné online. 
  21. [1]
  22. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 8.10. – 9.10.2021, celkové výsledky hlasování [online]. [cit. 2021-10-12]. Dostupné online. 
  23. [2]
  24. [3][nedostupný zdroj]
  25. PROKOP, Vítek. Dobří lidé z lidového domu. Argument [online]. Argument, 2024-02-06 [cit. 2024-06-23]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]