Ajutthajské království
Ajutthajské království อาณาจักรอยุธยา Anachak Ayutthaya
| |||||||
Geografie
| |||||||
Obyvatelstvo | |||||||
siamština (úřední), suchothajština (běžný), mon (běžný), khmerština (Khmerové), malajština (Malajci, diplomatický), perština (diplomatický), portugalština (diplomatický), čínské (Číňané), pálijština (náboženský)
| |||||||
Státní útvar | |||||||
| |||||||
photduang
| |||||||
Zánik
|
1767 – po porážce ve válce s Barmou
| ||||||
Státní útvary a území | |||||||
Ajutthajské království (thajsky อาณาจักรอยุธยา, přepis RTGS: Anachak Ayutthaya; [ʔaːnaːtɕ͡àk ʔajúttʰajaː]IPA) bylo siamské, resp. thajské království existující v letech 1351–1767. Obecně bylo známé jako Siam, ale obyvatelé svému království říkali Krung Tai (království Thajců).
Ještě ve 14. století si podřídila severněji ležící také thajské království Suchothaj a roku 1438 ho připojila ke svému území. Vazaly Ajutthaje byly i městské státy Malajského poloostrova, laoský Lan Xiang, severothajská Lanna, Khmérské království a šanské státy.[1]
Ajutthaja byla přátelská k zahraničním obchodníkům, čínským, vietnamským, indickým, japonským i perským a později portugalským, španělským, nizozemským a francouzským. V 16. století byla stejnojmenná metropole země evropskými obchodníky popisována jako jedno z největších měst Východu.
V 70. letech 16. století byla závislá na Barmě, v 80. letech se z podřízeného postavení vymanila a obnovila svou moc. ve 30. letech 18. století vypukla v zemi občanská válka a od roku 1759 začaly barmské útoky, roku 1768 Barmánci dobyli hlavní město a Ajutthaja se rozpadla. V boji s Barmánci obnovil stát s metropolí v Thonburi správce jedné z ajutthajských provincií Taksin.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]-
kolem roku 1540, ajutthajské království (fialově) a jeho sousedé
-
kolem roku 1750, ajutthajské království (fialově) na sklonku své existence
Historie
[editovat | editovat zdroj]Ajutthajské království, existující 400 let, patřilo k nejvlivnějším státům v oblasti. Za datum jeho vzniku bývá uváděn rok 1351, kdy bylo založeno hlavní město Ajutthaja (poté, co centrum Lopburi zdevastovala epidemie neštovic). Zakladatelem města i prvním králem byl U Thong. Již roku 1378 ovládl Suchothajské království, a tak i celý region. V roce 1431 si Ajutthajský stát podrobil kdysi mocný Angkor. Král Naresuan roku 1516 navázal kontakt s Portugalci a učinil z hlavního města epicentrum obchodu, mnohé evropské národy (a ovšem i Číňané, Peršané či Indové) měly v Ajutthajae svou celou čtvrť, z níž zprostředkovávaly obchod s jihovýchodní Asií. Tito cizinci království nazývali obvykle Siam, ačkoli jeho obyvatelé užívali pojmu Krung Tai. V druhé půlce 17. století za vlády krále Naraie bylo vyhlášeno jako druhé hlavní město Lopburi[2]. Moc království byla trnem v oku zejména Barmě a její ambiciózní taunnguské dynastii a následné dynastii Konbaung. Velké barmské nájezdy proběhly v letech 1547–1549 (první barmsko-siamská válka) a 1759–1760 (druhá barmsko-siamská válka). Osudovým se stal rok 1767, kdy Barmánci centrum říše, tehdy již milionovou metropoli, dobyli a zcela vyvrátili. Asi 30 000 lidí bylo odvlečeno do zajetí, včetně královské rodiny. Za půl roku sice generál Taksin zorganizoval proti Barmáncům úspěšnou vzpouru a nechal se korunovat králem, ovšem hlavní město bylo natolik zdevastované, že své sídlo přesunul do Thonburi (dnes součást Bangkoku). Proto je rok 1767 považován za datum konce Ajutthajského království.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
interiér buddhistického chrámu Wat Phanan Choeng
-
tři pagody Wat Phra Si Sanphet z ajutthajského období, dnešní Thajsko
-
ruiny staré Ajutthaje po Barmské invazi
-
socha sedícího Buddhy v Ajutthaji
-
socha sedícího Buddhy v Ajutthaji
-
hlava Buddhy zarostlá kořeny stromů, Wat Mahathat, Historický park Ajutthaja
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ayutthaya Kingdom na anglické Wikipedii.
- ↑ HOOKER, Virginia Matheson. A Short History of Malaysia: Linking East and West. St Leonards, New South Wales, AU: Allen & Unwin, 2003. Dostupné online. ISBN 1864489553. S. 72. (anglicky)
- ↑ ZVOLÁNEK, Pavel. Lopburi. Země světa. 5.12.2022, roč. 21, čís. 12, s. 54–57. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HIGHAM, Charles. The Archaeology of Mainland Southeast Asia. Cambridge, England: Cambridge University Press, 1989. Dostupné online. ISBN 0521275253.
- From Isfahan to Ayutthaya: Contacts between Iran and Siam in the 17th Century. Singapore: Pustaka Nasional, 2005. ISBN 9971774917.
- RUANGSILP, Bhawan. Dutch East India Company merchants at the court of Ayutthaya: Dutch Perceptions of the Thai Kingdom c. 1604-1765. Leiden, Netherlands: Koninklijke Brill NV, 2007. ISBN 0300084757.
- SYAMANANDA, Rong. A History of Thailand. [s.l.]: Chulalongkorn University, 1990. ISBN 9740764134.
- WOOD, W.A.R. A History of Siam. London: Fisher Unwin Ltd, 1924. Dostupné online.
- WYATT, David K. Thailand: A Short History. New Haven, Connecticut: Yale University Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0300084757.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ajutthajské království na Wikimedia Commons
- (anglicky) History of Aythhaya