Přeskočit na obsah

Kongregace Svatého Ducha pod ochranou Neposkvrněného Srdce Panny Marie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Kongregace Svatého Ducha)
Kongregace Svatého Ducha pod ochranou Neposkvrněného Srdce Panny Marie
Znak kongregace spiritánů
Znak kongregace spiritánů
ZakladatelClaude Poullart des Places
Souřadnice
Oficiální webwww.spiritains.org
Map
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kongregace Svatého Ducha pod ochranou Neposkvrněného Srdce Panny Marie (latinsky:Congregatio Sancti Spiritus sub tutela Immaculati Cordis Beatissimae Virginis Mariae) je katolický mužský institut zasvěceného života. Členové tohoto institutu bývají nazýváni spiritáni či otcové Svatého Ducha a používají za jménem zkratku CSSp nebo C.S.Sp.

Vznik kongregace spiritánů a její historie

[editovat | editovat zdroj]
Zakladatel kongregace, Claude-François Poullart des Places

Kongregaci založil mladý klerik renneské diecéze Claude-François Poullart des Places (16791709) dne 27. května 1703. Původně se měla věnovat lidovým misiím, ale již v první polovině 18. století se začala orientovat na zahraniční misie. Byla zrušena za francouzské revoluce, dočasně (1804–1809) obnovena za napoleonského režimu, a definitivně v roce 1816. Krátce poté, co v roce 1841 založil konvertita ze židovství François Libermann (18021852) novou misionářskou kongregaci Nejsvětějšího Srdce Mariina, rozhodla Kongregace pro nauku víry o sloučení obou institutů a Libermann se stal novým generálním představeným (1848). Rozšířila se jejich misijní činnost mezi černošským obyvatelstvem v Africe i bývalými otroky ve francouzských koloniích ve Střední Americe.

Současnost

[editovat | editovat zdroj]

K 31. prosinci 2005 měla kongregace 717 domů a 3.032 řeholníků s doživotními sliby, z nichž 2.235 bylo kněžími.[1]

Významní členové

[editovat | editovat zdroj]

Přehled generálních představených

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Spiritaner na německé Wikipedii.

  1. Annuario Pontificio 2007, s. 1473.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]