Jean-Lambert Tallien
| Jean-Lambert Tallien | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Jean-Lambert Tallien |
| Narození | 23. ledna 1767 Paříž |
| Úmrtí | 16. listopadu 1820 (ve věku 53 let) Paříž |
| Příčina úmrtí | lepra |
| Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise Grave of Jean-Lambert Tallien |
| Povolání | novinář, politik, historik a spisovatel |
| Politická strana | Jakobíni |
| Choť | Thérésa Tallien |
| Funkce | předseda Národního konventu (1794) poslanec Národního konventu člen Rady pěti set poslanec francouzského Národního shromáždění |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jean-Lambert Tallien [žán lambér taljen] (23. ledna 1767 Paříž – 16. listopadu 1820 Paříž) byl francouzský politik a novinář v období Velké francouzské revoluce.
Život a působení
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v domě markýze z Bercy, kde byl jeho otec správcem. S markýzovou podporou získal dobré vzdělání, pracoval jako písař, tajemník poslance a od roku 1790 jako novinář. V srpnu 1792 se účastnil útoku na Tuilerie, byl zvolen členem Generální rady a jednatelem Pařížské komuny. V říjnu byl za (bývalý) departement Seine-et-Oise zvolen do Konventu, kde se připojil k Hoře a hlasoval pro popravu krále Ludvíka XVI. V roce 1793 se podílel na potlačení povstání ve Vendée a na pádu girondistů. Konvent ho vyslal do departementu Gironde a v Bordeaux nastolil Tallien revoluční teror. Bezohledně dával popravovat uprchlé girondisty, ale i falešně obviněné, a z jejich majetku a z úplatků za propuštění se velmi obohatil. Ve vězení se setkal s markýzou de Fontenay (Terezií Cabarrus), zamiloval se do ní a dal ji propustit. Terezie ho přemluvila, aby s ukrutnostmi skončil a roku 1794 Tallien skutečně rozpustil Jakobínský klub i revoluční tribunál. Za to se musel odpovídat Robespierrovi, byl vyloučen z Jakobínského klubu a Terezie byla uvězněna.[1]
27. července 1794 (9. thermidoru) se Tallien ze strachu o život připojil k Robespierrovým odpůrcům a hrál zásadní roli v Theremidorském převratu proti Robespierrovi, nato byl zvolen do Výboru pro veřejné blaho. V prosinci se oženil s Terezií, která ho však brzy opustila a 1802 se s ním rozvedla. V březnu 1795 byl odvelen k západní armádě, kde ustavoval stanné soudy proti royalistům. Po porážce povstání byl zvolen do Rady pěti set a 9. března 1796 byl spolu s Barrasem svědkem při svatbě Napoleona Bonaparte s Josefinou. Postupně však ztrácel vliv a roku 1798 nebyl znovu zvolen. Doprovázel Napoleona na tažení do Egypta, byl členem Commission des sciences et des arts a krátce působil jako konzul v Alicante. Zemřel v bídě a zapomenut roku 1820 v Paříži.[1] Byl pohřben na pařížském hřbitově Père-Lachaise.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Ottův slovník naučný, heslo Tallien. Sv. 1, str. 1
- TINKOVÁ, Daniela. ''Revoluční Francie 1787-1799.'' Praha: Triton, 2008. 426 s. 248-251. ISBN 978-80-7387-211-3.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jean-Lambert Tallien na Wikimedia Commons
