Písečník novozélandský
 Písečník novozélandský | |
|---|---|
 Písečník novozélandský v akváriu | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | měkkýši (Mollusca) |
| Třída | plži (Gastropoda) |
| Řád | Sorbeoconcha |
| Čeleď | praménkovití (Hydrobiidae) |
| Rod | písečník (Potamopyrgus) |
| Binomické jméno | |
| Potamopyrgus antipodarum (Gray, 1843) | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Písečník novozélandský (Potamopyrgus antipodarum) je druh drobného předožábrého sladkovodního plže z čeledi praménkovitých, který se endemicky vyskytuje na Novém Zélandu, kde je hojně rozšířen v tamních potocích a řekách.
Druh byl zavlečen do řady dalších oblastí včetně Česka, kde se jedná o invazivního živočicha. Zaznamenaná hustota výskytu v některých částech světa (Spojené státy americké, Švýcarsko) dosahuje extrémních rozměrů v řádech sta tisíců jedinců na 1m².
Popis
[editovat | editovat zdroj]Jedná se o velmi malého plže se silnostěnnou kuželovitou ulitou zakončenou špičatým vrcholem. Ústí ulity je kryto drobným rohovitě zbarveným víčkem (operkulum), které je u lezoucích jedinců neseno v zadní části na hřbetní straně nohy.[2] Barva ulity se pohybuje od šedé po světle hnědou. Na Novém Zélandu dosahuje výška ulity až 12 mm, avšak všude jinde ve světě se pohybuje kolem 4–6 mm.[3] Ulita novozélandské populace má kolem 7–8 závitů, invazivní písečníci mívají jen 5–6 závitů.[4]
Biologie
[editovat | editovat zdroj]Jedná se o nočního živočicha. Živí se rostlinným a živočišným detritem, řasami a rozsivkami.[3]
Druh je odděleného pohlaví, samice jsou živorodé. Životní cyklus je jednoroční.[5] Invazní populace se skládá z 80–100 % ze samic.[4] Zatímco novozélandští písečníci se rozmnožují pohlavně i nepohlavně, invazivní populace se rozmnožují takřka výhradně partenogeneticky, tedy nepohlavně. Při tomto typu rozmnožování se každá samice rodí již s vyvíjejícími se embryi, které porodí několik měsíců po narození, takže celá invazivní populace se skládá z geneticky identických klonů. Zatímco některé populace patří ke stejnému typu klonu (např. veškerá populace klonů písečníků z Velkých jezer je geneticky identická s jednou z klonových populací Evropy), jiné americké populace náleží k různým partenogenetickým populacím.[3][4] K roznožování nejčastěji dochází na jaře a v létě, avšak v příhodných podmínkách se písečníci mohou rozmnožovat po celý rok.[6] Každá samice může vyprodukovat až 230 potomků za jediný rok. Pohlavní dospělosti dosahují při velikosti ulity kolem 3,5 mm a stáří 3–6 měsíců.[4]
Písečník patří k plžům s uzavíratelnou ulitou (operkulum). V případě zavření ulity může plž přežít na suchu i několik hodin a možná i dnů. Operkulum dokáže písečníka ochránit proti chladným nebo znečištěným vodám a mohou dokonce přežít i spolknutí jinými živočichy.[7] Je např. známo, že až 80 % písečníků, které jsou spolknuti pstruhy, projdou trávicím traktem v neporušeném stavu.[6]
Na Novém Zélandu jsou přirozenými predátory plžů motolice, nicméně v invadovaných oblastech písečníci většinou nemají přirozené nepřátele, což jen podporuje jejich rychlé šíření.[3]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Druh se hojně vyskytuje v řekách a potocích Nového Zélandu a jeho ostrovů, kde se jedná o vůbec nejrozšířenějšího sladkovodního plže.[8] Dokáže ustát i vody s poměrně vysokým podílem soli, takže jej lze nalézt také v brakických vodách jako jsou ústí řek.[7]
V místech svého rozšíření preferuje litorální vody s hloubkou kolem 10 m, dokáže však přežít v hloubkách do 45 m. Toleruje širokou škálu typů vodních toků a od rychle tekoucích, okysličených studených bystřin po teplé stojaté rybníkaté vody.[4] Toleruje teploty vody od cca 0–34 °C,[5] avšak ve vodách s mrznoucími teplotami umírá.[6] Toleruje různé substráty vodního dna od jílovitých a bahnitých povrchů přes písky a kameny po dna pokryté hydrofyty.[9]
Invazivní výskyt
[editovat | editovat zdroj]
Vlivem lidské činnosti se písečník rozšířil do četných oblastí světa jako je Evropa, Austrálie, Severní Amerika nebo Japonsko, kde působí jako invazní druh, který může dosahovat extrémních hustot výskytu. V Austrálii bylo zaznamenáno 50 tisíc a ve Spojených státech až stovky tisíc písečníků na 1 m².[6] V Curyšském jezeru hustoty písečníků dosahovaly 800 tisíc jedinců; tato populace nicméně z neznámých příčin zanikla.[3] Zvláště v takto hustě obydlených vodách je velmi pravděpodobné, že písečníci budou mít na své prostředí významný vliv, který je však z velké části neznámý. Předpokládá se, že zásadně budou ovlivněny hlavně místní populace vodních plžů a vodního hmyzu.[3] Písečníci jsou polykáni pstruhy, jejímiž zažívacími trakty většinou plži projdou bez toho, aniž by došlo k jejich natrávení, čímž mohou mít negativní vliv na pstruzí populace.[6] Nastaly dokonce případy blokace vodních trubek přemnoženými písečníky.[6]
První výskyt druhu mimo Nový Zéland byl zaznamenán již v roce 1859 ve Spojeném království.[3] V Česku byl druh poprvé objeven na severu Čech v roce 1881. Od té doby se písečník novozélandský rozšířil i do řady dalších českých povodí. Nejčastější nálezy pochází z Polabí a ze severozápadních Čech, kde se druh často vyskytuje v sekundárních biotopech vzniklých těžařskou činností (zatopené lomy apod.). O něco méně je druh nalézán v přirozených úsecích řek a potoků a vzácně i na prameništích.[10]
Předpokládá se, že hlavní příčinou rozšíření druhu do celého světa jsou lodní balastní nádrže.[6] Místně mohou být písečníci šířeni ve vybavení rekreačních rybářů, přichycení na lodích nebo plovoucích předmětech, s chovnými druhy rostlin a ryb nebo případně i ve střevech a na nohách ptáků.[4] V oblastech, kde došlo k invazivnímu rozšíření plžů, je jejich úplná eradikace často neproveditelná nebo nepraktická.[6] Ochranný management se zaměřuje na prevenci šíření druhu spíše než na jeho úplné lokální vymýcení.[3]
Písečníci jsou úspěšný invazivní druh zejména díky své vysoké toleranci habitatu a možností nepohlavní, extrémně rychlé reprodukce. V příhodných podmínkách mohou písečníci za jediný rok vyprodukovat až 6 generací plžů, což čistě teoreticky může představovat přes 300 milionů narozených jedinců za jediný rok díky jediné samici.[7][11]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
- ↑ MERGL, Michal. Biologická exkurze pro základní a střední školy: invazní druhy měkkýšů v ČR. Arnica. Západočeská univerzita v Plzni, 2012, čís. 2, s. 56–63. Dostupné online [cit. 2022-04-04]. ISSN 1804-8366.
- ↑ a b c d e f g h HODDLE, Mark. New Zealand Mud Snail. cisr.ucr.edu [online]. Center for Invasive Species Research [cit. 2022-04-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f Potamopyrgus antipodarum. invasions.si.edu [online]. Smithsonian Environmental Research Center [cit. 2022-04-05]. Dostupné online.
- ↑ a b New Zealand mudsnail (Potamopyrgus antipodarum) – Species Profile. nas.er.usgs.gov [online]. NAS – Nonindigenous Aquatic Species [cit. 2022-04-05]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h Potamopyrgus antipodarum. www.iucngisd.org [online]. Global Invasive Species Database [cit. 2022-04-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c WARREN, Judd. Attack of the clones [online]. New Zealand Geographics [cit. 2022-04-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Mud snail ([Potamopyrgus]) [online]. Manaaki Whenua - Landcare Research [cit. 2022-04-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ VAN DAMME, D. New Zealand Mudsnail. www.iucnredlist.org [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2013: e.T155980A738398 [cit. 2022-04-05]. Roč. 2013. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2013-2.RLTS.T155980A738398.en. (anglicky)
- ↑ HORSÁK, Michal; JUŘIČKOVÁ, Lucie; BERAN, Luboš. Komentovaný seznam měkkýšů zjištěných ve volné přírodě České a Slovenské republiky [Annotated list of mollusc species recorded outdoors in the Czech and Slovak Republics]. Malacologica Bohemoslovaca. 2010-03-11, roč. 9, s. 1–37. Dostupné online [cit. 2022-04-05]. ISSN 1336-6939. DOI 10.5817/MaB2010-9-s1-v2.
- ↑ LIU, Jane; LIU, Michael. SPECIES AT A GLANCE: New Zealand Mudsnail [online]. Oregon Sea Grant [cit. 2022-04-05]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu písečník novozélandský na Wikimedia Commons - Písečník novozélandský v Globální databázi invazivních živočichů Archivováno 15. 7. 2007 na Wayback Machine. (anglicky)
