Přeskočit na obsah

Ilja Grigorjevič Erenburg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Ilja Erenburg)
Ilja Grigorjevič Erenburg
Rodné jménoИлья Гиршевич (Гершевич) Эренбург
Narození14.jul. / 26. ledna 1891greg.
Kyjev
Úmrtí31. srpna 1967 (ve věku 76 let)
Moskva
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníNovoděvičí hřbitov
Povolánínovinář, spisovatel, básník, romanopisec, scenárista, překladatel, politik, autor dětské literatury, prozaik a publicista
Alma mater1. moskevské gymnázium (od 1901)
Žánrnovela, črta, esej a poezie
Témataliterární tvorba, próza, poezie, překlad a publicistika
Významná dílaNeobyčejná dobrodružství Julia Jurenita (a jeho žáků)
Tání
Černá kniha
Lidé, roky, život
OceněníŘád rudé hvězdy (1937)
Stalinova cena 1. třídy (1942)
rytíř Řádu čestné legie (1944)
Leninův řád (1944)
Stalinova cena 1. třídy (1948)
… více na Wikidatech
Politická příslušnostRuská sociálně demokratická dělnická strana
Manžel(ka)Ljubov Michajlovna Kozinceva (od 1919)
DětiIrina Iljinična Erenburg
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ilja Grigorjevič Erenburg (rusky Илья Григорьевич Эренбург; 26. ledna 1891, Kyjev31. srpna 1967, Moskva) byl sovětský spisovatel, básník a publicista židovského původu. Překládal také francouzskou a španělskou literaturu.

V roce 1908 byl z politických důvodů uvězněn, poté uprchl a v letech 19081917 žil v Paříži, kde se seznámil s V. I. Leninem. Během občanské války ve Španělsku působil jako dopisovatel sovětského tisku.

Ilja Erenburg před rokem 1925

Počátky jeho tvorby byly ovlivněny expresionismem.[zdroj?] Pozdější tvorbu ovlivnil symbolismus.[zdroj?]

Znal i západní, především francouzské literární prostředí. V jeho díle je patrný odpor k buržoazii, ale do socialistické tvorby se také zrovna nehrnul. Ve svých knihách líčí většinou konflikty lidského soukromí s revolucí.

Je znám také díky svým aktivitám za druhé světové války. Na východní frontě působil jako novinář píšící články, jež podněcovaly nenávist ke všem Němcům bez rozdílu. Jeho textům v novinách Pravda nebo Krasnaja zvezda se říkalo „kaťuše“, což byl známý sovětský ničivý raketomet. Mnoho historiků[kdo?] se domnívá[zdroj?], že krutosti, jichž se dopouštěla Rudá armáda při dobývání Německa, byly inspirovány právě těmito texty.

Ukázky textů

[editovat | editovat zdroj]
Nyní už víme, že Němci nejsou lidé. Nyní se slovo „Němec“ stalo jednou z nejhnusnějších nadávek. Nenechte nás mluvit. Nenechte nás se vztekat. Nechte nás zabíjet. Když nezabijete Němce, Němec zabije vás. Odvleče vaši rodinu a bude ji mučit v tom svém hnusném Německu. Když už jste zabili jednoho Němce, zabijte hned dalšího.
Nezapomeň vojáku! Tam v Německu se skrývá Němec, který zabil tvé dítě, znásilnil tvou ženu, nevěstu a sestru, zastřelil tvou matku a otce, vypálil tvůj dům. Postupuj proti nepříteli s neutišitelnou nenávistí. Kvůli spravedlnosti a ve jménu památky všech, kteří byli povražděni fašistickými katany, je tvou povinností jít do doupěte bestie a potrestat fašistické zločince. Krev našich kamarádů padlých v boji, utrpení zavražděných, sténání zaživa pohřbených, neutišitelné slzy matek tě volají k nemilosrdné pomstě.
Němci budou proklínat hodinu, kdy vstoupili na naši půdu. Německé ženy budou proklínat hodinu, kdy porodily své syny – barbary. My nebudeme hanobit. My nebudeme proklínat. My budeme zabíjet.

Meziválečnou ČSR popsal roku 1931 jako zemi, kde „milují amerikanismus a knedlíky se zelím a vyvážejí do světa Čapkovy spisy a Baťovy výrobky. To druhé svět potřebuje, to první si mohou nechat, vždyť každá země má Čapků dost.“ (O. Rádl, I. Erenburg o vlasti vojáka Švejka, Rozpravy Aventina, 1931, str. 337.)

Ilja Grigorjevič Erenburg

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • COMAY, Joan; COHN-SHERBOK, Lavinia. Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament. London: Routledge, 2002. 407 s. Dostupné online. ISBN 978-0415260305. (anglicky) 
  • ČÍŽKOVÁ, Marta. heslo Erenburg, Ilja. In: Milan Hrala a kol. Slovník spisovatelů, Sovětský svaz,. Praha: Odeon, 1978. Svazek I (A-K). S. 363–366.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]