Abd al-Azíz ibn Saúd
| Abd al-Azíz ibn Saúd | |
|---|---|
| saúdský král král Hidžázu a Nadždu sultán Nadždu | |
 | |
| Král Saúdské Arábie | |
| Období | 23. září 1932 – 9. listopadu 1953 |
| Předchůdce | on sám jako král Hidžázu a Nadždu |
| Nástupce | Saúd bin Abd al-Azíz |
| Král Hidžázu a Nadždu | |
| Období | 8. ledna 1926 – 23. září 1932 |
| Předchůdce | Alí ibn Husajn jako král Hidžázu on sám jako sultán Nadždu |
| Nástupce | on sám jako král Saúdské Arábie |
| Sultán Nadždu | |
| Období | 3. listopadu 1921 – 29. ledna 1927 |
| Emír Nadždu a Hasa | |
| Období | 13. ledna 1902 – 3. listopadu 1921 |
| Narození | 15. ledna 1877 nebo 3.jul. / 15. ledna 1877greg. Rijád |
| Úmrtí | 9. listopadu 1953 (ve věku 76 let) Táif |
| Pohřben | Al Oud cemetery |
| Potomci | Turki I., Saúd, Fajsal, Mohammed, Násir, Chálid, Saad, Mansour, Fahd, Bandar, Musaid, Abd Alláh, Abdul Muhsin, Mishaal, Sultan, Abdul Rahman, Mutaib, Talal, Mishari, Salmán, Mukrín |
| Otec | Abdul Rahmán bin Fajsal |
| Matka | Sarah Al Sudairi |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Abd al-Azíz ibn Saúd (15. ledna 1875 – 9. listopadu 1953) byl prvním králem Saúdské Arábie, zakladatelem třetího saúdského státu. Vládl zemi v letech 1932–1953, přičemž území státu ovládal již předtím. Založil stát jako absolutistickou monarchii s rysy teokracie a tento charakter si drží s malými úpravami dodnes. Všichni následující králové Saúdské Arábie až dosud byli jeho syny.
Abd al-Azízova moc vznikla ze strategické spolupráce s Velkou Británií na přelomu 19. a 20. století. Britové se snažili v oblasti Perského zálivu oslabit Osmanskou říši a podpořili proto Abd al-Azíze, tehdy tzv. saúdského emíra, v převratu proti proosmanským Rašídům. V lednu 1902 se Abd al-Azíz zmocnil Rijádu a později ovládl celý Nadžd. Poté postupně získával vliv mezi hlavními kmeny v oblasti, vytvořil primitivní státní organizaci a začal budovat armádu, jejichž hlavní složkou se stalo nábožensko-vojenské (wahhábistické) hnutí Ichwán („bratři“). Členové bratrstva zakládali osady, do kterých usazovali beduíny. Během první světové války se Abd al-Azízovi pomocí Ichwánu podařilo rozšířit svou moc na velkou část Arabského poloostrova. 1. září 1924 dobyl Táif a 16. října vstoupil do Mekky, nejposvátnějšího místa pro všechny muslimy. Po roce obléhání a následném dobytí Medíny se Abd al-Azíz prohlásil králem Hidžázu, Nadždu a přilehlých oblastí. V roce 1927 Britové uznali jeho království. V září 1932 oficiálně vzniklo království s názvem Saúdská Arábie s Abd al-Azízem jako absolutním monarchou.
Abd al-Azíz upevňoval svou moc ve všech sférách, často dle dosti archaických vzorců. Za Abd al-Azízovy vlády bylo v Saúdské Arábii například běžné otrokářství. (Zakázáno bylo až v roce 1963.) Ekonomicky však šla země po druhé světové válce rychle nahoru, především díky příjmům z ropy, jejíž naleziště udělaly ze Saúdské Arábie jednu z nejbohatších zemí světa. V roce 1942 navázaly se Saúdskou Arábií diplomatické styky USA a pozvolna se staly klíčovým Abd al-Azízovým spojencem. Byl to on, kdo umožnil Američanům v zemi stavět vojenské základny a Saúdové na oplátku získali dodávky amerických zbraní. Brzy se rovněž rozvinula vzájemná spolupráce v oblasti těžby ropy. Saúdská vláda sice zpočátku dostávala od amerických ropných společností pouze malé poplatky za vytěžené barely, ale to se změnilo v roce 1950, kdy začaly být zisky děleny půl na půl.
Abd al-Azíz zemřel v roce 1953 a zanechal po sobě mezi 34–47 synů (údaje se rozcházejí), které zplodil s 22 manželkami.
Synové, kteří se stali králi
[editovat | editovat zdroj]- Saúd bin Abd al-Azíz (1953–1964)
- Fajsal bin Abd al-Azíz (1964–1975)
- Chálid bin Abd al-Azíz (1975–1982)
- Fahd bin Abd al-Azíz (1982–2005)
- Abd Alláh bin Abd al-Azíz (2005–2015)
- Salmán bin Abd al-Azíz (od 2015)
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]
čestný rytíř velkokříže Řádu lázně – Spojené království, 1935[1]
komandér Legion of Merit – USA, 1947
velkokříž Vojenského záslužného kříž s bílou dekorací – Španělsko, 1952[2]
_pasador.svg){kind=small}
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ABURISH, Saïd K. The rise, corruption and coming fall of the House of Saud. London: Bloomsbury, 2005. 326 s. Dostupné online. ISBN 0747578745, ISBN 978-0-7475-7874-1. OCLC 60418451 S. 17.
- ↑ gobierno de la Nacion. Boletín Oficial del Estado. 22. dubna 1952, čís. 113, s. 1826. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Iqbal, Dr. Sheikh Mohammad. Emergence of Saudi Arabia (A Political Study of Malik Abd al-Aziz ibn Saud 1901–1953). Srinagar, Kashmir: Saudiyah Publishers, 1977.
- Miller, Aaron David. Search for Security: Saudi Arabian Oil and American Foreign Policy, 1939–1949. University of North Carolina Press, 1980.
- Rihani, Ameen. Ibn Sa'oud of Arabia. Boston: Houghton–Mifflin Company, 1928.
- Troeller, Gary. The Birth of Saudi Arabia: Britain and the Rise of the House of Sa'ud. London: Frank Cass, 1976.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Abd al-Azíz ibn Saúd na Wikimedia Commons 
Osoba Abd al-Aziz ibn Saud ve Wikicitátech- Profil na Book Rags.com
- Profil na Global security.org
| Předchůdce: – |
|
Emír Rijádu, Nadždu a al-Hasy 1902–1921 |
|
Nástupce: – |
| Předchůdce: — |
.svg){kind=small}
|
Sultán a král Nadždu 1921–1932 |
|
Nástupce: — |
| Předchůdce: Alí ibn Husajn |
|
Král Hidžázu 1926–1932 |
|
Nástupce: — |
| Předchůdce: – |
|
Král Saúdské Arábie 1932–1953 |
|
Nástupce: Saúd bin Abd al-Azíz |
