Přeskočit na obsah

Erich Wolfgang Korngold

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z E. W. Korngold)
Erich Wolfgang Korngold
Základní informace
Narození29. května 1897
Brno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí29. listopadu 1957 (ve věku 60 let)
Los Angeles, Kalifornie
USAUSA USA
Místo pohřbeníHollywood Forever Cemetery
Povoláníhudební skladatel, dirigent, klavírista
Nástrojeklavír
OceněníOscar za nejlepší hudbu (1937)
Manžel(ka)Luise Korngold (od 1924)
DětiGeorge Korngold
Webkorngold-society.org/site/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Erich Wolfgang Korngold (29. května 1897 Brno[1] – 29. listopadu 1957 Los Angeles, Spojené státy americké) byl rakousko-americký skladatel klasické hudby. Po emigraci do Spojených států přijal v roce 1943 tamější občanství. V USA se z existenčních důvodů věnoval hlavně komponování filmové hudby, vytvořil tam ale i několik vrcholných klasických skladeb.

Spolu se skladateli jako Max Steiner a Alfred Newman se řadí mezi zakladatele filmové hudby. Když mu byla v roce 1938 udělena Cena Akademie za hudbu k filmu Dobrodružství Robina Hooda, bylo to poprvé, co Oscara získal skladatel, a nikoliv šéf hudebního oddělení filmového studia, jako tomu bylo do té doby (roku 1936 získala Oscara Korngoldova hudba pro film Anthony Adverse, cenu však přebíral Leo F. Forbstein).

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Erich Korngold se narodil 29. května 1897 v německojazyčné židovské rodině v Brně v Rakousko-Uhersku jako druhý syn hudebního kritika Julia Korngolda a jeho ženy Josefiny Witrofské. Korngoldové pocházeli původně z Haliče, odkud se v polovině 19. století přemístili do Brna. Rodina se v roce 1901 dále přestěhovala do Vídně, kde Julius dříve studoval práva. Jako zázračné dítě přehrál Erich Wolfgang v roce 1909 svou kantátu Gold (Zlato) Gustavu Mahlerovi, který jej označil za „hudebního génia“ a doporučil jej ke studiu Alexandru Zemlinskému. Velmi pochvalně se o mládenci vyjádřil i Richard Strauss.

V 11 letech složil balet Der Schneemann (Sněhulák), který se v roce 1910 při představeních ve Vídeňské dvorní opeře, mj. v představení na zakázku císaře Františka Josefa I., stal senzací. Po baletu následovalo klavírní trio a poté Sonáta pro klavír č. 2 E-dur, kterou hrál virtuóz Artur Schnabel po celé Evropě. Již v mládí uskutečnil Korngold živé nahrávky na hudební válečky pro pianolu Hupfeld DEA a systém Phonola a také pro Aeolian Duo-Art System, které se dochovaly dodnes a je možné si je poslechnout.

Svou první skladbu pro orchestr, Schauspiel Ouverture (Předehra k divadelní hře), složil Korngold ve 14 letech. V následujícím roce vyšla jeho Sinfonietta a v roce 1914 jeho první opery, Der Ring des Polykrates a Violanta. Roku 1920, ve svých 23 letech, složil operu Die tote Stadt, která si získala mezinárodní úspěch. Znamenala vrchol jeho slávy jako skladatele oper a koncertní hudby. Zahrnovali jej chválou skladatelé jako Richard Strauss a Giacomo Puccini a jeho skladby zařazovali do svého repertoáru mnozí slavní dirigenti, sólisté a pěvci. V roce 1923 složil pro Paula Wittgensteina Koncert pro klavír pro levou ruku a o čtyři roky později svou čtvrtou operu, Das Wunder der Heliane(Helianin zázrak). Začal také upravovat a dirigovat operety Johanna Strausse mladšího a dalších. Zároveň vyučoval operní umění a skladbu na vídeňské Staatsakademie. Korngold byl vyznamenán rakouským prezidentem titulem čestného profesora. Režisér Max Reinhardt, s nímž Korngold dříve spolupracoval na uvedení operet Netopýr od Strausse mladšího a Krásná Helena od Jacqua Offenbacha jej požádal, aby přijel v roce 1934 do Hollywoodu upravit Mendelssohnovu hudbu ke Snu noci svatojánské pro jeho filmovou verzi této hry.

Během následujících čtyř let se Korngold stal průkopníkem v komponování filmové hudby. Jeho partitury jsou od té doby uznávány jako klasika svého druhu. V roce 1938, kdy Korngold ještě žil v Rakousku a působil jako operní dirigent, dostal od hollywoodského filmového studia Warner Brothers žádost, aby se vrátil do Hollywoodu a složil tam hudbu k filmu Dobrodružství Robina Hooda (1938) s Errolem Flynnem hlavní roli. Zakázku přijal a s rodinou odcestoval do USA na zaoceánské lodi. Krátce po jeho příjezdu do Kalifornie došlo k připojení Rakouska k Německu (tzv. Anschluss). Bylo zřejmé, že pro rakouské Židy nastalo nebezpečné období, a proto se Korngold rozhodl zůstat v USA. Později se vyjádřil: „Považovali jsme se za Vídeňany. Hitler z nás učinil židy.“ Uvedl také, že filmová hudba k Dobrodružstvím Robina Hooda mu zachránila život. Získal za ni Oskara v kategorii "Nejlepší původní hudba k filmu". Později byl na Oscara nominován za hudbu k filmům The Private Lives of Elizabeth and Essex (Soukromý život Elizabeth a Essexe, 1939) a The Sea Hawk (Mořský jestřáb, 1940).

Brendan G. Carroll napsal o Korngoldovi:

Díky tomu, že každý film pojímal jako „operu beze zpěvu“, vytvořil silně romantickou, bohatě melodickou a kontrapunkticky náročnou hudbu, jejíž vrcholy se dají označit za obdobu symfonických básní Richarda Strausse a Ferencze Liszta. Jeho záměrem bylo psát takovou hudbu, jaká by se dala odděleně od filmového obrazu produkovat v koncertní síni. Jeho styl silně ovlivnil moderní filmovou hudbu. — Brendan G. Carroll, Korngold, Erich Wolfgang, The New Grove Dictionary of Music and Musicians.

Roku 1943 se Korngold stal naturalizovaným občanem USA. Rok 1945 byl v jeho životě důležitým milníkem. Jeho otec, který se v Los Angeles necítil příliš dobře a který nikdy neschvaloval Erichovo rozhodnutí zaměřit se výlučně na skládání filmové hudby, po dlouhé nemoci zemřel. Přibližně v téže době se druhá světová válka v Evropě chýlila ke konci. Korngold sám cítil stále větší rozčarování z Hollywoodu a nad tím, jaké filmy mu předkládají ke skládání hudby. Toužil po návratu ke kompozicím pro koncertní síně a divadla. Poslední filmovou hudbu složil v roce 1946, a to k filmu Deception (Podvod). Nicméně ještě poté pro film o Richardu Wagnerovi (společnost Trucolor) upravil Wagnerovu hudbu a některé části napsal sám.

Od roku 1945 se Korngold navrátil k psaní koncertní hudby v bohatém, chromatickém, pozdně romantickém stylu. Mezi těmito pozdními skladbami vyniká jeho obecenstvem oblíbený Koncert pro housle a orchestr.

Erich Korngold zemřel 29. listopadu 1957 v North Hollywoodu (Los Angeles) a je pohřben na Hollywood Forever Cemetery.

Odkaz

[editovat | editovat zdroj]

Přes značné skladatelovy úspěchy v průběhu života nezískalo Korngoldovo dílo po dlouhá léta od jeho smrti téměř žádný další pozitivní ohlas odborné kritiky, spíše značné pohrdání. Obrat nastal v roce 1972, když nakladatelství RCA Victor vydalo desku The Sea Hawk s jeho hudbou k tomuto filmu.

Po ní následovaly nahrávky Korngoldových oper a koncertních děl, což vedlo ke koncertnímu provedení jeho Symfonie Fis-dur a dalších skladeb.

V roce 1973 vydala společnost Warner Brothers desku s výňatky z Korngoldovy původní filmové hudby a taktéž vzácnou nahrávku, na níž sám Korngold hraje na klavír hlavní téma z Kings Row. Dále vyšel na desce rozhlasový pořad stanice KFWB vysílaný v roce 1938 s výňatky z hudby k Dobrodružstvím Robina Hooda, kterou dirigoval sám autor, s vyprávěním herce Basila Rathbonea. V roce 1979 se do velkých divadel v New Yorku vrátila opera Die tote Stadt. Existuje také množství digitálních nahrávek Korngoldovy filmové hudby i koncertních skladeb, zvláště Koncertu pro housle a jeho Symfonie. RCA Victor jako první nahrála v Německu v roce 1975 celou Korngoldovu operu Die tote Stadt ve stereozáznamu s dirigentem Erichem Leinsdorfem. V roce 1980 nahrála CBS Masterworks operu Violanta za řízení Marka Janowského. V roce 1993 vyšla u společnosti Decca nahrávka opery Das Wunder der Heliane s dirigentem Johnem Maucerim. Obě zbývající Korngoldovy opery, Der Ring des Polykrates a Die Kathrin, byly natočeny (1996, resp. 1998) německou společností CPO. Ta vydala také 4 CD Korngoldových orchestrálních děl, kde Werner Andreas Albert dirigoval Nordwestdeutsche Philharmonie. Americký dirigent a klavírista Alexander Frey nahrál kompletní Korngoldovo klavírní dílo pro Koch International Classics. V roce 2001 vydala společnost ArtHaus Musik dokumentární DVD Erich Wolfgang Korngold – The Adventures of a Wunderkind. Sólový kontrabasista Joel Quarrington nahrál na svém CD v roce 2008 transkripci Zahradní scény, Korngoldovy příležitostné hudby k Much Ado About Nothing, opus 11. Roku 2009 vydala Naxos Records komplet s Korngoldovým Houslovým koncertem, Předehrou k divadelní hře opus 4, a koncertní suitou z Much Ado About Nothing. Interprety byli houslista Philippe Quint a Orquesta Sinfonica de Mineria.

Další uznání se dostavilo v 90. letech: téměř současně vyšly dvě podrobné biografie – Jessica Duchen, Erich Wolfgang Korngold (Phaidon Press, 1996), a Brendan E. Carroll, Erich Korngold: The Last Prodigy (Amadeus Press, 1997). Carroll je předsedou "Korngoldovy mezinárodní společnosti". Vydal výňatky z nahrávek filmové hudby, kde Korngold diriguje studiový orchestr Warner Brothers, některé možná převzaté z vysílání stanice KFWB. Kromě toho byly některé nahrávky filmové hudby pod taktovkou Korngolda vydány na CD. V britské televizi dirigoval André Previn jednu větu z Houslového koncertu, načež vyprávěl historku o „slavném“ americkém hudebním kritikovi, který prohlásil, že „Korngoldův koncert je spíše Korn než Gold“. Previn dodal, že na rozdíl od Korngolda již není o kritikovi ani slechu.

Americký filmový institut zařadil Korngoldovu hudbu k Dobrodružstvím Robina Hooda na 11. místo svého seznamu nejlepší filmové hudby. Na seznam byla nominována i hudba k dalším filmům:

  • Deception (1946)
  • Kings Row (1942)
  • The Private Live sof Elizabeth and Essex (1939)
  • Sea Hawk (1940)

6. srpna 2013 byla na londýnských Proms provedena v Royal Albert Hall Korngoldova Symfonie Fis-dur.

Ericha Korngolda v Brně připomíná pamětní deska od Milivoje Husáka umístěná v roce 2002 na jeho rodný dům v ulici Koliště.

Výběr z děl

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam děl Ericha Wolfganga Korngolda.
  • Sonáta pro klavír č. 1 d-moll se závěrečnou Passacagliou (1908)
  • Klavírní trio D-dur op. 1 (1910)
  • Sonáta pro klavír č. 2 E-dur, op. 2, ve čtyřech větách (1910)
  • Schauspiel-Ouvertüre (Předehra k divadelní hře), op. 4 (1911)
  • Sinfonietta, op. 5 (1912)
  • Sonáta pro housle G-dur, op. 6 (1912)
  • Der Ring des Polykrates, op. 7 (1916)
  • Violanta, op. 8 (1916)
  • Smyčcový sextet D-dur, op. 10 (poprvé provedený 1917)
  • Much Ado About Nothing (Mnoho povyku pro nic), op. 11 (příležitostná hudba k Shakespearově hře) (1918–1919)
  • opera Die tote Stadt (Mrtvé město), op. 12 (1920)
  • Sursum Corda, op. 13 (symfonická předehra, 1919)
  • Klavírní kvintet E-dur, op. 15 (1920–21)
  • Smyčcový kvartet č. 1 A-dur, op. 16 (1923)
  • Klavírní koncert pro levou ruku in Cis, op. 17, (1923)
  • opera Das Wunder der Heliane (Helianin zázrak), op. 20 (1927)
  • Suita pro 2 housle, violoncello a klavír pro levou ruku, op. 23, (1930)
  • Sonáta pro klavír č. 3 C-dur, op. 25 (1931)
  • Smyčcový kvartet č. 2 Es-dur, op. 26 (1933)
  • Die Kathrin (Kathrin, opera), op. 28 (1939)
  • Tomorrow (Zítřek), op. 33, hudební báseň pro mezzosoprán, ženský sbor a orchestr k filmu The Constant Nymph (1944)
  • Smyčcový kvartet č. 3 D-dur, op. 34 (1945)
  • Koncert pro housle D-dur, op. 35 (1945)
  • Die stumme Serenade, op. 36 (hudební komedie) (1954)
  • Koncert pro violoncello C-dur, op. 37 (1950, založený na hudbě k filmu Deception z roku 1946)
  • Symfonická Serenáda B-dur pro smyčce, op. 39 (1947–48)
  • Symfonie Fis-dur, op. 40 (1947–52)
  • Téma a variace, op. 42 (1953)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriky židovských náboženských obcí v českých krajích, inv. č. 125, sn. 27 [online]. NA [cit. 2022-10-14]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Korngold, Erich Wolfgang. Encyclopædia Britannica Online Library Edition. Encyclopædia Britannica, Inc. Retrieved 29 September 2013.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Erich_Wolfgang_Korngold&oldid=24308503“