Marcellin Marbot

Marcellin Marbot
Marcellin Marbot
	Marbot « Mladší »
	Plukovník Marbot v roce 1815
Rodné jméno	Jean-Baptiste Antoine Marcelin Marbot
Narození	18. srpna 1782; Altillac, Francie
Úmrtí	16. listopadu 1854 (ve věku 72 let); Paříž, Francie
Místo pohřbení	Hřbitov Père-Lachaise; Grave of Marcellin de Marbot
Děti	Alfred Marbot; Charles Marbot
Rodiče	Jean-Antoine Marbot a Marie-Louise Certain
Příbuzní	Adolphe Marbot, Théodore Marbot a Félix Marbot (sourozenci)
Vojenská kariéra
Hodnost	Generálporučík
Doba služby	1799–1848
Sloužil	Francouzská republika ; Francouzské císařství ; Francouzské království ; Království Francouzů
Složka	Jezdectvo
Války	Napoleonské války
Bitvy	Bitva u Marenga ; Bitva u Slavkova ; Bitva u Jílového ; Bitva u Friedlandu ; Bitva u Aspern a Esslingu ; Bitva u Wagramu
Vyznamenání	Řád čestné legie ; Řád svatého Ludvíka ; Řád Leopolda ; Řád dubové koruny
	multimediální obsah na Commons

Jean-Baptiste Antoine Marcelin Marbot^[2], zvaný Marcellin Marbot^[3] (maʁsølɛ̃ maʁbo; 18. srpen 1782, Altillac – 16. listopad 1854, Paříž), byl francouzský voják, autor cenných pamětí. Byl povýšen do hodnosti generálporučíka v roce 1836, za vlády krále Ludvíka Filipa.^[4]

Byl synem generála Jeana-Antoina Marbot (1754–1800). Starší bratr Adolphe Marbot (1781–1844) byl také generálem.

Život

Napoleonské války

Vstoupil roku 1799 jako dobrovolník do republikánské armády a byl rychle povyšován k důstojnickým hodnostem. Přežil obležení Janova (1800), později se stal pobočníkem maršála Augereaua. V této funkci sloužil během 3. i 4. koaliční války (1803–1805, 1806–1807). V bitvě u Jílového byl těžce raněn. V letech 1808–1811, byl s přestávkami nasazen v bojích na Pyrenejském poloostrově. Vyznamenal se v tažení roku 1809 a bojoval ve všech větších bitvách této války (Řezno, Eckmuhl, Aspern, Wagram). Prodělal celou ruskou kampaň roku 1812, kde se opět vyznamenal. Nakonec byl i aktivním účastníkem bojů 1813–1814 (plukovník). Během Sta dní roku 1815 byl Napoleonem I. jmenován brigádním generálem a bojoval na pravém křídle francouzské sestavy v bitvě u Waterloo.

Červencová monarchie

V době Restaurace strávil čtyři roky v exilu (1815–1819) a po návratu uveřejnil známou obranu Napoleonovy strategie (viz níže). Jeho blízký vztah k vévodovi Orleánskému Ludvíkovi Filipovi mu zajišťoval důležité armádní posty. Během červencové monarchie (od roku 1830) rychle postupoval, roku 1836 – generálporučík, roku 1840 se stal generálním inspektorem francouzské kavalérie. Roku 1845 byl jmenován francouzským pairem. Po pádu Ludvíka Filipa se zcela stáhl z veřejného života.

Dílo

Marbot napsal, dvě krátká sdělení:

Remarques critiques sur l'ouvrage de M. le lieutenant-général Rogniat, intitulé: Considérations sur l'art de la guerre (1820)
De la nécessité d'augmenter les forces militaires de la France; moyen de le faire au meilleur marché possible (1825)

Jeho sláva je založena výhradně na jeho memoárech, uveřejněných ve Francii až roku 1891 pod názvem Mémoires du Général Baron de Marbot (1899 německy, 1902 anglicky, 1907 česky). Jako nikdo jiný před ním poskytuje strhujícím způsobem pohled na dějinné události a do armádního života během napoleonských válek. Barvitým a přitom skromným způsobem vnáší čtenáře do dobrodružných příhod svého života.

V úvodu, určeném manželce a dětem píše:

Přišel jsem často do osobního styku s Napoleonem, sloužil jsem v generálním štábu pod pěti jeho nejslavnějšími maršály: Augereauem, Bernadottem, Muratem, Lannesem a Massenou, znal jsem všechny přední osobnosti tehdejší doby. V pamětech jsem se snažil více o vylíčení vlastních příhod, než o popis dějinné události. Snažil jsem se též u osob, které jsem dobře znal nestranně opravit úsudky o nich pronášené. Vedle událostí velkého politického významu, měl jsem i snahu vylíčit veselé a dobrodružné příhody skromným, prostým způsobem, jak se na vyprávění věnované vlastní rodině patří.

Vyznamenání

Rytíř Řádu čestné legie – Francouzské císařství, 1808
Důstojník Řádu čestné legie – Francouzské císařství, 1813
Rytíř Řádu svatého Ludvíka – Francouzské království, 1827
Komandér Řádu čestné legie – Království Francouzů, 1831
Komtur Řádu Leopolda – Belgické království, 1833
Velkodůstojník Řádu čestné legie – Království Francouzů, 1836
Velkokříž Řádu dubové koruny – Lucemburské velkovévodství, 1842

Odkazy

Reference

↑ LH//1723/47.
↑ „Marcelin“ je napsán s jedním „l“ v rodném listu a oficiálních dokumentech Marbota.
↑ „Marcellin“ je napsán se dvěma „l“ v některých vojenských dokumentech a je hláskování používané Marbot. Někdy také nazýván „Jean-Baptiste Marbot“.
↑ Rabbe, Vieilh de Boisjolin, Sainte-Preuve, Biographie universelle et portative des contemporains: Jean-Baptiste Antoine Marcelin Marbot.

Související články

Literatura

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Marcellin Marbot.
Rabbe, Vieilh de Boisjolin, Sainte-Preuve, Biographie universelle et portative des contemporains ou Dictionnaire historique des hommes vivants et des hommes morts depuis 1788 jusqu'à nos jours: Jean-Baptiste Antoine Marcelin Marbot, vyd. F. G. Levrault Libraire, Paříž, 1834.
Chisholm, Encyclopædia Britannica (11. vydání): Marbot, Jean-Baptiste Antoine Marcelin, vyd. Cambridge University Press, 1911.
Marbot, Mémoires du Général Marbot, vyd. Plon et Nourrit, Paříž, 1891.
Marbot, Paměti, překlad Jiří Staněk, vyd. Stan. Sokol, Praha, 1907–09, ve třech svazcích:

Svazek: Janov – Slavkov – Jena – Jílov (1907).
Svazek: Madrid – Wagram – Torres Vedras (1908).
Svazek: Berezina – Lipsko – Waterloo (1909).

Marbot, Paměti, Vzpomínky francouzského jezdeckého důstojníka z napoleonských tažení, překlad Jiří Kovařík, vyd. ElkaPress, Praha, 1999.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Marcellin Marbot na Wikimedia Commons
Zdroje francouzského ministerstva kultury (Base Léonore): Marbot, Jean-Baptiste Antoine Marcelin (Cote LH/1723/47).

[44131ac00427b9a757520b455163562013592273-1] LH//1723/47.

[2] „Marcelin“ je napsán s jedním „l“ v rodném listu a oficiálních dokumentech Marbota.

[3] „Marcellin“ je napsán se dvěma „l“ v některých vojenských dokumentech a je hláskování používané Marbot. Někdy také nazýván „Jean-Baptiste Marbot“.

[Biographie_universelle:_Antoine_Marbot-4] Rabbe, Vieilh de Boisjolin, Sainte-Preuve, Biographie universelle et portative des contemporains: Jean-Baptiste Antoine Marcelin Marbot.

[1]

[2]

[3]

[4]