Přeskočit na obsah

Hortense Schneiderová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Hortense Schneider)
Hortense Schneiderová
Rodné jménoCatherine Jeanne Hortense Schneider
Narození30. dubna 1833
Bordeaux
Úmrtí6. května 1920 (ve věku 87 let)
16. pařížský obvod
Místo pohřbeníprotestantský hřbitov v Bordeaux
Povoláníherečka, operní pěvkyně a divadelní herečka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Catherine Jeanne Schneider, známá jako Hortense Schneider, (30. dubna 1833 Bordeaux – 6. května 1920 Paříž) byla slavná francouzská operetní diva (subreta, soprán), která působila v období druhého císařství. Je známá z Offenbachových operet. Skladatel pro ni vytvořil řadu titulních rolí.[1]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Hortense Schneiderová byla dcerou štrasburského krejčího, který se usadil v Bordeaux a oženil se tam. Jako dítě, po předčasné smrti svého otce, chodila na hodiny zpěvu a cestovala po provinciích s divadelní společností.

Zpěv studovala v Bordeaux u Schaffnera.[2] V patnácti letech začala vystupovat na divadelní scéně ve svém rodném městě a hrála vaudeville.[3][4] Její profesionální debut se konal v roce 1853 v Agenu v roli Inés v Donizettiho opeře Favoritka (v originále La Favorite).[2][5] Tam pak vystupovala v různých rolích, od naivní dívenky (Ingénue) po první milenky.[2][3]

V roce 1855 se na doporučení zpěváka Jeana Bertheliera představila skladateli Jacques Offenbachovi, který se chystal otevřít své vlastní divadlo pod názvem Théâtre des Bouffes-Parisiens, a byla okamžitě přijata.

Pamětní deska,123 avenue de Versailles, Paris 16

Po četných rolích v Offenbachových menších operetách se stala hvězdou čtyř jeho velkých úspěchů: La Belle Hélène (Krásná Helena, 1864), Barbe-Bleue (Modrovous 1866), La Grande-Duchesse de Gérolstein (Velkovévodkyně z Gerolsteinu 1867) a La Périchole (Perikola 1868).[1] Poté se také objevila v divadelních dílech Hervého. Její umělecké vystupování, které se vyznačovalo brilantností a dynamikou, přilákalo obrovské množství diváků, včetně korunovaných hlav.[6][7] Dary jí poskytli králové Bavorska, Portugalska, Švédska, egyptský místokrál, anglický princ a ruský císař.[8] Během světové výstavy v Paříži v roce 1867 její čísla přilákala noblesní publikum[4][7] Na vrcholu své slávy vystupovala v Londýně, Dublinu, Glasgow a dalších městech. V roce 1869 hrála 96krát na různých pódiích ve Velké Británii.[3] V zimě 1871-1872 měla turné v Petrohradě, kde vystupovala v divadle Teatro Buff.[1][5] Získala obrovský úspěch, v neposlední řadě díky výrazné erotičnosti jejího divadelního obrazu.

Ztělesňovala typ vrtošivé, skandály ovívané divy, která byla populární po polovině 19. století, podobně jako Marie Geistinger v německy mluvící oblasti. Jako vrtošivá a tyranská velkovévodkyně operetního státu (v operetě Velkovévodkyně z Gerolsteinu) parodovala aristokracii své doby.

Náhrobek Hortense Schneider na hřbitově v Bordeaux

Jméno Hortense Schneider je spojeno s formováním francouzské klasické operety. Měla krásný a melodický hlas, brilantní hlasovou techniku ​​a výraznou dikci (soubor výrazových prostředků a způsob vyjadřování). Kromě toho měla značný temperament a komediální talent.[2] Za svou popularitu vděčila nejen hlasu a hereckým schopnostem, ale také vnější kráse a skandálům v osobním životě.[5][5].Po Offenbachově smrti v roce 1880 z jeviště odešla.

Její syn, Georges André de Gramont-Vachères (1858-1919), pochází z jejího vztahu s Emmanuelem Jean Ludovic de Gramont-Vachères, vévodou z Caderousse (1836–1865).[9].[10]

Poslední roky svého života strávila ve svém pařížském sídle, aniž by se objevila na veřejnosti.[8] Zemřela v Paříži 6. května 1920 ve věku 87 let a byla pohřbena na protestantském hřbitově ve svém rodném městě Bordeaux.[11]

Její (a Offenbachův) život zfilmoval v roce 1949 režisér Marcel Achard jako muzikál s názvem La Valse de Paris.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Hortense Schneider na německé Wikipedii a Шнейдер, Ортанс na ruské Wikipedii.

  1. ↑ a b c MAREK, Dan H. Alto: The Voice of Bel Canto. [s.l.]: Rowman & Littlefield 259 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4422-3589-2. S. 141. (anglicky) Google-Books-ID: 200UDQAAQBAJ. 
  2. ↑ a b c d Шнейдер Гортензия Каролина Жанна // Музыкальная энциклопедия / Ю. В. Келдыш. — М: Советская энциклопедия, 1982. — Т. VI. — Стб. 358—359
  3. ↑ a b c KEVIN. Operetta Research Center [online]. 2014-08-27 [cit. 2021-03-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b Шнейдер, Гортензия-Катерина // Энциклопедический словарь Брокгауза и Ефрона : в 86 т. (82 т. и 4 доп.). — СПб., 1903. — Т. XXXIXa. — С. 751.
  5. ↑ a b c d LAROUSSE, Éditions. Hortense Schneider - LAROUSSE. www.larousse.fr [online]. [cit. 2021-03-29]. Dostupné online. (francouzsky) 
  6. ↑ Шнейдер, Гортензия // Театральная энциклопедия / П. А. Марков. — М: Советская энциклопедия, 1967. — Т. V. — Стб. 905
  7. ↑ a b Schneider, Hortense. Grove Music Online [online]. [cit. 2021-03-29]. Dostupné online. DOI 10.1093/gmo/9781561592630.001.0001/omo-9781561592630-e-0000024989. (anglicky) 
  8. ↑ a b Владимирская А. Р. Звездные часы оперетты. — Искусство. Ленингр. отд-ние, 1991. — 217 с.
  9. ↑ Généalogie de Emmanuel Jean Ludovic DE GRAMONT-VACHÈRES. Geneanet [online]. [cit. 2021-03-29]. Dostupné online. (francouzsky) 
  10. ↑ Siegfried Kracauer: Jacques Offenbach und das Paris seiner Zeit [zuerst erschienen 1938], hg. von Ingrid Belke, Suhrkamp Verlag, Frankfurt am Main 2005, S. 219–233.
  11. ↑ Musée protestant [online]. [cit. 2021-03-29]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Siegfried Kracauer: Jacques Offenbach und das Paris seiner Zeit [původní vydání 1938],vydal Ingrid Belke, Suhrkamp Verlag, Frankfurt am Main 2005, ISBN 3-518-58338-7.
  • Jean-Paul Bonami: La Diva d'Offenbach. Hortense Schneider (1833–1920). Romillat, Paříž 2004, ISBN 2-87894-080-6.
  • Peter Hawig: Hortense Schneider. Bedingungen und Stationen einer Erfolgsbiographie. VGDL (Sdružení pro ochranu historie, památek a krajiny), Bad Ems 2006, (Bad Emser Hefte, Nr. 258).
  • Schneider, Hortense. Ve: Großes Sängerlexikon. 2000, S. 21858 a další strany.
  • MAREK, Dan H. Alto: The Voice of Bel Canto. [s.l.]: Rowman & Littlefield., 2016. 258 s. S. 141. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hortense_Schneiderová&oldid=21986779“