Troján

Trojáni se vyskytují kolem Lagrangeových bodů L4 a L5 soustavy Slunce (žlutě) a Jupiter (modře)

Schematické znázornění trojánů předcházejících a následujících Jupiter na jeho oběžné dráze (zeleně). Zobrazen je též hlavní pás planetek mezi oběžnými drahami Marsu a Jupiteru.

Troján (někdy též trojan či spíše zastarale trójan) je označení příslušníka skupiny planetek, obíhajících po stejné dráze jako planeta Jupiter, tedy jejich oběžné dráhy jsou v komensurabilitě 1:1 s drahou Jupiteru. V důsledku rezonančního gravitačního vlivu Jupiteru jsou soustředěny kolem bodů, předcházejících o 60°, respektive následujících o 60° planety (tedy kolem libračních center L₄ resp. L₅ soustavy Slunce-Jupiter).

Historie objevů

Prvním objeveným trojánem byla planetka (588) Achilles, kterou objevil v roce 1906 Max Wolf na hvězdárně v Heidelbergu (Německo) a pojmenoval ji podle jednoho z hrdinů trójské války. Tato planetka se pohybuje kolem libračního bodu L₄.

Další trojáné

V roce 2005 bylo mezi trojány počítáno 936 objektů s definitivním označením a 891 pouze s provizorním označením (k 23. srpnu 2005). V roce 2016 to bylo celkově přes 6400 těles. V libračním bodu L₄ bylo až dosud nalezeno více těles, než v bodě L₅.

Vzhledem k tomu, že mezi těmito tělesy nezbytně musí docházet k častým srážkám, jejich počet se v čase mění.

Pojmenování

Vzhledem k výjimečnosti dráhy Achilla došlo na návrh Johanna Palisy mezi astronomy k dohodě, že i další podobné planetky budou pojmenovávány podle hrdinů trójské války, popisované v eposu Ílias, jehož autorství je připisováno Homérovi. Později byla tato konvence upřesněna v tom smyslu, že objekty soustředěné v blízkosti bodu L₄ budou pojmenovávány podle obléhajících Řeků (výjimkou je planetka (624) Hektor, pojmenovaná ještě před přijetím tohoto dodatečného pravidla), zatímco objekty kolem bodu L₅ budou pojmenovány podle obránců města Trója (výjimkou je planetka (617) Patroclus).

Vlastnosti

Jupiterovi trojáni patří k velmi tmavým tělesům sluneční soustavy, s albedem v rozmezí od 0,02 do 0,07. Zatím největším z nich je (624) Hektor o rozměrech přibližně 370 × 195 km.

Podle předpokladů by se měli z velké části skládat z materiálu, ze kterého se formovala všechna tělesa Sluneční soustavy před 4,5 miliardami let. Mohlo by tedy jít o nejméně přetvořené horniny v vnitřních částech Sluneční soustavy.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jupiterův troján na Wikimedia Commons