Dvéře jazyků otevřené
| Dvéře jazyků odevřené | |
|---|---|
 | |
| Autor | Jan Amos Komenský |
| Jazyk | latina |
| Datum vydání | 1631 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dvéře jazyků otevřené (latinsky Janua linguarum reserata či Janua lingvarum reserata, v jiném českém překladu Brána jazyků otevřená; také Janua linguarum reserata aurea[pozn. 1]) je učebnice latiny, napsaná Janem Amosem Komenským.
První vydání, název s celým podtitulem
[editovat | editovat zdroj]Byla vydána v roce 1631 v latinské verzi a v roce 1633 v Komenského vlastním překladu do češtiny pod názvem Dvéře jazyků otevřené. Česká verze byla dlouho pokládána za ztracenou. Záhy byla přeložena do mnoha dalších jazyků. Podtitul české verze zní: "Krátký a snadný způsob kteréhokoli jazyka, spolu i se začátky všech umění svobodných, pochopení: v kterémž pod stem titulů v tisíci průpovědech všecka slova celého jazyka obsažena jsou".
Výuka cizích jazyků před napsáním učebnice
[editovat | editovat zdroj]Cizí jazyk se učil nazpaměť bez chápání smyslu slov a vět. Komenský přišel na to, že se slova mnohem lépe pamatují ve větách, kde si na příkladu nebo ukázce uvědomujeme smysl věty.
Členění učebnice, princip učiva
[editovat | editovat zdroj]Učebnice se skládá z jednoho tisíce paragrafů, členěného do sta kapitol, v nichž Komenský formou krátkých průpovídek popisuje různé jevy a věci - zprvu náboženská témata, přírodu, lidské tělo, lidskou duši, řemesla, obydlí, společnost, vědy, chování. V těchto průpovídkách je použita celá obvyklá slovní zásoba (asi osm tisíc slov „v životě potřebných“) a gramatika latiny (potažmo jiných jazyků). Žák se jazyk naučí tím, že si zapamatuje latinské verze těchto průpovídek a jejich význam. Mnohem lépe si zapamatuje látku, pokud je spojena s fyzickým konáním. Komenský převedl kapitoly do divadelních scén. Studenti, převlečení za dramatické postavy, předváděli a v dialozích popisovali probíranou látku, např. práci a nástroje řemeslníka.[2]
Překlady
[editovat | editovat zdroj]Učebnice byla ve své době velmi oblíbená, byla přeložena do asi dvaceti jazyků včetně např. mongolštiny, k výuce latiny byla používána až do 19. století, užíval ji (s určitými ideovými a morálními úpravami, protože zejména v úvodní části jsou mnohdy prezentovány protestantské názory a zejména části o lidském těle byly na svou dobu poměrně otevřené) i jezuitský řád. Sám Komenský její formu a pedagogické principy použil v dalších didaktických spisech, např. ji převedl do dramatické podoby v sérii divadelních her Schola ludus (Škola hrou). Oblíbená učebnice se užívala ve školách k výuce až do 19. století.
Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Jana Amose Komenského vlastní životopis : ze spisu "Pokračování v bratrském napomínání Samuela Maresia o mírnění horlivosti láskou". Překlad Josef Hendrich. [s.l.]: [s.n.], 1924. 132 s. Paragraf 40, s. 21.
- ↑ Učebnice Jana Ámose Komenského Dvéře jazyků
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- NOVÁK, Jan Václav. Jan Amos Komenský, jeho život a spisy. Praha: Dědictví Komenského, 1932. Dostupné online. Kapitola První léta ve vyhnanství. Brána jazyků, s. 129 - 168.