Přeskočit na obsah

Jevhen Sversťuk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Jevhen Sverstjuk)
Jevhen Sversťuk
ukrajinský učitel, psycholog, literární kritik, esejista, básník, filozof, veřejný činitel a sovětsky politický vězeň
ukrajinský učitel, psycholog, literární kritik, esejista, básník, filozof, veřejný činitel a sovětsky politický vězeň
Narození13. prosince 1928
Silce, SSSR, dnes Ukrajina
Úmrtí1. prosince 2014 (ve věku 85 let)
Kyjev, Ukrajina
Místo pohřbeníBajkovův hřbitov
VzděláníFilologická fakulta Lvovské univerzity, Výzkumný ústav Ministerstva školství, PhDr., Pedagogická fakulta Oděské univerzity (disertace)
Alma materLvovská univerzita
Povoláníučitel, literární kritik, esejista, básník, filozof
ZaměstnavateléPoltavský pedagogický institut, časopisy Vitčyzna, Ukrajinský botanický časopis
OceněníUkrajinská státní cena Tarase Ševčenka, Light of Justice Prize, UNESCO Prize, Řád svobody
ChoťValeria Andrijevska
Funkcešéfredaktor
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jevhen Oleksandrovyč Sversťuk (13. prosince 1927 Silce, SSSR – 1. prosince 2014 Kyjev, Ukrajina)[1][2] byl ukrajinský učitel a vědec, literární kritik, esejista, básník, myslitel, filozof, člen hnutí šedesátníků a politický vězeň sovětského režimu. Studoval díla N. Gogola, Tarase Ševčenka a Ivana Franka. Byl zakladatelem a od roku 1989 stálým redaktorem pravoslavného listu Naša vira, předsedou ukrajinského PEN klubu. Doktor filozofie. Autor jednoho z nejvýznamnějších textů ukrajinského samizdatu – „O procesu s Pohružalským“, vedoucí UANTI (Ukrajinské asociace nezávislé tvůrčí inteligence, zal. 1987).

Život

[editovat | editovat zdroj]

Jevhen Sversťuk pocházel z rolnické rodiny z vesnice Silce na Volyni. V jeho dětství prošla Volyní několikrát válka a území střídavě ovládalo Polsko, Němci a Sověti. Volyň byla místem, kde operovala Ukrajinská osvobozenecká armáda. Jeho starší bratři byli členy OUN. Jeden byl zabit v bojích a druhý byl pronásledován režimem.[3] V letech 1947–1952 vystudoval na oddělení logiky a psychologie Filologické fakulty Lvovské univerzity, byl učitelem ukrajinštiny v Bohdanivce (Ternopilská oblast) a roku 1956 dokončil postgraduální studium ve Výzkumném ústavu psychologie při Ministerstvu školství.[4] Od roku 1956 do roku 1959 učil ukrajinskou literaturu na Poltavském pedagogickém institutu a v letech 1959–1965 byl vědeckým pracovníkem Výzkumného ústavu psychologie.

Od založení kyjevského Klubu tvůrčí mládeže roku 1960 byl Sversťuk jedním z jeho nejaktivnějších členů. Spolu s Ivanem Svitlyčným byl autorem jednoho z nejvýznamnějších textů ukrajinského samizdatu – „O procesu s Pohružalským“.[5] V letech 1961–1962 vedl redakci prózy v časopisu Vitčyzna. Roku 1965 měl obhajovat kandidátskou disertaci z pedagogiky na Oděské univerzitě, ale obhajobu úřady nepovolily. Od roku 1965 do roku 1970 pracoval v redakci vědeckého dvouměsíčníku Ukrajinský botanický časopis.[3] Roku 1970 byl propuštěn kvůli smuteční řeči pronesené na pohřbu zavražděné disidentky Ally Horské.[2]

V roce 1959, 1960, 1961 a 1965 byl opakovaně propuštěn ze zaměstnání z politických důvodů, zejména pro články proti rusifikaci.[2] Byl pronásledován za distribuci samizdatu i za protesty proti zatýkání a nespravedlivým soudům s disidenty. Při další vlně represí proti disidentům roku 1972 byl také zatčen a roku 1973 odsouzen za „protisovětskou agitaci a propagandu“ na sedm let v pracovním táboře a pět let vyhnanství.[6] Trest vykonával v lágrech v Permském regionu. Roku 1974 se připojil k dopisu vězňů adresovanému Červenému kříži, ve kterém popisují podmínky v lágrech, které záměrně slouží k zhoršování zdraví odsouzených.[3] Od roku 1979 žil ve vyhnanství v Burjatsku, kde pracoval jako truhlář pro geologický průzkum. Roku 1979 byl zvolen čestným členem Mezinárodního PEN klubu.[2] Od roku 1983 do roku 1988 pracoval jako truhlář v kyjevské oděvní továrně. Po návštěvě americké ambasády, která zorganizovala setkání sovětských disidentů, byl ze zaměstnání propuštěn.[3]

V létě 1987 byl spoluzakladatelem Ukrajinského kulturologického klubu (Ukrajinské asociace nezávislé tvůrčí inteligence)[6], který od počátku monitorovala KGB. V dobnu 1988 uspořádal klub neohlášené shromáždění k výročí havárie v Černobylské elektrárně a účastníci byli brutálně zbiti a pozatýkáni muži v civilu s rudými páskami, kteří tvrdili, že jsou „občanští aktivisté“. V červnu 1988 uspořádali členové Klubu tichou oslavu tisíciletého výročí první křtu křesťanů na Kyjevské Rusi. V témže roce se klub stal členem Ukrajinské Helsinské unie. Od roku 1989 byl Sversťuk editorem novin Naše víra a aktivně působil při obnovení Ukrajinské autokefalní pravoslavné církve.[6]

Po obnovení státní nezávislosti Ukrajiny v červenci 1990 se Sversťuk stal aktivním zastáncem desovětizace a zasazoval se o obnovení spirituality. Roku 1993 obhájil na Ukrajinské svobodné univerzitě v Mnichově svou doktorskou disertaci „Ukrainian Literature and the Christian Tradition“.[3] Byl řádným členem Ukrajinské svobodné akademie věd ve Spojených státech.[7] V letech 1993–2010 byl předsedou ukrajinského PEN klubu.[6] Roku 2011 byl jedním ze zakladatelů Iniciativní skupiny 1. prosince[8], která formulovala zásady sjednocení občanů Ukrajiny a roku 2012 vydala Ukrajinskou chartu svobodného občana. Byl členem státní komise pro připomínku obětí ukrajinského hladomoru.[1] Roku 2013 se Sversťuk i další členové iniciativy účastnili protestů na náměstí Nezávislosti, později známých jako Euromajdan.[5]

Jevhen Sversťuk zemřel 1. prosince 2014 ve věku 87 let a je pohřben na Bajkovském hřbitově v Kyjevě.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Jevhen Sversťuk byl autorem článků o ukrajinské historii a literatuře, psychologii, spiritualitě a poezii. Překládal z němčiny, angličtiny a ruštiny do ukrajinštiny a publikoval v časopisech Vyčyzna, Dnipro, Literární Ukrajina, Žovteň, Duklja ad. Za sovětského režimu byla vydána pouze jeho sbírka veršů Měsíční pole (1965)[2] a samizdatem byl šířen jeho esej Katedrála pod lešením (vydán v Paříži 1970)[5] o knize Olese Hončara Katedrála.[6] Některé samizdatové články Jevhena Sversťuka vyšly na Západě (Kotlyarevsky laughs, The Last Tear – Taras Ševčenko, Vasyl Symonenko – an idea, Traces of tales about Ivan's youth atd.) Ostatní publikace byly vydány až po roce 1990.

Jeho nejznámější díla jsou Katedrála pod lešením (1970, samizdat), Rozmařilí synové Ukrajiny (1993), O svátku naděje (1999), Na vlnách svobody (2004), Nikoli mír, ale meč (2009), Pravda o pelyňku (2009), Ševčenko mimo čas (2011, 2015), Hohol a ukrajinská noc (monografie N. Gogola, 2013), Jasné hlasy života (2015), Na čestném poli. Kniha 1: Jsem to opravdu já (sestavil Oleksyj Synčenko 2015), Psáno modrým křídlem (sestavila Olena Holub 2015).

17. března 2010 přednesl v Kyjevě v Domě vědců v rámci projektu Polit.UA Public Lectures svůj text na téma „Věčný fenomén disidentství“.[9]

Filmový dokument

[editovat | editovat zdroj]
  • Yevhen Sverstyuk: But Volyn is in me, režie Natalia Luhova, 2005 on line

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]
  • 1995 Státní cena Ukrajiny (Cena Tarase Ševčenka) za knihu Rozmařilí synové Ukrajiny
  • 2000 UNESCO Prize "For Interethnic and Interconfessional Tolerance "Korneliu Koposu""
  • 2008 Řád svobody
  • 2010 Light of Justice Prize
  • ulice Jevhena Sversťuka jsou v městech Kyjev, Brovary, Poltava, Kropyvnyckyj, Luck

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Помер дисидент Євген Сверстюк, Ukrinform, 1.12.2014
  2. ↑ a b c d e Sverstiuk, Yevhen, Internet Encyclopedia of Ukraine
  3. ↑ a b c d e SVERSTYUK, Yevhen Oleksandrovych, Дисидентський рух в Україні
  4. ↑ Yevhen Sverstyuk: "I wasn't going to leave Poltava", Українська Гельсінська спілка, 2007
  5. ↑ a b c Iryna Shtogrin, Yevhen Sverstyuk. Memorial Day. Candidates for a place in the Ukrainian elite have someone to look up to, Radio Svoboda, 2020
  6. ↑ a b c d e Євген Сверстюк: «І настрій народу був такий, що йому потрібна була ця легенда», Історична правда, 2021
  7. ↑ 1928 – Yevhen Sverstyuk was born, The Ukrainian Institute of National Remembrance
  8. ↑ Євген Сверстюк: найбільший ворог той, що в собі, Ініціативна група «Першого грудня»
  9. ↑ Єеген Сверстюк: Вічний феномен дисиденства

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Yuriy Nikorak: EVHEN SVERSTYUK, Knight of Independence and Unity of the Church, Ukrainian People, 1.12.2018

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jevhen_Sversťuk&oldid=24642451“