Fajsal I.

Fajsal I.
	král Velké Sýrie (1920), král Iráku (1921–1933)
Narození	20. května 1885, 20. května 1883 nebo 20. května 1886; Táif nebo Mekka
Úmrtí	8. září 1933; Bern
Pohřben	Bagdád
Potomci	Ghazi I., Azza Irácká a Princess Rajiha of Iraq
Otec	Husajn ibn Alí al-Hášimí
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fajsal bin al-Husajn bin Alí al-Hášimí (arabsky: فيصل بن حسين, Fajṣal ibn Ḥusajn; 20. května 1883^[1] – 8. září 1933) byl po krátké období v roce 1920 králem Velké Sýrie a od 23. srpna 1921 do roku 1933 králem Iráku.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl členem hášimovské dynastie, která se pokládá za potomky proroka Mohameda. Fajsal vybízel k překonání rozporu mezi sunnitskými a ší'itskými muslimy a k podpoře panarabismu, jenž by vedl k vytvoření arabského státu, který by zahrnoval Irák, Sýrii a další části úrodného půlměsíce. Když byl u moci, snažil se diverzifikovat svou administraci mezi různé etnické a náboženské skupiny. Čelil velké výzvě, neboť většina oblasti Blízkého východu byla pod evropskou, konkrétně francouzskou a britskou, kontrolou a jiní arabští vůdci se k jeho myšlenkám stavěli odmítavě. Fajsal nakonec svou snahou o panarabský nacionalismus nevyhnutelně izoloval některé náboženské skupiny.

V roce 1919 podepsal společně s Chajimem Weizmannem ze Světové sionistické organizace takzvanou Fajsal-Weizmannovu dohodu, podle které měl, tehdy ještě emír, Fajsal podpořit sionistickou myšlenku, výměnou za sionistickou podporu arabskému státu v Sýrii, a to i navzdory odporu Francie.^[2] Dohoda však měla dodatek, že Fajsal nepodpoří židovské přistěhovalectví do doby, než v Sýrii vznikne jeho stát.^[2] Několik měsíců po podepsání dohody uvedl Fajsal v jednom ze svých dopisů:

„	My Arabové, a obzvláště pak ti vzdělaní mezi námi, pohlížíme s nejhlubšími sympatiemi na sionistické hnutí … vřele vítáme Židy zpátky doma … Pracujeme společně na reformovaném a novém Blízkém východě a naše hnutí doplňují jedno druhé. Naše hnutí jsou národní, nikoliv imperialistická. Je dost prostoru v Sýrii pro oba naše národy a domnívám se, že ani jedna strana nemůže být úspěšná bez té druhé	“
— emír Fajsal, několik měsíců po podepsání Fajsal-Weizmanovy dohody^[2]

Nakonec celá dohoda ztroskotala, neboť Spojené království nedodrželo své závazky vůči Arabům a přenechalo Sýrii Francouzům.^[2]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

velkostuha Nejvyššího řádu renesance – Jordánsko, 1917
Královský Viktoriin řetěz – Spojené království, 12. prosince 1918
velkokříž Řádu čestné legie – Francie, 1918
velkokříž Řádu italské koruny – Italské království, 1918
řetěz Řádu Muhammada Alího – Egyptské království, 1. října 1926
čestný rytíř velkokříže Řádu svatého Michala a svatého Jiří – Spojené království, 1. ledna 1927
velkostuha Řádu Leopoldova – Belgie, 15. března 1930
řetěz Řádu Pahlaví – Írán, 26. dubna 1932
čestný rytíř velkokříže Řád lázně – Spojené království, 20. června 1933

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Faisal I of Iraq na anglické Wikipedii.

↑ ALLAWI, ALI A., 1947-. Faisal I of Iraq. New Haven: [s.n.] 634 s. ISBN 978-0-300-19936-9, ISBN 0-300-19936-8. OCLC 869923728
↑ ^a ^b ^c ^d ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha: Barrister & Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-16-9. S. 36–37.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

GOMBÁR, Eduard. Sýrie za vlády emíra Fajsala v letech 1918–1920. Historický obzor, 2007, 18 (3/4), s. 66-72. ISSN 1210-6097.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Fajsal I. na Wikimedia Commons
Osoba Fajsal I. ve Wikicitátech
(anglicky) Jewishmag.com - Fajsal-Weizmannova dohoda

Předchůdce:
—

Irácký král
1921–1933

Nástupce:
Ghazi I.

[1] ALLAWI, ALI A., 1947-. Faisal I of Iraq. New Haven: [s.n.] 634 s. ISBN 978-0-300-19936-9, ISBN 0-300-19936-8. OCLC 869923728

[čejka-2] ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha: Barrister & Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-16-9. S. 36–37.

[1]

[2]