Přeskočit na obsah

Jaroslav Alois z Lobkowicz

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
JUDr. Jaroslav Alois Lobkowicz
11. kníže z Lobkowicz, vladař domu lobkowiczkého a 5. vévoda roudnický
Ve funkci:
22. prosince 1938 – 24. října 1953
(podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává)
PředchůdceFerdinand Zdeněk z Lobkowicz
NástupceBedřich František z Lobkowicz
5. hlava křimické linie roudnické primogenitury Lobkowiczů
Ve funkci:
9. srpna 1931 – 24. října 1953
PředchůdceBedřich Filip Lobkowicz
NástupceBedřich František z Lobkowicz
C. k. komoří
Ve funkci:
1906 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
Narození26. března 1877
Konopiště
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. října 1953 (ve věku 76 let)
Křimice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníKostel Narození Panny Marie
Choť(1905) Marie Terezie z Beaufort-Spontinu (1885–1942)
RodičeFrantišek Evžen z Lobkowicz (1839–1898) a
Kunhuta ze Sternbergu (1847–1916)
DětiBedřich (1907–1954)
Jaroslav (1910–1985)
Ladislav (1925–1985)
Příbuznívnučka: Polyxena, provd. Czerninová (* 1941)
vnuk: Jaroslav Lobkowicz (* 1942)
vnučka: Marie Leopoldina, provd. Sternbergová (1943–2017)
vnuk: František Lobkowicz (1948–2022)
vnuk: Filip (Zdeněk) Lobkowicz (* 1954)
děd: Jan Nepomuk Karel z Lobkowicz (1799–1878)
babička: Karolína Marie Bruntálská z Vrbna (1815–1843)
děd: Zdeněk ze Sternbergu (1813–1873)
babička: Marie Žofie Terezie ze Stadion-Thannhausenu (1819–1873)
SídloKřimice
Náboženstvířímskokatolické
Oceněnídůstojník řádu Františka Josefa (1916)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Alois z Lobkowicz, též z Lobkovic (26. března 1877 Konopiště – 24. října 1953 Křimice, dnes Plzeň 5-Křimice),[1] celým jménem Jaroslav Alois František Kunigund Emanuel Maria kníže z Lobkowicz byl český šlechtic z (konopišťsko-)křimické linie šlechtického rodu Lobkowiczů a majitel statku Křimice. Od roku 1938 byl 11. knížetem z Lobkowicz a vladařem domu lobkowiczkého, 5. vévodou z Roudnice a okněžněným hrabětem ze Sternsteinu. Byl signatářem Národnostního prohlášení české šlechty ze 7. září 1939.

Původ a kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako čtvrtý syn a páté dítě Františka Evžena z Lobkowicz (1839–1898) a Kunhuty ze Sternbergu (1847–1916).

Vystudoval práva.[2] V roce 1906 se stal c. k. komořím. Byl také čestným rytířem Maltézského řádu. V roce 1916 se stal důstojníkem řádu Františka Josefa s válečnou dekorací.[1] Kromě toho byl také papežským tajným komorníkem a velkokomturem bavorského Řádu sv. Jiří.[3]

Po smrti Ferdinanda Zdeňka z Lobkowicz (1858–1938) z roudnické primogenitury přešel na Jaroslava titul panujícího knížete z Lobkowicz, protože Ferdinandův první syn Ferdinand Josef (1885–1953) se kvůli nerovnému sňatku musel vzdát nástupnických práv a druhý syn, dědic Maxmilián Ervín (1888–1967) se oženil s rozvedenou šlechtičnou anglikánské víry, a tak oba porušili rodinná pravidla.

V roce 1918 podporoval akci T. G. Masaryka a 20. prosince jej doprovázel v jeho vlaku při triumfálním návratu do vlasti. [4]

Majetek

[editovat | editovat zdroj]
Zámek Křimice

Po otci zdědil zámek a velkostatek Křimice. Za první republiky ho pozemková reforma připravila o téměř 30 % jeho rozlohy. Ve 30. letech 20. století tvořilo křimický velkostatek 451 hektarů polí, luk a zahrad a 499 hektarů pastvin, lesů, rybníků a stavební (neplodné) půdy.[2] Zisk dále generoval parní pivovar, dvě cihelny v Křimicích a Vochově, elektrárna a krouhárna zelí.[2] Za německé okupace fungovala na statcích nucená správa, v roce 1945 mu byl však majetek navrácen. Po komunistickém puči v roce 1948 mu byla vyvlastněna půda nad 50 hektarů. Dne 2. ledna 1950 byla uvalena národní správa i na ostatní majetek.[5] Na zámku směl dožít, ale už v roce 1951 byl zámek přidělen Leninovým závodům v Plzni (Škoda Plzeň) a rodina se musela přestěhovat do budovy zámeckého pivovaru.[6]

Pohled na Zámeček z údolí řeky Mže

V roce 1908 si nedaleko Křimic na skalním masívu Čertova kazatelna nad údolím řeky Mže nechal postavit patrovou vilu na téměř čtvercovém půdoryse s novogotickými prvky, která se označovala jako Zámeček u Plzně (dnes Pod Vinicemi 889/82, Plzeň 1 - Severní předměstí). Staviteli byli Josef a Václav Páskovi. Předlohou Zámečku s válcovými nárožními věžicemi byl zámek Konopiště, kde se Jaroslav narodil a který jeho otec v roce 1887 prodal Františku Ferdinandovi d'Este. Na pohodlném Zámečku přišlo na svět několik Jaroslavových dětí.[7]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Oženil se 11. května 1905 v Bečově nad Teplou s Marií Terezií z Beaufort-Spontinu (6. srpna 1885 Breuilpont – 22. února 1942 Křimice), dcerou Bedřicha z Beaufort-Spontinu (1843–1916) a jeho manželky Marie Melanie z Ligne (1855–1931). Narodilo se jim čtrnáct dětí, ze sedmi synů se jich šest dožilo dospělosti:[1][8]

  • 1. Marie Kunhuta (11. září 1906 Křimice – 11. dubna 2005 Woluwe-Saint-Lambert)
    • ∞ (13. června 1932 Křimice) Karel z Limburg-Stirum (15. září 1906 Huldenberg – 14. června 1989 Uccle)
  • 2. Bedřich (28. listopadu 1907 Křimice – 25. prosince 1954 Pacy-sur-Eure), 12. kníže z Lobkowicz, vévoda roudnický, emigroval do Francie
  • 3. Beatrice (20. ledna 1909 Zámeček u Plzně – 5. července 1999 Moravské Budějovice, pohřbena v Křimicích)
  • 4. Jaroslav (18. června 1910 Zámeček u Plzně – 7. května 1985 Plzeň-Křimice), 13. kníže z Lobkowicz, vévoda roudnický
    • ∞ (11. července 1940 Praha) Gabriela z Korff-Schmising-Kerssenbrocku (29. listopadu 1917 Klatovy – 30. července 2008 Dymokury)
  • 5. Jan (10. ledna 1912 Křimice – 10. ledna 1912 Křimice)
  • 6. Markéta (4. července 1913 Zámeček u Plzně – 13. února 1946 Sünching, Německo)
    • ∞ (16. května 1934 Křimice) Zdenko z Hoenning O'Carroll (6. srpna 1906 Sünching – 8. května 1996 Sünching)
  • 7. Eleonora (6. ledna 1916 Sünching – 15. listopadu 2000 Isareck)
    • ∞ (církevně 20. května 1943 Křimice, civilně 18. května 1943 Plzeň) František Xaver Basselet de la Rosée (6. října 1906 Neuburg an der Kammel – 5. března 1984 Freising)
  • 8. Anna (5. května 1917 Křimice – 16. ledna 1919 Křimice)
  • 9. Gabriela (8. ledna 1919 Křimice – 7. února 2010 Praha), sestra III. řádu sv. Františka, řádové jméno Beata
  • 10. Jan Nepomuk (25. prosince 1920 Křimice – 10. února 2000 Breuilpont)
    • ∞ 1. (civilně Breuilpont 25. června 1949, církevně 29. června 1949 Paříž) Marie Tereza z Belcredi (23. dubna 1922 Líšeň – 3. června 1978 Breuilpont)
    • ∞ 2. (19. prosince 1981 Breuilpont) Pauline d'Ursel (7. dubna 1926 Berlin – ?)
  • 11. Karel (22. září 1922 Křimice – 28. června 1990 Praha, pohřben ve Štěchovicích), katolický kněz, farář ve Štěchovicích
  • 12. Kristián (12.6.1924 Křimice – 2. září 2001 Lovaň, Belgie, pohřben ve Štěchovicích), rytíř Maltézského řádu
    • ∞ (26. června 1954 Kremsmünster) Marie Terezie z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1. srpna 1922 Praha – ?)
  • 13. Ladislav (24. října 1925 Křimice – 28. ledna 1985 Uccle), nabyl belgický titul Prince de Lobkowicz 31. srpna 1958
    • ∞ (28. srpna 1954 Malèves, Belgie) Therese Cornet d'Elzius du Chenoy (23. ledna 1932 Brusel)
  • 14. Marie Melanie (28. ledna 1928 Křimice – ?)
    • ∞ (4. listopadu 1961 Breuilpont) Pierre Bazinet (13. prosince 1925 Angoulème – ?)

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
 Ferdinand Filip z Lobkowicz
 
 
 Josef František Maxmilián z Lobkowicz
 
 
 
 
 
 
 Marie Gabriela Savojsko-Carignanská
 
 
 Jan Karel Filip z Lobkowicz
 
 
 
 
 
 
 Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu
 
 
 Marie Karolína ze Schwarzenbergu
 
 
 
 
 
 
 Marie Eleonora z Öttingen-Wallersteinu
 
 
 František Evžen z Lobkowicz
 
 
 
 
 
 
 Rudolf Jan Bruntálský z Vrbna
 
 
 Evžen Dominik Bruntálský z Vrbna
 
 
 
 
 
 
 Marie Terezie Antonie z Kounic-Rietbergu-Questenbergu
 
 
 Karolína Bruntálská z Vrbna
 
 
 
 
 
 
 Karel Michael z Erdődy-Monyorókeréku a Monoszló
 
 
 Marie Barbora Erdödyová z Monyorókerék a Monoszló
 
 
 
 
 
 
 Marie Františka z Lichtenbergu
 
Jaroslav Alois z Lobkowicz
 
 
 
 
 
 František Adam ze Šternberka
 
 
 Josef Leopold ze Šternberka
 
 
 
 
 
 
 Josefa Marie Anna Wilczková
 
 
 Zdeněk ze Šternberka
 
 
 
 
 
 
 František Antonín z Walseggu
 
 
 Karolína z Walseggu
 
 
 
 
 
 
 Karolína z Lamberg-Sprinzensteinu
 
 
 Kunigunda ze Sternbergu
 
 
 
 
 
 
 Graf Johann Georg von Stadion zu Thannhausen
 
 
 Johann Philipp, Graf von Stadion zu Thannhausen
 
 
 
 
 
 
 Sophie, Freiin Wambolt von Umstadt
 
 
 Terezie Stadionová z Thannhausenu
 
 
 
 
 
 
 Graf Karl von Kesselstatt
 
 
 Kunigunde, Gräfin von Kesselstatt
 
 
 
 
 
 
 Gräfin Therese von Stadion zu Thannhausen
 

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 236. 
  2. ↑ a b c VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 45. 
  3. ↑ KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 192. Dále jen Lobkowiczové. 
  4. ↑ PRECLÍK Vratislav: Z Horního Dvořiště do Českých Budějovic, in ČAS., časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 55-56, str. 7-11, ročník XI., listopad-prosinec 2003, registrace Ministerstva kultury ČR,č.7435, Registrace ISSN 1210-1648
  5. ↑ Lobkowiczové, s. 55, 192
  6. ↑ JUŘÍK, Pavel. Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2017. 160 s. ISBN 978-80-242-5429-6. S. 75. Dále jen Lobkowiczové. Popel jsem a popel budu. 
  7. ↑ Zámeček Radčice [online]. Informační portál obce Křimice [cit. 2021-01-31]. Dostupné online. 
  8. ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Lobkowiczů 4 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-01-30 [cit. 2021-01-31]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaroslav_Alois_z_Lobkowicz&oldid=24120434“