Přeskočit na obsah

Hemoroid

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Hemeroid)
Hemoroidy
Diagram znázorňující anatomii vnitřních a vnějších hemoroidů v konečníku
Diagram znázorňující anatomii vnitřních a vnějších hemoroidů v konečníku
Základní údaje
Klasifikace a externí odkazy
MedlinePlus000292

Hemoroidy (řecky Haimorrhoides flebes, alternativní český název je zlatá žíla, případně zkomoleně hemeroid) jsou cévní struktury za řitním otvorem, které napomáhají při kontrole vyprazdňování.[1][2] Jsou součástí přirozené anatomie a to i u jiných řádů savců, nejen u člověka. Jako onemocnění[3] se projevují při otoku nebo zánětu. Ve svém původním fyziologickém stavu slouží jako polštářovitá výplň skládající se z arteriovenózních kanálků a vazivové tkáně.

Symptomy patologických hemoroidů závisí na jejich typu. Vnitřní hemoroidy se obvykle projevují bezbolestným krvácením z konečníku, zatímco vnější hemoroidy mohou být doprovázeny několika symptomy a v případě trombizovaných hemoroidů i značnou bolestí a otokem v oblasti konečníku. Mnoho lidí nesprávně označuje za „hemoroidy“ jakýkoli symptom v análně-rektální oblasti a nepřipouští si možné závažné příčiny těchto symptomů.[4] Ačkoli přesná příčina hemoroidů zůstává neznámá, má se za to, že důležitou roli v jejich rozvoji hraje řada faktorů, které zvyšují nitrobřišní tlak, zejména pak zácpa.

Počáteční léčba mírných až středních projevů onemocnění sestává z navýšení příjmu vlákniny ve stravě, ústně přijímaných tekutin pro udržení hydratace, užívání léků typu NSAID pro zmírnění bolesti a odpočinku. Pokud jsou symptomy závažné nebo pokud nereagují na konzervativní léčbu, lze uplatnit řadu drobných zákroků. K chirurgickému zásahu se přistupuje až u osob, jejichž stav se nezlepšuje ani po těchto opatřeních. Problémy s hemoroidy mohou v určitém okamžiku života potkat až polovinu všech lidí. Výsledky léčby jsou obvykle dobré.

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Anglická miniatura z 11. století. Napravo lze vidět operaci, během které jsou odstraňovány hemoroidy.

První známá zmínka o tomto onemocnění pochází z roku 1700 př. n. l. a je zachována na egyptském papyru, který uvádí: „… Je třeba použít recepis na mast s blahodárnými ochrannými účinky - vezmi listy akácie, semel je, utři na prášek a povař. Mastí namaž pruh jemného plátna a vlož jej do konečníku, který se v mžiknutí oka uzdraví.“[5] Hippokratova sbírka z roku 460 př. Kr. pojednává o způsobu léčby podobném modernímu podvazování gumovým páskem: „Podobně lze léčit hemoroidy jejich propíchnutím jehlou a utažením velmi silnou vlněnou nití, a nepřikládej obvaz ani žádnou mast, dokud neodpadnou, a vždy ponechej jeden netknutý; po uzdravení podávej nemocnému čemeřici.“[5] Popis hemoroidů se objevuje i v Bibli.[6][7]

Celsus (mezi 25 př. n. l. a 14 n. l.) popsal procedury podvázání a vyříznutí hemoroidů a pojednal o možných komplikacích.[8] Galén byl obhájcem přerušení napojení tepen k žilám a tvrdil, že se tím dosáhne zmírnění bolesti i snížení rizika rozšíření gangrény.[8] Sušrúta samhitá, (4.–5. stol. n. l.) podává výklad podobný tomu Hippokratovu, nicméně klade větší důraz na čistotu rány.[5] Ve 13. století evropští chirurgové, jako například Lanfranc z Milána, Guy de Chauliac, Henri de Mondeville a John z Ardene, dosáhli velkého pokroku v rozvoji chirurgických technik.[8]

Slovo „hemoroid“ pochází z latinského slova „hæmorrhoida –ae“,[9] případně řeckých slov „αἱμορροΐς“ (haimorrhois), „náchylný ke krvácení“, „αἷμα“ (haima), "krev"[10] + „ῥόος“ (rhoos), „proud, tok“,[11] „ῥέω“ (rheo), „téct, proudit“.[12]

Příznaky a symptomy

[editovat | editovat zdroj]
Trombotizovaný vnější hemoroid vyhřezlý přes řitní otvor

Vnitřní a vnější hemoroidy se mohou projevovat odlišně. U mnoha osob se však objevuje kombinace obou typů.[2] Krvácení dostatečně silné na to, aby způsobilo anémii, je vzácné[6] a život ohrožující krvácení je ještě méně běžné.[13] Mnoho lidí při problémech s hemoroidy cítí rozpaky[6] a lékařskou péči často vyhledá až v případě pokročilých potíží.[2]

Vnější hemoroidy

[editovat | editovat zdroj]

Pokud nejsou trombotizované, působí obvykle vnější hemoroidy jen minimum problémů.[14] Pokud však dojde k jejich trombotizaci, mohou být velmi bolestivé.[2][3] Tato bolest nicméně ustupuje do 2 – 3 dnů,[6] otok však může zmizet až za několik týdnů.[6] Po zahojení může v místě zůstat kožní přívěsek.[2] Pokud jsou hemoroidy velké a způsobují potíže s hygienou, mohou být příčinou podráždění okolní kůže a svědění v okolí řitního otvoru.[14]

Vnitřní hemoroidy

[editovat | editovat zdroj]

Vnitřní hemoroidy se obvykle projevují bezbolestným krvácením z konečníku během vyprazdňování či po ukončení stolice; krev je přitom jasně červená.[2] Krev typicky pokrývá stolici, což je jev známý jako hematochezie, ulpívá na toaletním papíru nebo odkapává do toaletní mísy.[2] Stolice samotná je obvykle zbarvena normálně.[2] Mezi další symptomy může patřit hlenovitý sekret, perianální absces v případě vyhřeznutí hemoroidů skrz řitní otvor, svědění a fekální inkontinence.[13][15] Vnitřní hemoroidy jsou obvykle bolestivé pouze v případě, že dojde k jejich trombotizaci nebo nekrotizaci.[2]

Příčiny

[editovat | editovat zdroj]

Přesná příčina vzniku symptomatických hemoroidů není známa.[16] Má se za to, že svou roli hraje řada faktorů, mezi něž patří nepravidelné vyprazdňování (zácpa nebo průjem), nedostatek pohybu, faktory související s výživou (dieta s nízkým příjmem vlákniny), zvýšený nitrobřišní tlak (dlouhodobé tlačení, ascites, nitrobřišní tumor nebo těhotenství), genetické faktory, absence chlopní v hemoroidálních žilách a stárnutí.[3][6] Mezi další faktory, u kterých se předpokládá, že riziko zvyšují, patří obezita, dlouhodobé sezení,[2] chronický kašel a dysfunkce pánevního dna.[4] Důkazy na podporu těchto souvislostí jsou však slabé.[4]

Zvětšení hemoroidálních cév způsobuje také tlak plodu na břišní stěnu a hormonální změny během těhotenství. Příčinou zvýšeného nitrobřišního tlaku je i samotný porod.[17] U těhotných žen je chirurgický zákrok na odstranění hemoroidů nezbytný jen vzácně, jelikož symptomy obvykle po porodu ustoupí.[3]

Špatná poloha vyprazdňování. Ideální posez na záchodě v podřepu[18]. Islámské národy nemají s hemeroidy problémy.[zdroj?]

Popis onemocnění

[editovat | editovat zdroj]

Polštářky hemoroidů jsou normální součástí lidského těla a patologickými se stávají pouze při vystavení neobvyklým změnám.[2] V análním kanálu se nacházejí tři hlavní polštářky hemoroidů.[3] Ty jsou běžně umístěny na levé postranní, pravé přední a pravé zadní straně kanálu.[6] Nejsou tvořeny tepnami ani žilami, ale cévami nazývanými sinusoidy, vazivovou tkání a hladkým svalstvem.[4] Oproti žilám sinusoidy ve svých stěnách nemají svalovou tkáň.[2] Tato soustava cév je známa jako hemoroidální plexus.[4]

Polštářky hemoroidů jsou důležité pro zadržování stolice. Přispívají k 15–20 % závěrného tlaku řitního svěrače v klidovém stavu a chrání svaly řitního svěrače při průchodu stolice.[2] Když se osoba sehne, nitrobřišní tlak vzroste a hemoroidové uzly zvětší svou velikost, čímž napomáhají uzavření řitního otvoru.[6] Má se za to, že symptomy hemoroidů se projevují buď v důsledku sesunutí těchto cévních struktur nebo při nadměrném nárůstu žilního tlaku.[13] Se symptomatickými projevy hemoroidů může souviset také zvýšený tlak řitního svěrače.[6] Vznikají dva typy hemoroidů: v horní části hemoroidálního plexu hemoroidy vnitřní a ve spodní části hemoroidálního plexu hemoroidy vnější.[6] Tyto dvě oblasti odděluje tzv. zubatá linie (linea dentata).[6]

Diagnóza

[editovat | editovat zdroj]

Hemoroidy jsou obvykle diagnostikovány na základě tělesného vyšetření.[19] Vizuální vyšetření konečníku a okolní oblasti může odhalit vnější nebo vyhřezlé hemoroidy.[2] Je rovněž možné provést vyšetření konečníku za účelem odhalení možných rektálních tumorů, polypů, zvětšené prostaty nebo abscesů.[2] V některých případech je před tímto vyšetřením nutné provést náležité znecitlivění, ačkoli většina vnitřních hemoroidů bolest nezpůsobuje.[3] Vizuální potvrzení vnitřních hemoroidů může vyžadovat anoskopii, tedy použití zařízení sestávajícího z duté trubičky a světla připevněného na jejím konci.[6] Vnější a vnitřní hemoroidy se odlišují svou polohou vůči tzv. zubaté linii.[3] U některých osob se mohou vyskytovat symptomatické projevy obou typů současně.[6] Pokud osoba cítí bolest, jedná se pravděpodobněji o trhlinu řitního otvoru nebo o vnější hemoroid než o hemoroid vnitřní.[6]

Vnitřní hemoroidy

[editovat | editovat zdroj]

Vnitřní hemoroidy jsou ty, které vznikají nad zubatou linií.[14] Jsou pokryty cylindrickým epitelem, v němž se nevyskytují receptory bolesti.[4] V roce 1985 byly klasifikovány do čtyř stupňů v závislosti na míře jejich vyhřeznutí:[3][4]

Dělení vnitřních hemoroidů na stupně
Stupeň Popis Znázornění Fotografie
I Bez vyhřeznutí. Pouze viditelné cévy.[19] Endoscopic view
II Vyhřeznutí při sehnutí, které se samovolně zasune zpět.
III Vyhřeznutí při sehnutí, které vyžaduje ruční zasunutí.
IV Vyhřeznutí, které nelze zasunout zpět.

Vnější hemoroidy

[editovat | editovat zdroj]

Vnější hemoroidy jsou ty, které se objevují pod zubatou linií, zvanou také linea pectinata.[14] V části bližší dutině břišní jsou pokryty anodermem a v části vzdálenější pokožkou, přičemž obě oblasti jsou citlivé na bolest a teplotu.[4]

Diferenciální diagnostika

[editovat | editovat zdroj]

Mnoho anorektálních problémů, včetně trhlinek, píštělí, abscesů, kolorektální rakoviny, rektálních křečových žil a svědění, vykazuje podobné symptomy a lze je nesprávně považovat za hemoroidy.[3] Ke krvácení z konečníku může docházet i v případě kolorektální rakoviny a kolitidy i ve formě nespecifických střevních zánětů, divertikulózy a angiodysplazie.[19] Pokud nemocný trpí anémií, měly by být uváženy další potenciální příčiny.[6]

K dalším onemocněním, která způsobují tvorbu tumorů v anální oblasti, patří kožní přívěsky, anální bradavice, výhřez konečníku, polypy a zbytnělé anální papily.[6] Anorektální křečové žíly podobné hemoroidům mohou vznikat v důsledku zvýšené portální hypertenze (krevní tlak v portálním žilním systému), jedná se však o odlišné onemocnění.[6]

Rizika

[editovat | editovat zdroj]

U trombotizovaných hemoroidů existuje riziko uvolnění trombu a zapříčinění tromboembolie, proto se místo jejich mechanického zastrkávání či masírování doporučuje chirurgické řešení, například incizí.

Prevence

[editovat | editovat zdroj]

Doporučována je řada preventivních opatření, mezi která patří vyhýbání se usilovnému tlačení při pokusu o vyprázdnění, prevence zácpy a průjmu buď příjmem potravy s vysokým obsahem vlákniny či dostatečným příjmem tekutin nebo příjmem doplňků stravy s vlákninou či dostatek pohybu (některé pohybové aktivity jsou však nevhodné, například jízda na kole).[6][20][21] Rovněž se doporučuje trávit méně času pokusy o vyprázdnění, například nečíst si na toaletě,[3] nezvedat těžká břemena nebo snížit tělesnou hmotnost (u osob s nadváhou).[22] Nežádoucí je též konzumace alkoholu a pálivých jídel a kouření.[21]

Léčba

[editovat | editovat zdroj]

Konzervativní způsoby léčby

[editovat | editovat zdroj]

Konzervativní léčba zpravidla sestává z podávání výživy bohaté na vlákninu, příjmu tekutin k udržení hydratace, podávání nesteroidních antiflogistik (NSAID), sedacích koupelí a odpočinku.[3] Zvýšený příjem vlákniny vede k prokazatelně lepším výsledkům.[23] Lze jej dosáhnout buď změnou skladby stravy či příjmem doplňků stravy bohatých na vlákninu.[3][23] Důkazy pro blahodárnost sedacích koupelí během kterékoli fáze léčby hemoroidů však chybí.[24] Pokud jsou sedací koupele využívány, jejich délka by neměla přesahovat 15 minut na jednu koupel.[4]:s.182

Ačkoli je pro léčbu hemoroidů k dispozici mnoho lokálně působících přípravků a čípků, na podporu jejich používání existuje jen málo důkazů.[3] Přípravky obsahující steroidy by neměly být používány déle než 14 dnů, jelikož mohou způsobovat ztenčování kůže .[3] Většina přípravků obsahuje kombinaci aktivních účinných látek.[4]:s.182 Patří mezi ně bariérové krémy jako například vazelína nebo zinková běloba, analgetické přípravky (například lidokain) a vazokonstriktory (například epinefrin).[4]:s.182 Příznivý účinek flavonoidů je velmi často zpochybňován a navíc mají tyto látky potenciální vedlejší účinky.[4]:s.182 [25] Symptomy obvykle ustupují po těhotenství, aktivní léčba je tudíž často odložena až na dobu po porodu.[26]

Drobné zákroky

[editovat | editovat zdroj]

Řadu z nich lze provádět v ordinacích. Ačkoli jsou obecně bezpečné, ve vzácných případech může dojít k závažným nežádoucím účinkům, například k perianální sepsi.[19]

  • Podvázání gumovým páskem je typicky prvním doporučovaným způsobem léčby u osob s hemoroidy stupně 1 až 3.[19] Jedná se o proceduru, při které jsou vnitřní hemoroidy zaškrceny elastickým páskem alespoň 1 cm nad zubatou linií, aby došlo k přerušení přívodu krve do hemoroidu. Do 5–7 dnů odumřelý hemoroid odpadne. Pokud je pásek umístěn příliš blízko zubaté linie, okamžitě se dostaví prudká bolest.[3] Počet případů úspěšně vyléčených tímto způsobem dosahuje přibližně 87 %,[3] přičemž komplikace nastávají u přibližně 3 % případů.[19]
  • Skleroterapie spočívá ve vstřikování sklerotizační látky, jako například fenolu, do hemoroidu. To způsobí zborcení cévních stěn a následné seschnutí hemoroidu. Míra úspěšnosti léčby čtyři roky po samotném zákroku činí přibližně 70 %,[3] což je úspěšnost vyšší než u podvazování gumovými pásky.[19]
  • Řada kauterizačních metod se ukázala být účinnými i v případě hemoroidů, ale obvykle jsou používány pouze tehdy, když ostatní metody selžou. Tento postup lze realizovat za využití elektrokauterizace, infračerveného záření, laserové chirurgie[3] nebo kryochirurgie.[27] Kauterizace infračerveným zářením je možným způsobem léčby hemoroidů stupně 1 nebo 2.[19] U osob s hemoroidy stupně 3 nebo 4 byl zaznamenán vysoký počet případů návratu onemocnění.[19]

Chirurgický zákrok

[editovat | editovat zdroj]

Pokud konzervativní léčba a jednoduché procedury selhávají, je k dispozici řada chirurgických zákroků.[19] S nimi je spojeno určité riziko komplikací, k nimž patří krvácení, infekce, zúžení konečníku a retence moči v souvislosti s blízkostí rekta k nervům močového měchýře.[3] Rovněž může hrozit mírné riziko fekální inkontinence, zejména u tekutin;[4]:s.191 [28] výskyt ohlášených případů se pohybuje v rozmezí 0 % a 28 %.[29] Ektropium sliznice je další komplikací, ke které může dojít po hemoroidektomii (často společně s anální stenózou).[30] V tomto případě dochází k odchlípnutí a vyhřeznutí anální sliznice z konečníku podobnému velmi mírné formě výhřezu konečníku.[30]

  • Excizní hemoroidektomie je chirurgické vyříznutí hemoroidu používané pouze u vážných případů.[3] Je spojeno s výraznou pooperační bolestí a rekonvalescence obvykle vyžaduje 2–4 týdny.[3] U osob s hemoroidy stupně 3 však v porovnání s podvazováním gumovými pásky představuje dlouhodobý přínos.[31] Je to doporučovaný způsob léčby osob s trombotizovanými vnějšími hemoroidy, pokud je proveden do 24–72 hodin.[14][19] Nitroglycerinová mast napomáhá úlevě od bolesti i při hojení.[32]
    • Případně lze přistoupit k pouhému rozříznutí hemoroidu (incizi) a mechanickému vymáčknutí trombů z žíly, při lokální anestezii. I tak však otok hemoroidu přetrvává 2-4 týdny, kdy je stále ještě vyhřezlý: A než se zatáhne dovnitř, může tak vyvolávat mylný dojem, že v něm nějaké tromby ještě zbyly. Po incizi lze případné krvácení paradoxně považovat za přínosné: Dosud trombotizovaná žíla se tak totiž pročistí, průtok skrz ní se tak obnovuje a případné zbytky trombů se vyplaví. Takové drobné krvácení běžně ustane do dvou dnů. To však není důvodem k nedoržování hygieny: Osprchování vlažnou vodou dále napomáhá pročištění ranky a rekonvalescenci místa.
  • Dopplerovská transanální hemoroidální dearterializace je minimálně invazivní zákrok využívající dopplerovské ultrasonografie k přesnému nalezení místa přítoku tepenné krve. Tyto tepny jsou pak podvázány a zbývající tkáň přišita zpět na původní místo. Při použití tohoto postupu je mírně vyšší procento případů návratu onemocnění, zato méně komplikací v porovnání s hemoroidektomií.[3]
  • Staplerová hemoroidektomie, rovněž známá jako staplerová hemoroidopexe, je postup, který zahrnuje odstranění většiny abnormálně zvětšené hemoroidové tkáně s následným umístěním zbývající tkáně zpět do normální anatomické polohy. Tato metoda je obecně méně bolestivá a v porovnání s úplným odstraněním hemoroidů umožňuje rychlejší proces hojení.[3] Pravděpodobnost návratu symptomatických hemoroidů je však vyšší než u konvenční hemoroidektomie,[33] a je tudíž obvykle doporučována jen pro hemoroidy druhého a třetího stupně.[19]

Alternativní léčba

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Změna vyprazdňování v dřepu.[zdroj?]

Následná péče

[editovat | editovat zdroj]

Po vyřešení akutního stavu, po rekonvalescenci, lze doporučit cílenou prohlídku, například anoskopii: Například po incizi trombů z jednoho vyhřezlého vnějšího hemoroidu má smysl prohlédnout a ověřit stav i zbývajících dvou vnějších hemoroidů a zároveň i stav vnitřních, zda se podobná potíž již nezačala rozvíjet i na nich, byť se třeba ještě nezačala projevovat.

Epidemiologie

[editovat | editovat zdroj]

Určit, jak běžně se hemoroidy v populaci vyskytují, je obtížné, jelikož mnoho osob trpících tímto problémem nevyhledá zdravotní péči.[13][16] Má se však za to, že v určitém okamžiku života symptomatické hemoroidy postihují nejméně 50 % populace Spojených států amerických; obecně touto nemocí trpí přibližně 5 % této populace.[3] Výskyt je u obou pohlaví přibližně stejný.[3] Nejvyšší počet případů se vyskytuje u osob ve věku mezi 45 a 65 lety.[6] Hemoroidy jsou běžnější u europoidní[34] populace a u osob s vyšším socioekonomickým postavením.[4] Dlouhodobé výsledky jsou obecně dobré, ačkoli u některých osob může docházet k návratu symptomatických epizod.[13] Pouze malé procento případů v konečném důsledku vyžaduje chirurgický zákrok.[4]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Chen, Herbert. Illustrative Handbook of General Surgery. Berlin: Springer, 2010. ISBN 1-84882-088-7. S. 217. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o SCHUBERT, MC; SRIDHAR, S; SCHADE, RR; WEXNER, SD. What every gastroenterologist needs to know about common anorectal disorders. World J Gastroenterol. 2009, s. 3201–9. ISSN 1007-9327. DOI 10.3748/wjg.15.3201. PMID 19598294. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y LORENZO-RIVERO, S. Hemorrhoids: diagnosis and current management. Am Surg. 2009, s. 635–42. PMID 19725283. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o BECK, David. The ASCRS textbook of colon and rectal surgery. 2nd ed.. vyd. New York: Springer, 2011. Dostupné online. ISBN 9781441915818. S. 174–177. 
  5. ↑ a b c ELLESMORE, WINDSOR. Surgical Treatment of Haemorrhoids. Redakce Charles MV. [s.l.]: London: Springer, 2002. Kapitola Surgical History of Haemorrhoids. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s KAIDAR-PERSON, O, Person, B; Wexner, SD. Hemorrhoidal disease: A comprehensive review. Journal of the American College of Surgeons. 2007 Jan, s. 102–17. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-09-22. PMID 17189119. 
  7. ↑ King James Bible. 1 Samuel 6 4: [s.n.] Dostupné online. 
  8. ↑ a b c AGBO, SP. Surgical management of hemorrhoids. Journal of Surgical Technique and Case Report. 1 January 2011, s. 68. DOI 10.4103/2006-8808.92797. 
  9. ↑ hæmorrhoida, Charlton T. Lewis, Charles Short, A Latin Dictionary, on Perseus Digital Library
  10. ↑ αἷμα, Henry George Liddell, Robert Scott, A Greek-English Lexicon, on Perseus Digital Library
  11. ↑ ῥόος, Henry George Liddell, Robert Scott, A Greek-English Lexicon, on Perseus Digital Library
  12. ↑ ῥέω, Henry George Liddell, Robert Scott, A Greek-English Lexicon, on Perseus Digital Library
  13. ↑ a b c d e DAVIES, RJ. Haemorrhoids.. Clinical evidence. 2006 Jun, s. 711–24. Dostupné online. PMID 16973032. 
  14. ↑ a b c d e DAYTON, senior editor, Peter F. Lawrence; editors, Richard Bell, Merril T. Essentials of general surgery. 4th ed.. vyd. Philadelphia ;Baltimore: Williams & Wilkins, 2006. Dostupné online. ISBN 9780781750035. S. 329. 
  15. ↑ AZIMUDDIN, edited by Indru Khubchandani, Nina Paonessa, Khawaja. Surgical treatment of hemorrhoids. 2nd ed.. vyd. New York: Springer, 2009. Dostupné online. ISBN 978-1-84800-313-2. S. 21. 
  16. ↑ a b REESE, GE, von Roon, AC; Tekkis, PP. Haemorrhoids.. Clinical evidence. 2009 Jan 29. PMID 19445775. 
  17. ↑ National Digestive Diseases Information Clearinghouse. Hemorrhoids [online]. National Institute of Diabetes and Digestive and Kidney Diseases (NIDDK), NIH, November 2004 [cit. 2010-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-23. 
  18. ↑ KRBCOVÁ, Lenka. Co nevíte o WC: Zdravé vyprazdňování probíhá ve dřepu. Vitalia.cz [online]. [cit. 2021-04-10]. Dostupné online. 
  19. ↑ a b c d e f g h i j k l RIVADENEIRA, DE, Steele, SR; Ternent, C; Chalasani, S; Buie, WD; Rafferty, JL; Standards Practice Task Force of The American Society of Colon and Rectal, Surgeons. Practice parameters for the management of hemorrhoids (revised 2010). Diseases of the colon and rectum. 2011 Sep, s. 1059–64. PMID 21825884. 
  20. ↑ Frank J Domino. The 5-Minute Clinical Consult 2013 (Griffith's 5 Minute Clinical Consult). Hagerstown, MD: Lippincott Williams & Wilkins, 2012. Dostupné online. ISBN 1-4511-3735-4. S. 572. 
  21. ↑ a b Hemeroidy a hemoroidy - příznaky, léčba, prevence, příčiny. Hemeroidy-hemoroidy.cz [online]. [cit. 2017-02-13]. Dostupné online. 
  22. ↑ GLASS, [edited by] Jill C. Cash, Cheryl A. Family practice guidelines. 2nd ed.. vyd. New York: Springer Dostupné online. ISBN 9780826118127. S. 665. 
  23. ↑ a b ALONSO-COELLO, P.; GUYATT, G. H.; HEELS-ANSDELL, D.; JOHANSON, J. F.; LOPEZ-YARTO, M.; MILLS, E.; ZHUO, Q. Laxatives for the treatment of hemorrhoids. Redakce Alonso-Coello Pablo. Cochrane Database Syst Rev. 2005, s. CD004649. DOI 10.1002/14651858.CD004649.pub2. PMID 16235372. 
  24. ↑ LANG, DS, Tho, PC; Ang, EN. Effectiveness of the Sitz bath in managing adult patients with anorectal disorders. Japan journal of nursing science : JJNS. 2011 Dec, s. 115–28. PMID 22117576. 
  25. ↑ Alonso-Coello P, Zhou Q, Martinez-Zapata MJ, et al.. Meta-analysis of flavonoids for the treatment of haemorrhoids. Br J Surg. 2006, s. 909–20. DOI 10.1002/bjs.5378. PMID 16736537. 
  26. ↑ QUIJANO, CE, Abalos, E. Conservative management of symptomatic and/or complicated haemorrhoids in pregnancy and the puerperium. Cochrane database of systematic reviews (Online). 2005 Jul 20, s. CD004077. PMID 16034920. 
  27. ↑ MISRA, MC, Imlitemsu,. Drug treatment of haemorrhoids. Drugs. 2005, s. 1481–91. PMID 16134260. 
  28. ↑ PESCATORI, M, Gagliardi, G. Postoperative complications after procedure for prolapsed hemorrhoids (PPH) and stapled transanal rectal resection (STARR) procedures. Techniques in coloproctology. 2008 Mar, s. 7–19. PMID 18512007. 
  29. ↑ OMMER, A, Wenger, FA; Rolfs, T; Walz, MK. Continence disorders after anal surgery—a relevant problem?. International journal of colorectal disease. 2008 Nov, s. 1023–31. PMID 18629515. 
  30. ↑ a b LAGARES-GARCIA, JA, Nogueras, JJ. Anal stenosis and mucosal ectropion.. The Surgical clinics of North America. 2002 Dec, s. 1225–31, vii. PMID 12516850. 
  31. ↑ SHANMUGAM, V, Thaha, MA; Rabindranath, KS; Campbell, KL; Steele, RJ; Loudon, MA. Rubber band ligation versus excisional haemorrhoidectomy for haemorrhoids. Cochrane database of systematic reviews (Online). 2005 Jul 20, s. CD005034. PMID 16034963. 
  32. ↑ RATNASINGHAM, K, Uzzaman, M; Andreani, SM; Light, D; Patel, B. Meta-analysis of the use of glyceryl trinitrate ointment after haemorrhoidectomy as an analgesic and in promoting wound healing. International journal of surgery (London, England). 2010, s. 606–11. PMID 20691294. 
  33. ↑ JAYARAMAN, S, Colquhoun, PH; Malthaner, RA. Stapled versus conventional surgery for hemorrhoids. Cochrane database of systematic reviews (Online). 2006 Oct 18, s. CD005393. PMID 17054255. 
  34. ↑ CHRISTIAN LYNGE, Dana; WEISS, Barry D. 20 Common Problems: Surgical Problems And Procedures In Primary Care. [s.l.]: McGraw-Hill Professional ISBN 978-0-07-136002-9. S. 114. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu hemoroid na Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo hemoroidy ve Wikislovníku
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hemoroid&oldid=24164131“