Falugie podivná

Falugie podivná
Kvetoucí keř falugie podivné (Fallugia paradoxa)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	růžotvaré (Rosales)
Čeleď	růžovité (Rosaceae)
Podčeleď	Rosoideae
Rod	falugie (Fallugia) Endl., 1840
Binomické jméno
Fallugia paradoxa (D. Don) Endl. ex Torr., 1848
Synonyma
falugiovka podivná
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Květ

Opylený květ s nažkami

Část keře s chmýřím nažek

Falugie podivná (Fallugia paradoxa) je hustě větvený, částečně opadavý keř vysoký 50 až 200 cm. Je jediný druh monotypického rodu falugie, který pochází z polopouštních oblastí na západě Severní Ameriky. Občas je tato nenáročná rostlina pěstována v zahradách pro dekorativní vzhled květů a plodů.

Rychle rostoucí dřevina tvořící poměrně hutné keře, které z dálky vypadají neudržované, ale v plném květu jsou její bílé okvětní lístky atraktivní proti tmavému listí. Velmi nápadné jsou také shluky zrajících plodů s perovitými nafialovělými „ocásky“, které připomínají čelenku Apačů a mají lidové jméno „apačský chochol“.

Rod Fallugia dostal jméno na počest italského botanika Virgilia Fallugiho žijícího na rozhraní 16. a 17. století. Rod je blízce příbuzný s rodem kuklík.

Rozšíření

Roste v chaparralech, savanách a polopouštních oblastech ve Spojených státech amerických ve státech Arizona, Colorado, Kalifornie, Nevada, Nové Mexiko, Oklahoma, Texas a Utah. Je celkem běžným keřem také ve shodných klimatických podmínkách v příhraničí severního Mexika ve státech Baja California, Chihuahua, Coahuila, Durango a Zacatecas.

Ekologie

Falugie podivná bývá součásti nevysoké křovinné vegetace a řídkých lesů po okrajích polopouští, často se vyskytuje na suchých skalnatých svazích, poblíž vysýchavých vodních toků nebo v širokých suchých kaňonech. Obvykle roste v půdách kamenitých, písčitých či štěrkovitých, ke zdárnému růstu jsou vhodné i propustné hlinité či jílovité, nejlépe v rozsahu pH od 7 do 8. Toleruje zeminu vápnitou i slabě zasolenou, pro zdárný vývin květů a plodů potřebuje plné slunce, po zakořenění má jen malou potřebu vláhy. Roste nejčastěji v nadmořské výšce 700 až 2800 m n. m., v prostředí s 200 až 500 mm ročních srážek, snáší zimní pokles teploty k -30 °C. Díky svým mohutným kořenům je tu a tam používána na svazích nebo v místech s pohyblivými písečnými dunami jako vhodná dřevina pro omezení půdní eroze. V písčité půdě se díky svým kořenům dobře rozrůstá a místy se stává až invazním druhem. Je zajímavé, že tyto volně rostoucí rostliny mají tendenci růst od sebe odděleně, i když rostou v jednodruhových porostech.

Pupeny květů vyrůstají na jednoletých větvičkách. Kvetení začíná v dubnu a většinou končí v červnu, někde však trvá až do srpna. Obvyklá doba od rozevření květních poupat do uzrání plodů bývá dlouhá v rozmezí 67 až 86 dnů. Vytvoření plodů je závislé na opylení hmyzem, na květy nalétávají různé včely, sršni, brouci i mravenci. Jak semena postupně dozrávají, jsou ze samičích květů odnášena větrem. Počet chromozomů je 2n = 14, stupeň ploidie x = 2.

Popis

Hustě větvené, opadavé, vzpřímené keře vysoké až 2 m a široké do 2,5 m s hluboko sahajícími kořeny tvořící výmladky. Starší přímé nebo vystoupavé štíhlé větve mají hnědou kůru, která se ve starším věku slupuje v papírových cárech. Mladé výhonky jsou porostlé bělavými až rezavě oranžovými chloupky. Listy s řapíky jsou žlutozelené, jednoduché, v obryse klínovitě obvejčité nebo kopisťovité, slabě kožovité, vyrůstají střídavě jednotlivě nebo ve svazečcích a mají šídlovité palisty 2 až 5 mm velké. Čepele listů jsou dlouhé 7 až 20 mm, široké od 3 do 12 mm, dlanitosečné, mají tři laloky 5 až 8 mm hluboké. U báze jsou čepele zúžené, na vrcholu tupé a okraj mají podvinutý, na líci jsou tmavší a řídce pýřité, na rubu našedle stříbřité, šupinaté a mají málo výraznou zpeřenou žilnatinu. V teplejších oblastech jsou listy vytrvalé, v chladnějších opadávají.

Bílé, růžím podobné vonné květy na stopkách vyrůstají jednotlivě nebo ve shlucích až po sedmi, jsou 3 až 4 cm velké, pětičetné a mají listeny. Bývají pouze ojediněle oboupohlavné, většinou jsou funkčně jednopohlavné, mají buď rudimentální prašníky nebo pestíky. Češule je široce nálevkovitá, vytrvalá. Květ s listeny je velký 3 až 4 cm, má čárkovité listence a pět širokých vytrvalých kališních lístků, jež jsou okrouhlé nebo vejčité, na koncích ocasovitě zašpičatělé, celkem 4 až 8 mm dlouhé. Střídající korunní lístky jsou bílé, narůžovělé či levandulově zbarvené, eliptické až okrouhlé, 10 až 20 mm dlouhé. V květu je 50 až 95 tyčinek s prašníky kratšími něž okvětí a 50 až 95 pestíků s čnělkami nesoucí blizny. Po opadnutí okvětí vystavují semeníky shluky vlnitých perových čnělek 25 až 50 mm dlouhých připojených k vyvíjejícím se plodům, nažkám. Opylují je denní í noční motýli a hojně i různé včely.

Plody jsou vřetenovité nažky až 2,5 mm dlouhé uspořádané v početných chomáčích, každá je zakončena bílým či nafialovělým chmýrem (perovitou čnělkou), který je 30 až 50 mm dlouhý a u nažky nafialovělý.

Rozmnožování

Keř se po stanovišti šíří pomalým rozrůstáním kořenovými výmladky, které se objevují hlavně v létech s vyššími srážkami nebo po silném poškození keře, například požárem. Na větší vzdálenosti jsou zárodky budoucích dřevin kolportovány spoustou semen (nažkami) s bílým perovitým chmýrem rozfoukávaných větrem. Čerstvá semena nejsou dormantní a za vlhka velmi dobře klíčí, obvykle již za pět dnů při 20 až 26 °C. Semena s oddělenými čnělkami jsou při klíčení úspěšnější, nevyklíčí však z povrchu půdy, ale potřebují být v hloubce až 1 cm. Semenáče velmi často nejsou v prvém roce života schopné přežít konkurenci okolních bylin, nutno je plít a v případě velkého sucha i zalévat. Dřeviny lze rozmnožovat i bylinnými řízky sázenými do vlhké půdy.

Význam

Falugie podivná se stala v suchých oblastech oblíbeným zahradním keřem, který nepotřebuje zalévat a přesto pravidelně kvete. Napřed má výrazné bělavé květy podobné růžím a pak po několik měsíců vystavuje bílé či růžové perovité čnělky, jež pokrývají konce větviček po několik měsíců. Keře jsou vhodné na živé ploty, do skupin i jako solitéry. Volně rostoucí jedinci jsou přínosem pro místní zvěř. Listy i mladé větvičky jsou v níže položených místech zimním krmivem pro jelenovitou zvěř a ve vyšších i pro ovce tlustorohé. Husté keře poskytují ochranu pro malé savce a prostor k hnízdění drobným ptákům.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Falugie podivná na Wikimedia Commons
• Taxon Fallugia paradoxa ve Wikidruzích

Portály: Rostliny