HD 3443
HD 3443 | |
---|---|
Astrometrická data (Ekvinokcium J2000.0) | |
Rektascenze | 00h37m20,7196s[1] |
Deklinace | -24°46′2,1843″[1] |
Paralaxa | 64,93 ± 1,85 mas[2] |
Vzdálenost | 50,2 ± 1,4 ly (15,4 ± 0,4 pc) |
Zdánlivá hvězdná velikost | 5,57[3] |
HD 3443 A | |
Zdánlivá hvězdná velikost | 5,95 |
HD 3443 B | |
Zdánlivá hvězdná velikost | ~6,5 |
Fyzikální charakteristiky | |
HD 3443 A | |
Spektrální typ | G9V[2] |
Hmotnost | 0,915 ± 0,005[2] M☉ |
Poloměr | 0,92 ± 0,05[3] R☉ |
Povrchová teplota | 5 449 K[4] K |
HD 3443 B | |
Spektrální typ | K0.5V[2] |
Hmotnost | 0,864 ± 0,005[2] M☉ |
(V) – měření provedena ve viditelném světle |
HD 3443 je dvojhvězda ve souhvězdí Velryby vzdálená přibližně 50,2 světelných let od Země. Systém tvoří dvě hvězdy hlavní posloupnosti – žlutý trpaslík spektrální třídy G9V a oranžový trpaslík třídy K0.5V.[2][3]
Fyzikální charakteristiky
[editovat | editovat zdroj]HD 3443 A
[editovat | editovat zdroj]- Hmotnost: 0,915 ± 0,005 M☉.[2]
- Poloměr: 0,92 ± 0,05 R☉.[3]
- Teplota: 5 449 K.[4]
- Metalicita: −0,12 (Fe/H).[3]
HD 3443 B
[editovat | editovat zdroj]Orbitální charakteristiky
[editovat | editovat zdroj]Obě složky obíhají kolem společného těžiště s poloosou 8,9 AU a periodou přibližně 25 let.[5] Výstřednost oběžné dráhy je 0,235 a inklinace oběžné roviny činí 65,9°.[6]
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]HD 3443 byl zkoumán jako součást výzkumu dvojhvězd díky své relativní blízkosti a jasnosti. Historická pozorování pomocí speklové interferometrie a spektroskopie přispěla k přesnějšímu určení orbitálních a fyzikálních parametrů systému.[7] Systém nevykazuje přítomnost prachového disku, což naznačuje, že proces formování planet byl pravděpodobně dokončen.[4]
Nízký obsah železa (−0,12) ve srovnání se Sluncem a obohacení kyslíkem na 140 % sluneční hodnoty činí tento systém významným pro studium chemického vývoje hvězd. Chemické složení může ovlivnit podmínky pro vznik a složení případných planet.[3] Stabilita obyvatelné zóny tohoto systému, která se nachází ve vzdálenosti 0,55–0,95 AU od obou hvězd, je ovlivněna gravitačními interakcemi mezi složkami binárního systému. Potenciální stabilní dráhy pro planety by byly pravděpodobnější uvnitř této zóny.[8]
Systém je relativně starý, s odhadovaným věkem 9,36 miliard let, což ovlivňuje jeho hvězdnou aktivitu a stabilitu.[3]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b VAN LEEUWEN, F. Validation of the new Hipparcos reduction. Astronomy and Astrophysics. 2007, s. 653–664. Dostupné online. DOI 10.1051/0004-6361:20078357. Bibcode 2007A&A...474..653V.
- ↑ a b c d e f g h i ANDRADE, Manuel. Colour-dependent accurate modelling of dynamical parallaxes and masses of visual binaries. Astronomy & Astrophysics. 2019, s. A96. Dostupné online. DOI 10.1051/0004-6361/201936199. Bibcode 2019A&A...630A..96A.
- ↑ a b c d e f g DAVIDSON, James W. A Photometric Analysis of Seventeen Binary Stars Using Speckle Imaging. The Astronomical Journal. 2009, s. 1354–1364. Dostupné online. DOI 10.1088/0004-6256/138/5/1354. Bibcode 2009AJ....138.1354D.
- ↑ a b c YELVERTON, Ben. No significant correlation between radial velocity planet presence and debris disc properties. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2020, s. 1943–1957. Dostupné online. DOI 10.1093/mnras/staa1316. Bibcode 2020MNRAS.495.1943Y.
- ↑ a b TOKOVININ, Andrei. High-Resolution Imaging at the SOAR Telescope. Publications of the Astronomical Society of the Pacific. 2010, s. 1483–1494. Dostupné online. DOI 10.1086/657903. Bibcode 2010PASP..122.1483T.
- ↑ JUSTESEN, Anders B. The spin-orbit alignment of visual binaries. Astronomy & Astrophysics. 2020, s. A212. Dostupné online. DOI 10.1051/0004-6361/202039138. Bibcode 2020A&A...642A.212J.
- ↑ POURBAIX, D. Resolved double-lined spectroscopic binaries: A neglected source of hypothesis-free parallaxes and stellar masses. Astronomy and Astrophysics Supplement Series. 2000, s. 215–222. Dostupné online. DOI 10.1051/aas:2000237. Bibcode 2000A&AS..145..215P.
- ↑ JAIME, Luisa G. Habitable zones with stable orbits for planets around binary systems. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2014, s. 260–274. Dostupné online. DOI 10.1093/mnras/stu1052. Bibcode 2014MNRAS.443..260J.