Přeskočit na obsah

Pevnost Olomouc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Fortová pevnost Olomouc)
Pevnost Olomouc
Plán dokončené bastionové pevnosti z roku 1757 se zaplavením, ale hladina ještě nedosáhla maxima
Plán dokončené bastionové pevnosti z roku 1757 se zaplavením, ale hladina ještě nedosáhla maxima
Poloha
AdresaOlomouc, ČeskoČesko Česko
Souřadnice49°35′38,54″ s. š., 17°15′17,75″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky13789/8-3786 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pevnost města Olomouc byla budována od založení města, ale nejvíce se rozvíjela zejména od 16. do 19. století. Ve své době šlo o moderní bastionovou pevnost. Zrušena byla v roce 1886.

Vývoj pevnosti

[editovat | editovat zdroj]
Obléhání města Olomouce císařskými vojsky roku 1643 a 1644
Plán hradeb města Olomouce z roku 1686 ukazuje obranu pevnostního města. Později v 18. století se obranné stavby ještě rozšířily

Středověk

[editovat | editovat zdroj]

Jako první vznikl v 11. století nový olomoucký hrad s opevněním. Mezi roky 1239–1246 pak došlo ke spojování jednotlivých kupeckých osad v jedno město, které bylo postupně opevňováno kamennými hradbami, a na přelomu 13. a 14. století už lze hovořit o celistvém raně gotickém opevnění města. K rozšíření hradeb došlo po roce 1526: do městského obvodu bylo pojato území Bělidel na severní straně města (dnešní Sokolská ulice).

17. století

[editovat | editovat zdroj]

Během třicetileté války bylo město okupováno švédskými vojsky (1642–1650), která provedla rozsáhlé opravy hradeb a novou výstavbu, především na severní straně města. Pro lepší obranu města byla vypálena veškerá předměstí za hradbami. V té době byly funkční pouze čtyři městské brány: Hradská, Blažejská, Střední a Rohelská. V roce 1655 byla Olomouc císařem Ferdinandem III. prohlášena pevností. Na Moravě měla tento status ještě města Brno, Jihlava, Uherské Hradiště a hrad Helfštýn. Prvním pevnostním velitelem pevnosti byl jmenován Locatello de Locatelli, jenž dohlížel na její výstavbu.

V roce 1658 navrhl maršál Louis Raduit de Souches plán zesílení stávajícího opevnění a jeho doplnění pětiúhelníkovými bastiony, roku 1699 byl předložen nový návrh pevnostního systému podle Vaubanova systému a fortifikační projekt z roku 1717, navazující na plán z roku 1699, navrhoval úplnou soustavu bastionů kolem celého města. Jeho autorem byl Louis de Rochetz.

18. století

[editovat | editovat zdroj]

Ovšem až z rozhodnutí císařovny Marie Terezie z roku 1742 byla do roku 1757 vybudována úplná bastionová pevnost podle plánů inženýra Petra Filipa Bechade de Rochepine. Olomouc se stala velmi moderní bastionovou polygonní pevností s množstvím redut a předsunutých pevnůstek, byla také postavena korunní hradba. Opevněno bylo též Klášterní Hradisko. Opevnění bylo vystavěno dle francouzské školy. Po ztrátě Slezska se Olomouc stala strategickou pohraniční pevností, kterou v roce 1758 neúspěšně po pět týdnů obléhali Prusové. Poté následovala výstavba fortů kolem celého města, šlo o věnec 17, později 21 pevnůstek kolem celého města.

19. století

[editovat | editovat zdroj]

Za napoleonských válek byl v pevnosti vězněn generál Lafayette a ubytován zde byl maršál Suvorov. Když v roce 1850 vzrůstalo napětí mezi Rakouskem a Pruskem, byl do Olomouce povolán maršál Radecký. V té době také pevnost a přilehlé nově stavěné pevnůstky na západní straně města několikrát navštívil císař František Josef I., setkal se zde s ruským carem Mikulášem I.

Nicméně předpokládané dobývání olomoucké pevnosti při prusko-rakouské válce se v roce 1866 neuskutečnilo a pevnost tak ztratila svůj strategický význam. Dokladem této ztráty důležitosti bylo například jmenování Wilhelma Lenka z Wolfsberku velitelem pevnosti v roce 1870, které obdržel jako odměnu za svou padesátiletou službu spolu s Řádem železné koruny.[1][2] Za jeho velení došlo ještě v letech 1870–1876 k výstavbě poslední pevnůstky v Radíkově, ale úpadek významu olomoucké pevnosti pokračoval.

V listopadu 1886 došlo do Olomouce císařské nařízení z 9. března 1886, kterým byla olomoucká pevnost zrušena a byl tak umožněn další rozvoj města. Již v roce 1876 byla zbořena Hradská brána vedoucí na východ směrem k železničnímu nádraží a na jejím místě vznikla Dómská čtvrť.

Architektura pevnosti

[editovat | editovat zdroj]
Plán pevnosti Olomouc:
současná městská zástavba historického jádra
současné části pevnosti Olomouc
současný Mlýnský potok
A – Hanácká kasárna
B – Dům armády
C – Vojenská pekárna
D – Tereziánská zbrojnice
E – Korunní pevnůstka
F – Vodní kasárna
G – prostor zbořené Městské zbrojnice
H – prostor zbořených Mořických kasáren
I – Staroměstská kasárna
1 – Cikánská branka
2 – hranolová obranná věž
3 – okrouhlá románská věž
4 – prostor zbořené Vnitřní Hradské brány
5 – Židovská brána
6 – Michalský výpad
7 – Katovská branka
8 – prostor zbořené Blažejské brány
9 – prostor zbořené Kateřinské brány
10 – prostor zbořené Dolní brány
11 – Terezská brána
12 – prostor zbořené Střední brány
13 – prostor zbořené tzv. Putzentürl-pförtl
15 – prostor zbořené Litovelské brány
16 – pozůstatky středověkého opevnění s Prašnou věží
17 – pozůstatky renesančního opevnění s Růžovou brankou
18 – prostor zbořené Rohelské brány a zbořené Vodární věže
19 – prostor zbořené Barbořiny brány s pozůstatky pozdněgotických hradeb
20 – prostor zbořené Nové brány
21 – pozůstatky Špitálského bastionu
22 – bývalá Brána Všech svatých
23 – Locatelliho bastion
24, 25, 26 – pás středověkých hradeb

Brány, věže a hradební prvky

[editovat | editovat zdroj]

Jihovýchodní strana

[editovat | editovat zdroj]
  • Hradská (Opavská, Kopecká) brána, zbořena roku 1876. Dělila se na vnitřní a vnější, vzdálené od sebe několik metrů a spojené padacím mostem. Vnitřní brána měla vlastní strážní domek a také v ní byly umístěny lavice k tělesným trestům (Schwitzbänke). Roku 1678 byla obnovena z odkazu generála Felixe Scherovského. Vnější brána měla podobu barbakánu.[3]
  • Židovská brána mezi budovami Jezuitského konviktu v Univerzitní ulici je zachována dodnes ještě s otvory pro uchycení padacího mostu
  • Michalský výpad, hranolová čtyřboká věž se schodištěm z roku 1756. Podle V. Richtera by mohla pocházet už ze 13. století.[4]
  • Katovská branka, hranolová čtyřboká věž, dnes nezastřešená, schodiště zřízeno roku 1943
  • Blažejská brána v ústí Blažejského náměstí do Bezručových sadů, jedna z nejstarších bran, uzavřena Švédy roku 1645, po otevření Kateřinské brány sloužila jako prachárna, zbořena postupně 1826–1904
  • Kateřinská brána v ústí Kateřinské ulice, zřízena roku 1699 ve staré hradební zdi, díky své výhodnější poloze nahradila Blažejskou bránu, zbořena 1878

Západní strana

[editovat | editovat zdroj]
  • Litovelská brána na dnešním náměstí Hrdinů, v letech 1644 až 1645 zcela zničena, následně znovu zbudována. Zbořena roku 1882, její část byla přenesena ke vchodu do Čechových sadů[5]
  • tzv. Putzentürl-pförtl (někdy také Butzen-Thürl) – branka k čištění stok v ústí Švédské uličky, zbořena
  • Střední brána v ústí Pavelčákovy ulice, v 18. století přejmenována na Vnitřní Terezskou, zbořena 1883
  • Terezská brána, barokní cihlová stavba s kamenosochařskou výzdobou z 18. století na třídě Svobody je zachována dodnes, je kryta zeleným drnem
  • Dolní brána v ústí Lafayettovy ulice, zbořena roku 1884. Ve 14. století označována také jako brána Řeznická podle blízkých masných krámů.

Severní strana

[editovat | editovat zdroj]
  • Okrouhlá románská věž s kaplí svaté Barbory
  • Hranolová gotická obranná věž olomouckého hradu, zachována, součást areálu Arcidiecézního muzea
  • Cikánská branka v Locatelliho bastionu používaná jako spojnice s Klášterem Hradisko, zachovaná
  • Locatelliho bastion v Parku pod Letním kinem, zachovaný, stavba započata za švédské okupace, dostavěn roku 1676
  • Brána Všech svatých, zachovaná dodnes v areálu Olomouckého hradu, viditelná z Letního kina
  • Špitálský bastion mezi ulicemi Dobrovského a Koželužskou, stavěn od roku 1656, později zbořen, jeho pětiúhelníkový tvar kopíruje bývalá vojenská pekárna
  • Barbořina brána (Warberturm) v Koželužské ulici, nově postavena 1661, ale existovala již dříve, dnes zbořena, ale zachovaly se fragmenty pozdněgotických hradeb
  • Nová brána v dnešní Denisově ulici v ústí u kostela Panny Marie Sněžné spojovala město s Předhradím, doložená již roku 1388, zbořena 1787
  • Vodární věž vedle Rohelské brány, zbořena 1905
  • Rohelská (Františkova) brána na souběhu ulic Kačení a Vodární, roku 1834 přestavěna a přejmenována na Františkovu, zbořena 1884
  • Růžová branka ve Slovenské ulici, částečně zachována v cihlovém opevnění
  • Prašná věž v bloku mezi ulicemi 8. května a Sokolskou, zbořena

Kasárna a vojenské objekty

[editovat | editovat zdroj]
  • Tereziánská zbrojnice na Biskupském náměstí, dnes Knihovna Univerzity Palackého
  • Staroměstská kasárna na Slovenské ulici z roku 1810
  • Dům armády (bývalá kadetka, ještě dříve augustiniánský klášter) na třídě 1. Máje
  • Hanácká kasárna (také Nová nebo Špitálská) na třídě 1. Máje
  • Vodní kasárna a kasematy na třídě Svobody
  • Mořická kasárna na místě dnešního Komenia, zbořena (částečně zachován zadní trakt)
  • Městská zbrojnice na místě dnešní školy Na Hradě (v majetku Univerzity Palackého), zbořena
  • Vojenská pekárna v bývalém Špitálském bastionu, pětiúhelníková stavba, dnes sídlo Galerie Podkova

Pevnůstky (forty)

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Forty v Olomouci.

Forty kolem olomoucké pevnosti byly budovány od konce 18. století, do roku 1866 bylo postaveno 17 pevnůstek, v následujících letech pak další 4, nejpozději (roku 1874) byla postavena Radíkovská pevnůstka. Nejznámější jsou:

  • Korunní pevnůstka v Botanické zahradě, která ale patřila k baroknímu bastionovému opevnění (není to tedy fort), jedná se o souměrnou korunní hradbu a byla dříve plně začleněna do bastionového opevnění. Jelikož opevnění bylo postupně komplet zbouráno, přičemž korunní hradba, jako jedna z mála, zůstala, postupně sešla z paměti jako obyčejná hradba a byla místními považována za fort, kterým však nikdy nebyla.
  • forty u Křelova
  • forty v Neředíně, Slavoníně, Chválkovicích, na Tabulovém vrchu, na Nové Ulici
  • Radíkovská pevnůstka (Fort Radíkov)
  • a další.

Podle dnešního pojmenování jsou to tyto:

  • Fort I Černovír (dvojitá pevnůstka na obou stranách dráhy Olomouc-Praha) – dnes neexistuje,
  • Fort II Chválkovice – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 14751/8-1719,[6]
  • Fort IV Bystrovany – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 42054/8-1720,[7]
  • Fort VIII Holice (z velké části zanikl) – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 23725/8-1721,[8]
  • Fort XI Slavonín – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 26836/8-1722,[9]
  • Fort XIII Nová Ulice – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 37376/8-1717,[10]
  • Fort XV Neředín – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 27455/8-1723,[11]
  • Fort XVII Křelov – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 28993/8-1724,[12]
  • Fort XX Křelov – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 14189/8-1725,[13]
  • Fort XXII Černovír – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 15080/8-1726.[14]

Mezi forty se řadí i 2 pevnůstky (Fort Tabulový vrch a Fort Šibeniční vrch), které ale de facto nejsou součástí fortové pevnosti a vznikly jako rozšíření staršího systému opevnění po úspěšném ukončení obléhání Olomouce v roce 1758.

  • Fort Tabulový vrch – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 23652/8-1728,[15]
  • Fort Šibeniční vrch – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 104985.[16]

V 19. století bylo ale kvůli vývoji artilerie nutno vzdálit obléhací linii, proto se objevil návrh na vybudování třech festů na Babě, na Chlumu a Svatém kopečku. z nich byl vybudován pouze fort v Radíkově.

Některé forty jsou zapsány v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky (ÚSKP), který vede Národní památkový ústav (NPÚ). Některé forty po roce 1989 přešly do soukromého vlastnictví a nadšenci je revitalizují (např. Občanské sdružení Fortový věnec).

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Hradební věže v Bezručových sadech
    Hradební věže v Bezručových sadech
  • Terezská brána
    Terezská brána
  • Tereziánská zbrojnice
    Tereziánská zbrojnice
  • Zbytky gotických hradeb v Koželužské ulici
    Zbytky gotických hradeb v Koželužské ulici
  • Zbytek zbouraného Špitálského bastionu v parku pod Letním kinem
    Zbytek zbouraného Špitálského bastionu v parku pod Letním kinem
  • Cikánská branka v Locatelliho bastionu
    Cikánská branka v Locatelliho bastionu
  • Korunní pevnůstka
    Korunní pevnůstka
  • Dům armády, bývalá Kadetka
    Dům armády, bývalá Kadetka

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Neue Freie Presse. 1872-09-18, s. 1. 
  2. ↑ Kapitola Local-Anzeiger, s. 9. Die Presse [online]. 1894-10-20. Roč. 47, čís. 288, s. 9. Dostupné online. 
  3. ↑ Tyto a další informace viz Kšír, J. (1971) Olomoucká barokní pevnost
  4. ↑ Richter, V. (2001) Umění a svět, s.262
  5. ↑ http://www.olomouc.cz/view.php?cisloclanku=2004072706
  6. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-12-14]. Identifikátor záznamu 125153 : pevnost II.. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  7. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-12-14]. Identifikátor záznamu 154198 : pevnost IV.. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 
  8. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-12-14]. Identifikátor záznamu 134742 : pevnost VIII. - Holice, část stojící a archeologické stopy. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [3]. 
  9. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-12-14]. Identifikátor záznamu 138038 : pevnost XI.. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [4]. 
  10. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-12-14]. Identifikátor záznamu 149290 : pevnost XIII.. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [5]. 
  11. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-12-14]. Identifikátor záznamu 138698 : pevnost XV. - Neředín. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [6]. 
  12. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-12-14]. Identifikátor záznamu 140336 : předsunuté opevnění - fort XVII Křelov. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [7]. 
  13. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-12-14]. Identifikátor záznamu 124528 : předsunuté opevnění - fort XX Křelov. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [8]. 
  14. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-12-14]. Identifikátor záznamu 125511 : pevnost XXII. (Lazecká). Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [9]. 
  15. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-12-14]. Identifikátor záznamu 134665 : pevnost - fort Tabulový vrch. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [10]. 
  16. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-12-14]. Identifikátor záznamu 265576203 : pevnost - fort Šibeniční vrch. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [11]. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • FISCHER, Richard. Olomoucká pevnost a její zrušení. Olomouc: [vl. n.], 1935. 88 s. 
  • KŠÍR, Josef. Olomoucká barokní pevnost. Olomouc: Vlastivědný ústav, 1971. 27 s. 
  • MICHNA, Pavel. Bastionová pevnost Olomouc. Olomouc: Vlastivědné muzeum a Nadace Domu armády, 1997. 56 s. 
  • RICHTER, Václav. Umění a svět. Praha: Academia, 2001. 439 s. ISBN 80-200-0926-4. S. 261. 
  • KUCH-BREBURDA, Miloslav; KUPKA, Vladimír. Pevnost Olomouc. Dvůr Králové nad Labem: Fortprint, 2003. 311 s. Dostupné online. ISBN 80-86011-21-6. 
  • VIKTOŘÍK, Michael. Táborová pevnost Olomouc: modernizace olomoucké pevnosti v 19. století. České Budějovice: Veduta, 2011. 277 s. ISBN 978-80-86829-71-5. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pevnost_Olomouc&oldid=24022603“