Racek vnitrozemský
 Racek vnitrozemský | |
|---|---|
 Racek vnitrozemský, dospělý pták ve svatebním šatu | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] (jako Larus pipixcan) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neoghathae) |
| Řád | dlouhokřídlí (Charadriiformes) |
| Podřád | racci (Lari) |
| Čeleď | rackovití (Laridae) |
| Rod | racek (Leucophaeus) |
| Binomické jméno | |
| Leucophaeus pipixcan Wagler, 1831 | |
 Hnízdiště Protahuje Nehnízdící výskyt Areál rozšíření: Hnízdiště Protahuje Nehnízdící výskyt | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Racek vnitrozemský (Leucophaeus pipixcan) je malý severoamerický druh racka z rodu Leucophaeus. Poměrně pravidelně zalétává i do Evropy.
Systematika
[editovat | editovat zdroj]Druhové jméno pipixcan pochází z jazyka nahuatl, ve kterém znamená „racek“.[3] Nejsou rozeznávány žádné poddruhy.[4]
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Racek vnitrozemský hnízdí na prériích ve vnitrozemí jižní Kanady, areál zasahuje na území Spojených států (Jižní Dakota, Minnesota). Tažný na velkou vzdálenost, většina ptáků zimuje jižně od rovníku na pobřeží Jižní Ameriky od Peru po jižní Chile. Zatoulaní ptáci byli zjištěni v Karibském moři a na atlantském pobřeží Jižní Ameriky, Havajských ostrovech, Japonsku, na sever po Aljašku. Každoročně zaletuje do západní Evropy.[5][6] Výjimečně zabloudí i na Nový Zéland nebo do Austrálie.[7]
V roce 2018 byla celková populace odhadnuta na 1–1,49 milionu jedinců.[8]
Popis
[editovat | editovat zdroj]
Dospělí ptáci se podobají racku atlantickému, mají však větší bílé srpky nad a pod okem a odlišnou kresbu křídla. Mají černou hlavu, bílé tělo a ocas, šedý hřbet, šedá křídla s černou kresbou na špičce, oddělenou od šedé barvy bílým pruhem. Krajní ruční letky mají rozsáhlé bílé špičky. Nohy jsou tmavočervené, zobák červený, s tmavým pruhem na špičce. V prostém šatu (v zimě) mají bílé čelo a bradu, zbytek černé čepičky je bíle proužkovaný. Mladí ptáci mají hlavu zbarvenou jako dospělí – v prostém šatu, hnědá křídla a bílý ocas s černou páskou na konci.[9]
Biologie
[editovat | editovat zdroj]Hlasově se projevuje nazálním uí-a uí-a, nebo trylkovacím kuk kuk kuk kuk. Během hnízdění dokáže být velmi hlasitý.[10] Na moři pojídá menší bezobratlé živočichy, které sbírá za letu z hladiny, někdy s mělkým ponorem. Na pevnině sbírá hlavně hmyz, žížaly a další bezobratlé.[7]
Hnízdění
[editovat | editovat zdroj]
Hnízdí od dubna do července.[10] Plovající hnízdo z rostlinného materiálu si staví v mělké vodě poblíž husté vodní vegetace nebo přímo v ní. S tím, jak se v době hnízdění hnízdo potápí, pár racků ho neustále opravuje a přidává na něj nový rostlinný materiál, který často krade jiným rackům. Samice snáší 2–4 vejce o rozměrech kolem 52×37 mm. Mají nezelenavou barvu s tmavými skvrnami. Semiprekociální ptáčata mají při narození otevřené oči a jsou obalena prachovým peřím. Po dni jsou již schopna se postavit, avšak na hnízdě zůstávají kolem 3 týdnů.[11]
Ohrožení
[editovat | editovat zdroj]Mezinárodní svaz ochrany přírody považuje druh za málo dotčený bez vážnější hrozby.[8] Ve Spojených státech amerických však mezi lety 1968–2015 došlo k 95% poklesu místní hnízdní populace, která nicméně tvoří jen menší část celkové populace.[11] V oblasti Tehuantepecké šíje rackům hrozí kolize s větrnými turbínami.[12]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ ZICHA, Ondřej. Larus pipixcan (racek vnitrozemský) [online]. BioLib.cz, 2005-10-16 12:48:47 [cit. 2009-02-04]. Dostupné online.
- ↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 308.
- ↑ Noddies, skimmers, gulls, terns, skuas, auks. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v14.1, 2024 [cit. 2024-04-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HARRISON, P. Seabirds: an identification guide. Londýn: Christopher Helm, 1989. ISBN 0-7136-3510-X. (anglicky)
- ↑ OLSEN, K. M. O.; LARSSON, H. Gulls of North America, Europe and Asia. Princeton & Oxford: Princeton University Press, 2003. ISBN 0-691-11327-0. (anglicky)
- ↑ a b HEATHER, Barrie; ROBERTSON, Hugh; ONLEY, Derek. The Field Guide to the Birds of New Zealand. Auckland: Penguin Books, 2015. ISBN 9780143570929. S. 354. (anglicky)
- ↑ a b Larus pipixcan [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2018 [cit. 2024-04-04]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2018-2.RLTS.T22694462A132553472.en. (anglicky)
- ↑ OLSEN, Klau Malling. Gulls of the World: The Photographic Guide. London: Chrostopher Helm, 2018. ISBN 978-1-4081-8911-5. S. 41–45. (anglicky)
- ↑ a b Birds of North America. Příprava vydání François Vuilleumier. New York, US: DK Publishing, 2020. Dostupné online. ISBN 978-0-7440-2053-3. S. 236. (anglicky)
- ↑ a b Franklin's Gull Life History, All About Birds, Cornell Lab of Ornithology. www.allaboutbirds.org [online]. [cit. 2024-04-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ VILLEGAS-PATRACA, Rafael; HERRERA-ALSINA, Leonel. Migration of Franklin's Gull (Leucophaeus pipixcan) and its variable annual risk from wind power facilities across the Tehuantepec Isthmus. Journal for Nature Conservation. 2015-05-01, roč. 25, s. 72–76. Dostupné online [cit. 2024-04-10]. ISSN 1617-1381. DOI 10.1016/j.jnc.2015.03.006. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- OLSEN, K. M. O.; LARSSON, H. Gulls of North America, Europe and Asia. Princeton & Oxford: Princeton University Press, 2003. ISBN 0-691-11327-0. (anglicky)
- OLSEN, Klau Malling. Gulls of the World: The Photographic Guide. London: Chrostopher Helm, 2018. ISBN 978-1-4081-8911-5. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu racek vnitrozemský na Wikimedia Commons
