Základní rysy jeho tvorby jsou pevné postavy se silnou draperií s bohatými kroucenými přehyby. Architekturu oltářů používá dvojí: u velkých oltářů otevřenou arkádu, u malých rámování rozhrnutou draperií, obojí koncepce vyšla z návrhů Santiniho.[3]
Dále mu v Chrudimi patří pravděpodobně výzdoba na zahradní zdi Kuchynkovského domu na Masarykově náměstí s poprsími imperátorů a vázami. Dále sochy Panny Marie Bolestné a Bolestného Krista, umístěné původně před kapucínským kostelem, dnes ale připsané Čechpauerovi. V tomto kostele, který nyní slouží jako Muzeum barokních soch, jsou rovněž vystavena některá jeho díla pocházející z farností Východočeského kraje.[6] Vytvořil také několik dnes částečně nezachovaných prací pro arciděkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie – doložena je k roku 1730 kazatelna, 1731 oltář sv. Anny, 1733 oltář sv. Kříže, výzdoba sakristie, křtitelnice a socha sv. Františka Xaverského. Při regotizaci v 19. století došlo k odstranění bočních oltářů, řezbářská a sochařská výzdoba byla uložena na půdě arciděkanství. Také je mu přisuzována socha sv. Huberta na parapetu Novoměstské kašny.
V polovině 30. let vyzdobil děkanský kostel sv. Bartoloměje a zámeckou kapli v Pardubicích. Pro kostel zhotovil dva velké anděly hlavního oltáře a tabernákl, dále boční oltáře sv. Anny a Panny Marie Svatohorské a v kapli Božího hrobu velkou Kalvárii. Na pravé straně vítězného oblouku ještě visí anatomicky propracované Ukřižovaní. Pro zámeckou kapli vytvořil reliéfy sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriána a dvou andělů. Některé sochy z kostela a zámecké kaple jsou dnes umístěné v městském muzeu.
Od roku 1984 je mu přisuzována i výzdoba kostela sv. Máří Magdaleny v Bohdanči. Konkrétně se jedná o hlavní a dva protějškové oltáře společně s kazatelnou s vrcholovými sochami andělů a reliéfem Rozeslání apoštolů na ambonu. Oba boční oltáře, tedy oltář Neposkvrněné Panny Marie (Immaculaty) a sv. Jana Nepomuckého, jsou pozdně barokního typu oltářní architektury. Průřezy nástavců v horní části s anděly a holubicí Ducha svatého zapojují do hry světlo – vzniká tak dojem otevřených nebes a zároveň představuje Boží světlo. Sochy P. Marie a sv. Jan Nepomuckého jsou umístěny na střed a vznášejí se směrem ke světlu. Tělo Marie je v šroubovitém pohybu, levou nohou stojí na půlměsíci, který drtí hlavu drakovi, pravou ruku má na hrudi, v levé drží lilii, hlavu má zakloněnou a oči přivřené. Svou oddaností připomíná Berniniho sv. Terezii z Ávily. Immaculatu doplňují sochy sv. Anny a sv. Jáchyma. Sv. Jan Nepomucký má s Marií společné šroubovité vytočení těla a gesto odevzdání pravé ruky. Jeho tvář je poznamenána utrpením, na ruce mu vystupují žíly, levice pozvedá krucifix. Světce doprovázejí andílci, kteří gesty a atributy odkazují na zpovědní tajemství. Na něj odkazuje i velký anděl na levé straně držící kartuš s reliéfem Zpovědi královny Žofie. Protější anděl má na štítu reliéf Kázání sv. Jana Nepomuckého, poukazuje na kazatelskou činnost světce. Roku 1733 byl posvěcen oltář sv. Jana Nepomuckého a hlavní oltář roku 1736, ten byl však při požáru1772 poničen. Součástí hlavního oltáře byli zřejmě klečící andělé, adorující obraz sv. Máří Magdalény, a obě postavy světců, pravděpodobně sv. Vojtěch se sv. Prokopem, umístěné v nikách za oltářem. Sochy svatých biskupů jsou zřejmě inspirovány Braunovými řezbami u sv. Klimenta v Praze či sv. Vojtěchem z Karlova mostuFerdinanda M. Brokofa.[7] Sochy byly několikrát restaurovány, naposledy v letech 1998–2001, kdy s výjimkou obou svatých biskupů byla odstraněna polychromie a zvolena úprava v leštěné běli s pozlacenými detaily.
V Bohdanči vytvořil ještě jednu sochu sv. Jana Nepomuckého pro jeho kapli u dnešního hřbitova. Světec klečí na oblaku, je výrazně mladší a hledí směrem k zemi.
kostel sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty – boční oltáře sv. Vojtěcha (1723), sv. Kříže (1726) a sv. Barbory (1735), sochy sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty určené pro liturgickou výměnu na hlavní oltář (1726), oltář sv. Vojtěcha pochází ze zrušené zámecké kaple a byl po restaurování umístěn v expozici barokních soch MUBASO v Chrudimi
tzv. Svatojánské oratorium v kapli na návsi (kol. 1726)[9]
socha sv. Václava (kol. 1728) před kostelem sv. Kateřiny, původem z Novoměstské kašny
kostel Nanebevzetí Panny Marie – víko křtitelnice se sousoším Křtu Krista (po 1730), Krucifix (po 1730), nedochované jsou kazatelna (1730), oltář sv. Anny (1731) a oltář sv. Kříže (1733)–z něho zachovaná socha Panny Marie Bolestné dnes vystavené v expozici barokních soch MUBASO v býv. kapucínském kostele
Regionální muzeum – veduta Chrudimi (po 1730), sochy sv. Rocha, sv. Karla Boromejského a sv. Donáta (po 1730), socha sv. Donáta je dlouhodobě vystavena v expozici Národní galerie ve Schwarzenberském paláci, sochy pocházejí z výzdoby děkanského chrámu, odstraněné při jeho regotizaci
sochy Panny Marie Bolestné a Bolestného Krista (po 1730) v expozici MUBASO, původně stály před průčelím kapucínského kostela, poté v Michalském parku, v muzeu připsané Janu P. Čechpauerovi z roku kol. 1726
ženské a mužské busty na iluzivních branách v parku tzv. Neuperského dvora, dnešní Wiesnerovy vily (kol. 1730), tyto práce Šedová vylučuje
Socha sv. Donáta, z původního vybavení děkanského chrámu v Chrudimi (po 1730).Žďár nad Sázavou, kostel sv. Jana Nepomuckého – dokončení sochařské výzdoby hlavního oltáře po Janu P. Čechpauerovi – socha světce, anděl držící zeměkouli, putti, některé prameny uvádějí účast Řehoře Thenyho
kostel Nejsvětější Trojice – boční oltář sv. Jana Nepomuckého (1728), sochy sv. Petra a Pavla (po 1730) po stranách vítězného oblouku, v expozici MUBASO v Chrudimi bylo autorství soch apoštolů připsáno Janu A. Devotymu
Hemže, kostel Nanebevzetí Panny Marie, márnice – boční oltář sv. Jana Nepomuckého (30. léta 18. stol.), roku 1999 byly sochy z oltáře zcizeny, po navrácení jedné z nich byla umístěna v kostele
Choceň, kostel sv. Františka Serafínského – boční oltáře sv. Jana Nepomuckého (1731), sv. Josefa–sochy se nezachovaly, sv. Františka z Pauly a sv. Anny, kazatelna, křtitelnice (vše před 1733), hlavní oltář (1734)
Kolín, kostel sv. Bartoloměje – oltář Kalvárie v kostnici (1733), boční oltář Kalvárie v chrámu (1737–38), boční oltář sv. Barbory ve Šperlingovské kapli (1744)
Lázně Bohdaneč, kostel sv. Máří Magdalény – boční oltáře Immaculaty a sv. Jana Nepomuckého (1733), sochy sv. Prokopa a sv. Vojtěcha v nikách a andělů na bočním oltáři pocházejí z hlavního oltáře (1736), kazatelna (1740)
Mikulovice, kostel sv. Václava – sochy bočních oltářů, kazatelna a křtitelnice (vše 1735), Krucifix (1738), boční oltář sv. Jana Nepomuckého (1743)
kostel sv. Bartoloměje – hlavní oltář, boční oltáře sv. Anny, Panny Marie Svatohorské a Kalvárie, Krucifix, (vše 1735–1737)
Východočeská galerie – sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána, reliéf svržení sv. Jana Nepomuckého do Vltavy, dva andělé na oblacích, sochy pocházejí ze zámecké kaple, sochy andělů zde znovu vystaveny, sousoší Křest Krista, sochy Boha Otce, Gesmase a sv. Dismase (vše 1735–1737) a kartuš s vedutou Pardubic (1723), pocházejí z křtitelnice, oltáře Kalvárie a oltáře sv. Floriána kostela sv. Bartoloměje, socha Boha Otce je vystavena v MUBASO v Chrudimi
Dobřany, kostel sv. Mikuláše – hlavní oltář, boční oltáře Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého, kazatelna (1738)
Nový Hrádek, kostel sv. Petra a sv. Pavla – socha sv. Jana Nepomuckého na pravé straně presbytáře (30. léta 18. stol.), Šedová autorství vylučuje, přestože restaurování roku 2005 autorství potvrdilo[12]
Holice, kostel sv. Martina – sochy Krista Dobrého pastýře, sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého v nikách hlavní lodi (vše kol. 1739), socha Krista zapůjčena do expozice MUBASO v Chrudimi
Bojanov, kostel sv. Víta – boční oltáře sv. Tomáše a Panny Marie, kazatelna (vše před 1740)
Dobřenice, kostel sv. Klimenta – socha sv. Klimenta v nice průčelí, boční oltář sv. Jana Nepomuckého a kazatelna se zpovědnicí (vše 1740)
Žumberk – sousoší sv. Jana Nepomuckého s anděly (1740)[13]
↑Ivo Kořán, Ignác Rohrbach, in: Ignác Rohrbach (1691?-1747): Restaurované sochy z farního kostela sv. Máří Magdalény v Bohdanči, ed. Zdena Paukrtová, Národní galerie Praha 2001, str. 27
↑Ivo Kořán, Ignác Rohrbach, in: Ignác Rohrbach (1691?-1747): Restaurované sochy z farního kostela sv. Máří Magdalény v Bohdanči, ed. Zdena Paukrtová, Národní galerie Praha 2001, str. 31
↑Simona Šedová ve své diplomové práci uvádí jako Rohrbachovi sochy sv. Michaela, sv. Šebestiána a sv. Kateřiny Simona Šedová, Ignác Rohrbach (1691-1747), diplomová práce, FF UP Olomouc 2010
↑Oldřich J. Blažíček, Sochařství baroku v Čechách: Plastika 17. a 18. věku, státní nakladatelství literatury, hudby a umění, Praha 1958, str. 211 - 212
↑Jeho tvorba je zde prezentována sochami: Kristus Dobrý pastýř, pro farní kostel v Holicích, pro arcibiskupský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Chrudimi: sv. Roch a Panna Marie Bolestná, Bůh Otec z oltáře Kalvárie z kostela sv. Bartoloměje v Pardubucích, dále sv. Petr a sv. Josef s Ježíškem.
↑Zdena Paukrtová, Barokní sochařská výzdoba kostela sv. Máří Magdalény v Bohdanči, in: Ignác Rohrbach (1691?-1747): Restaurované sochy z farního kostela sv. Máří Magdalény v Bohdanči,ed. Zdena Paukrtová, Národní galerie Praha 2001, str. 5 - 11
↑ŠEDOVÁ Simona, Ignác Rohrbach (1691-1747), diplomová práce, FF UP Olomouc 2010.
↑ socha sv. Jana Nepomuckého - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online.
↑ socha sv. Floriána - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online.
↑ socha sv. Josefa - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online.
↑ Restaurování sochy - Městys Nový Hrádek. www.novy-hradek.cz [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-13.
↑ socha sv. Jana Nepomuckého - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online.
BLAŽÍČEK, J., Oldřich. Sochařství baroku v Čechách: Plastika 17. a 18. věku. Praha : Státní nakladatelství literatury, hudby a umění, 1958. S. 211–212.
KOŘÁN, Ivo. Rarášek a Šetek aneb pobraunovské sochařství východních Čech. In: Matyáš Bernard Braun 1684-1738 : Sborník věd. konference pořádané Národní galérií v Praze a Čs. komitétem dějin umění ve dnech 26. a 27.11. 1984. Praha, 1988.
KOŘÁN, Ivo. Braunové. Akropolis : Praha, 1999 S. 134-138.
NIEDZIELENKO, Andrzej, VLNAS, Vít (ed.). Slezsko perla v české koruně. Tři období rozkvětu vzájemných uměleckých vztahů. 1. vyd. Národní galerie v Praze : Praha, 2006. 402 s. ISBN 978-80-7035-337-0.
PAUKRTOVÁ, Zdena, KOŘÁN, Ivo, VÍTOVÁ Hana, ŠEFČÍK, Roman. Ignác Rohrbach (1691?-1747): restaurované sochy z farního kostela sv. Maří Magdalény v Bohdanči. 1. vyd. Národní galerie v Praze : Praha, 2001. 63 s. ISBN 8070352523.
HLADÍK Tomáš. Rané dílo Ignáce Rohrbacha. In: Dáňová H., Klípa J., Stolárová L. (ed.), Slezsko, země koruny České. Historie a kultura 1300 – 1740 / B. 1. vyd. Národní galerie v Praze : 2008. 431–949 s. S. 573–585. ISBN978-80-7035-396-7.
HOFERICA, Jiljí. Mathias Braun (1684-1738) and Ignac Rohrbach (1690-1746). London, 2012. 133 s. ISBN 9788026020691.
PAVLÍČEK, Martin, Následovníci M. B. Brauna na Chrudimsku a Pardubicku (Pokus o vymezení autorských hranic). Diplomová práce. FFUP : Olomouc, 1998.
České království
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ignác Rohrbach na Wikimedia Commons 
