Přeskočit na obsah

Julius Vincenc von Krombholz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Julius Vincenz von Krombholz)
MUDr. Julius Vincenz von Krombholz
Narození19. prosince 1782
Horní Police
České královstvíČeské království České království
Úmrtí1. listopadu 1843 (ve věku 60 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma materUniverzita Karlova
Povoláníbotanik, lékař, pedagog, profesor a mykolog
ZaměstnavatelUniverzita Karlova
Funkcerektor Univerzity Karlovy (1831)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julius Vincenz von Krombholz (19. prosince 1782, Horní Police na Českolipsku[1] – 1. listopadu 1843, Praha[2][p 1]) byl český šlechtic, univerzitní profesor státní lékovědy, vyšší anatomie a fyziologie, lékař, přírodovědec, chirurg, botanik a mykolog německé národnosti.

Varianty jeho jména uváděné v literatuře: Julius Vincenc Krombholz, Vincenc Julius Krombholz, Vincent Julius Krombholtz, Julius Vincenz Edler von Krombholz, česky též Julius Vincenc Krombholc či Julius Vincenc šlechtic Krombholz.

Julius Vincenc von Krombholz má v Mezinárodním rejstříku jmen rostlin zkratku Krombh..[3]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se (pokřtěn Vincenc Antonín František) v rodině polického učitele Ignáce Krombholze a jeho manželky Alžběty, rozené Nabichtové. Otec mu zemřel v pěti letech, vychovával a vyučoval ho otčím a rovněž učitel Josef Dominka, na rozvoj jeho talentu a zájmů v botanice, hudbě a kreslení se podílel také polický kaplan Kaspar Götz a na gymnáziu v České Lípě augustinián Benno Benisch. Po příchodu do Prahy Krombholz zpíval v chlapeckém sboru kostela Panny Marie před Týnem.[4] V letech 1803–1814 vystudoval lékařství na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1814 získal doktorát.

V roce 1841 byl raněn mrtvicí, poté se stáhl do soukromí. Po smrti byly jeho ostatky pohřbeny v Praze na Olšanských hřbitovech, jeho mumifikované srdce je dodnes uloženo na I. interní klinice Univerzity Karlovy v Praze jako vzácná památka. Na jeho rodném domě v Horní Polici byla v roce 2011 instalována pamětní deska.[5]

Rodinný život

[editovat | editovat zdroj]

Dne 13. února 1820 se oženil s Terezií Oechy (1796–1872), nejstarší dcerou svého profesora, univerzitního prosektora Josefa Antona O. Oechy.[6][7][p 2] Z manželství se narodily čtyři dcery: Anna (1820), Ottilie (1822), Ernestina (1824) a Terezie (1827).[8]

Lékařství, farmakologie a univerzita

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1828 byl jmenován profesorem speciální patologie a terapie na pražské univerzitě. Zpočátku působil jako prosektor v anatomickém ústavu, později se vypracoval na mezinárodně uznávaného praktického lékaře a chirurga. Působil také jako profesor státního a soudního lékařství a v letech 1825–1836 jako ředitel I. interní kliniky na Všeobecné nemocnici v Praze na Karlově náměstí.[9] V roce 1827 založil na klinice knihovnu pro mediky a lékaře, roku 1833 založil nadaci, která podporovala, aby chudí studenti mohli být léčeni zdarma. Vyznamenal se v péči o raněné z dob napoleonských válek v letech 1813–1814. Staral se též o nemocné v době cholerové epidemie v roce 1831 v Praze, kdy se stal ředitelem všech cholerických nemocnic.[10] Pro nemocné vynalezl módní likér, který byl po něm později nazvaný. V roce 1831 se stal rektorem Karlovy univerzity v Praze. Roku 1837 byl za své lékařské a pedagogické zásluhy povýšen do šlechtického stavu.

Věnoval se také podpoře nadaných chudých studentů. Zasloužil se o přijetí a finanční podporu pozdějšího významného českého lékárníka a mykologa Augusta Cordy na univerzitu.

Mykologie

[editovat | editovat zdroj]

Kromě povolání lékaře se věnoval mykologii. Zabýval se toxicitou hub. K výzkumu ho inspirovaly otravy houbami, jimiž se zabýval jako soudní lékař. Své výsledky shrnul do spisu Naturgetreue Abbildungen und Beschreibungen der essbaren, schädlichen und verdächtigen Schwämme (česky Věrná vyobrazení a popisy jedlých, škodlivých a podezřelých hub), který vyšel v letech 1831–1846. Údajně prověřoval jedlost či nejedlost 1700 druhů hub osobní konzumací. Publikace byla ceněna pro věrohodná vyobrazení jednotlivých druhů jedlých a nejedlých hub. Je též prvním velkým atlasem českých hub. Krombholz před dokončením svého díla zemřel, poslední části díla proto posmrtně publikoval Johann Baptista Zobel (v českém prostředí znám jako Jan Zobel[11]) v různých odborných časopisech. Na jeho atlas hub navázal například i významný český mykolog František Smotlacha.

Místopis

[editovat | editovat zdroj]

Krombholz se zabýval také pražským místopisem. Roku 1837 vydal místopisnou příručku Prahy s důležitými adresami a odkazy pro přírodovědce a lékaře (Topographisches Taschenbuch von Prag zunächst für Naturforscher und Ärzte). Veškeré jeho publikace vycházely výhradně v němčině.

Muzeum

[editovat | editovat zdroj]

Patřil od počátku k činným členům Společnosti Vlastenského muzea, až do roku 1841 byl členem jeho výboru a Učené společnosti.[12] Také přírodovědné výzkumy prováděl ve spolupráci se zakladateli Vlastenského muzea v Praze, přátelil se a publikoval zejména s Kašparem Šternberkem.

Portréty

[editovat | editovat zdroj]
  • Poloviční postava, se soškou Aesculapa, Antonín Machek, Olejomalba, nezvěstná, 1824, litografie František Šír[13]
  • Poprsí, olejomalba na plátně, František Horčička, Národní muzeum; litografie
  • Mramorová busta, vytvořil Emanuel Max, pro Národní muzeum

Galerie

[editovat | editovat zdroj]

Ukázky vyobrazení z díla Naturgetreue Abbildungen und Beschreibungen der essbaren, schädlichen und verdächtigen Schwämme

  • Ukázka 1
    Ukázka 1
  • Ukázka 2
    Ukázka 2
  • Ukázka 3
    Ukázka 3

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Datum úmrtí bývá též mylně uváděno 2. listopadu (např. [1])
  2. ↑ Ve zdroji "Česká mykologie" mylně uvedeno datum sňatku 5. 2. 1820.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Julius Vincenz von Krombholz na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Horní Police
  2. ↑ Matrika zemřelých, Týnský chrám1816-1846, snímek 249 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2020-04-04]. Dostupné online. 
  3. ↑ BRUMMITT, Richard Kenneth; POWELL, C. E. Authors of Plant Names. Kew: Royal Botanical Gardens, 1992. Dostupné online. ISBN 1-84246-085-4. (anglicky) Mezinárodní rejstřík jmen rostlin je zapracován do seznamu botaniků a mykologů dle zkratek. 
  4. ↑ Bioigraphisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, svazek 13, Vídeň 1865, s. 246-247
  5. ↑ Michael Polák. Před 170 lety zemřel rektor z Horní Police. Jeho srdce je naložené v lahvi. Českolipský deník [online]. 2013-11-01 [cit. 2013-11-02]. 
  6. ↑ Matrika oddaných, Týnský chrám, 1820-1847, snímek 7 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2020-04-04]. Dostupné online. 
  7. ↑ ŠEBEK, Svatopluk. Život a dílo zakladatele české mykologie V. J. Krombholze. S. 193–205. Česká mykologie [online]. 36/1982 [cit. 2020-04-04]. S. 193–205. Dostupné online. 
  8. ↑ Pobytová přihláška rodiny u pražského policejního ředitelství
  9. ↑ Archivovaná kopie. int1.lf1.cuni.cz [online]. [cit. 2010-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-20. 
  10. ↑ Archivovaná kopie. hornopolican.ic.cz [online]. [cit. 2010-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-19. 
  11. ↑ http://www.medvik.cz/link/xx0064243
  12. ↑ Karel SKLENÁŘ, Obraz vlasti, příběh Národního muzea. Paseka Praha 2001, s. 146, 158
  13. ↑ Luděk NOVÁK, Antonín Machek, život a dílo. NKLU Praha 1962, s. 47, č. kat. 112, s. 237

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ŠEBEK, Svatopluk. Život a dílo zakladatele české mykologie V. J. Krombholze. S. 193–205. Česká mykologie [online]. 36/1982 [cit. 2020-04-04]. S. 193–205. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Julius_Vincenc_von_Krombholz&oldid=23917278“