Soudní lékařství

Srdce 26letého muže, perforované střelou, New York, 1937

Soudní lékařství (též soudní patologie nebo forenzní patologie) je lékařský obor podílející se na preventivní péči, především zjišťováním příčin náhlých a neočekávaných úmrtí, vypracováváním zdravotních posudků a některými dalšími činnostmi. Jde o obor na pomezí mezi medicínou a právem.

Náplň oboru

Ústavy a oddělení soudního lékařství zajišťují především následující úkoly:

• Pitvy v případě náhlých, neočekávaných a násilných úmrtí.
• Pitvy osob, které zemřely mimo zdravotnická zařízení. Legislativně je určena povinnost pitvat zemřelé v důsledku dopravních nehod, průmyslových nehod a u osob, které zemřely ve výkonu trestu.
• Provádění soudem nařízených pitev včetně ohledání ostatků při exhumaci.
• Toxikologická vyšetření ať již pitvaných nebo živých osob. V případě živých osob jde především o stanovení alkoholu v krvi.
• Vyšetření a identifikace biologických stop, zejména pak stop na tělech obětí.
• Soudní lékař často vystupuje v trestním řízení jako znalec. Jeho úkolem je především posuzování mechanizmu úrazových dějů bez ohledu na to, zda vedly k usmrcení poškozeného.
• Posuzování mechanismů zranění u živých osob

Vzdělávání soudního lékaře

Vzdělávání v České republice

Vzdělání podle vyhlášky č. 361/2010 Sb.

Příprava lékaře na atestaci v oboru Soudní lékařství trvá minimálně pět let. Příprava je rozdělena na dvě části.

První částí je patologický kmen, který je společný s oborem patologie. Patologický kmen trvá nejméně 24 měsíců. Během této doby lékař pracuje pod dohledem a absolvuje následující stáže:

• vnitřní lékařství – 2 měsíce
• chirurgie – 2 měsíce
• ARO – 2 měsíce

Na konci patologického kmene absolvuje týdenní kurz Základy patologie zakončený testem. Test se skládá z histopatologické diagnostiky, vlastního provedení pitvy a testu z teoretických znalostí. Složením testu je lékař oprávněn samostatně provádět pitvy.

Patologický kmen je formálně společný s patologií a je uznatelný pro oba obory. Je předepsáno nejméně 120 pitev a nejméně 2000 gynekologických cytologií, rozdíl mezi přípravou budoucího patologa a budoucího soudního lékaře je spíše v tom, na co je kladen důraz nad rámec minimálních povinností. Pro budoucího soudního lékaře jsou gynekologické cytologie prakticky neužitečné a naopak je pro něj podstatná technická zručnost i zkušenost při provádění pitvy. Patologický kmen pro obor soudní lékařství lze absolvovat i na oddělení soudního lékařství.

Po splnění kmene následuje vlastní specializační vzdělání v oboru soudní lékařství v délce nejméně 36 měsíců. 35 měsíců absolvuje lékař na pracovišti soudního lékařství, z čehož 6 týdnů tvoří předatestační specializační stáž na výukovém pracovišti vyššího typu (v řeči vyhlášky se jedná o akreditované pracoviště II. typu, zkratka AP II). Dále musí lékař strávit nejméně jeden měsíc na oddělení traumatologie a doporučeno je po jednom měsíci na pracovišti zdravotnické záchranné služby a na pracovišti anesteziologie a intenzivní medicíny. Školenec musí absolvovat vzdělávací akce nejméně v rozsahu 20 hodin. Vzdělávání je završeno týdenním kurzem Soudní lékařství, po kterém následuje vlastní atestační zkouška.

Atestační zkouška se skládá z teoretické a z praktické části. V teoretické části zkoušený odpovídá na tři otázky z oboru soudního lékařství a obhajuje písemnou atestační práci. V praktické části zkoušky jednak zkoušený vypracuje posudek podle předložené dokumentace a jednak hodnotí nález vlastního případu na akreditovaném pracovišti.

Atestovaný soudní lékař je oprávněn k samostatné práci. Atestace je nezbytnou podmínkou k zařazení mezi soudní znalce v oboru soudního lékařství.

Vzdělávání podle Věstníku Ministerstva zdravotnictví z roku 2005

Příprava lékaře na atestaci v oboru Soudní lékařství trvá minimálně pět let.

Většinu tohoto času tráví lékař na oddělení soudního lékařství, praxe je doplněna jedním měsícem praxe na traumatologii a doporučený je i jeden měsíc u zdravotní záchranné služby a jeden měsíc ARO.

Tímto způsobem v současné době dobíhá vzdělání několika soudních lékařů

Vzdělání podle vyhlášky č.72/1971 Sb. a vyhlášky č. 77/1981 Sb.

Podle těchto vyhlášek bylo soudní lékařství nástavbovou specializací pro lékaře s I. atestací (tj. zhruba dnešní patologický kmen) v oboru patologická anatomie.

Soudní lékařství v České republice

V České republice jsou v současné době následující soudně lékařská pracoviště:

název pracoviště	nemocnice	město	typ pracoviště vzhledem k vzdělávání	přednosta/primář
Ústav soudního lékařství a toxikologie	Všeobecná fakultní nemocnice v Praze	Praha	AP II. typu	doc. RNDr. Radomír Čabala, Dr.
Ústav soudního lékařství	Fakultní nemocnice Královské Vinohrady	Praha	AP II. typu	MUDr. Jiří Hladík
Ústav soudního lékařství 2. lékařské fakulty a Oddělení soudního lékařství	Nemocnice Na Bulovce	Praha	AP II. typu	MUDr. Petr Tomášek
Vojenský ústav soudního lékařství	Ústřední vojenská nemocnice	Praha	AP I. typu	MUDr. Václav Horák, MBA
Soudnělékařské oddělení	Nemocnice České Budějovice	České Budějovice	AP I. typu	MUDr. Eva Tomášková
Ústav soudního lékařství	Fakultní nemocnice Hradec Králové	Hradec Králové	AP II. typu	prof. MUDr. Petr Hejna, Ph.D.
Ústav soudního lékařství	Fakultní nemocnice Plzeň	Plzeň	AP II. typu	MUDr. et MUDr. Miroslav Dvořák
Ústav soudního lékařství	Fakultní nemocnice U Svaté Anny	Brno	AP II. typu	MUDr. Mgr. Tomáš Vojtíšek, Ph.D.
Ústav soudního lékařství a medicínského práva	Fakultní nemocnice Olomouc	Olomouc	AP II. typu	doc. RNDr. Peter Ondra, CSc.
Ústav soudního lékařství	Fakultní nemocnice Ostrava	Ostrava	AP II. typu	MUDr. Petr Handlos, Ph.D.
Oddělení soudního lékařství a toxikologie	Masarykova nemocnice Ústí n/L	Ústí n/L	AP I. typu	MUDr. Andrea Vlčková
Oddělení soudního lékařství	Pardubická krajská nemocnice	Pardubice	AP I. typu	MUDr. Petr Baláž
Oddělení soudního lékařství a toxikologie	Nemocnice Sokolov	Sokolov	AP I. typu	MUDr. Tereza Balcarová
Oddělení soudního lékařství	Krajská nemocnice Liberec	Liberec	není AP	MUDr. MVDr. Tomáš Adámek

V minulosti existovala na území ČR i tato další pracoviště:

• Ústav soudního lékařství ZZS hlavního města Prahy
• Patologie a ordinariát soudního lékařství nemocnice Jablonec nad Nisou (od 1. února 2015 již pouze patologie).

Hraniční obory

Patologická anatomie

Patologická anatomie (patologie) je obor, ze kterého soudní lékařství vychází. Na rozdíl od soudního lékařství je posláním patologické anatomie spíše činnost kontrolní (pitvy zemřelých ve zdravotnických zařízeních) a především diagnostická (histopatologická diagnostika). V minulosti bylo soudní lékařství oborem II. atestace pro lékaře s I. atestací z oboru patologická anatomie, nyní je soudní lékařství samostatným oborem, ovšem s patologií sdílí patologický kmen.

Toxikologie

Toxikologie je chemický obor zabývající se studiem jedů. Pro soudní lékařství je důležité zejména studium detekovatelných změn organismu při otravě a průkaz jedů ve tkáních zemřelého.

Forenzní antropologie

Forenzní antropologie je oborem biologické (fyzické) antropologie, který se zabývá studiem ostatků pro potřeby orgánů činných v trestním řízení. Na rozdíl od soudního lékaře je antropolog fundován např. k posouzení etnika zemřelého. V ČR je arbitrální hranicí působnosti soudního lékařství a forenzní antropologie přítomnost zbytků měkkých tkání na ostatcích. Forenzní antropologii se věnují pracoviště nezávislá na ústavech soudního lékařství, např. Kriminalistický ústav, Ústav antropologie PřF MU nebo Katedra antropologie a genetiky člověka PřF UK.

Forenzní biologie

Forenzní biologie se zabývá vyhledáváním a analýzou biologických stop. Soudní lékař zajišťuje mj. i biologické stopy na těle mrtvého.

Kriminalistická balistika

Kriminalistická balistika je oborem balistiky zabývající se studiem střelných zbraní pro potřeby kriminalistiky. Soudní lékař pro potřeby balistika popisuje chování případného projektilu v těle a pokud dojde k uvíznutí projektilu v těle, předává jej balistikovi.

Forenzní biomechanika

Forenzní biomechanika je hraniční obor mezi mechanikou, antropologií a forenzními vědami. Zabývá se aplikací biomechanických stop pro potřeby kriminalistické praxe. Se soudním lékařstvím hraničí při analýze stop interakce člověka s okolím.

Odkazy

Literatura

• TESAŘ, Jaromír. Soudní lékařství. Praha: Avicenum, 1977. 
• HIRT, Miroslav a kol. Soudní lékařství. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 
• PFEIFFER, Hans. Mrtví vypovídají: soudní lékařství ve službách pravdy. Praha: Panorama, 1986. 
• FERLLINI, Roxana. Němý svědek. Praha: Mladá fronta, 2007. 
• SAUKKO, Pekka; KNIGHT, Bernard. Knight’s forensic pathology. Boca Raton: CRC Press/Taylor & Francis Group, 2016. 

Související články

• Forenzní antropologie
• Patologická anatomie
• Pitva
• Vražda

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu soudní lékařství na Wikimedia Commons
• Patologie a soudní lékařství - informační a výukový portál
• Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví Archivováno 17. 12. 2008 na Wayback Machine.
• Česká společnost soudního lékařství a soudní toxikologie ČLS JEP
• Vzdělávací program Soudní lékařství podle vyhlášky č. 361/2012 Sb.^{[nedostupný zdroj]}
• Vzdělávací program Soudní lékařství podle věstníku Ministerstva zdravotnictví z roku 2005^{[nedostupný zdroj]}

Autoritní data	NKC: ph125854

Portály: Medicína