Povstání Bar Kochby

Židovská povstání proti Římanům
	První židovská válka · Quietova válka · Povstání Bar Kochby;

Povstání Bar Kochby / druhá židovská válka
	konflikt: Židovské války
	Území držené židovskými povstalci (modrá)
Trvání	132–135
Místo	Provincie Judea
Výsledek	drtivé vítězství Římanů úplná porážka povstání; mnozí Židé uvrženi do otroctví; zákaz praktikování židovského náboženství; Judea přetvořena a přejmenována na Sýrii Palestinu;
Strany
„Izrael“ (tj. židovští; povstalci z Provincie; Iudaea vedení Bar Kochbou)	Římská říše
Velitelé
Šimon bar Kochba †; Eleazar z Modi'imu †; rabi Akiva ; Ješua ben Galgula †; Jonatan ben Baiin; Masbelah ben Šimon; Elazar ben Khita; Jehuda bar Menaše; Šimon ben Matanja	Hadrianus; Q. Tineius Rufus; Sextus Julius Severus; Publicius Marcellus; T. Haterius Nepos; Q. Lollius Urbicus
Síla
neznámo, pravděpodobně; stovky tisíc	60 000–120 000
Ztráty
580 000 (podle Cassia Diona)	Legie XII, ostatní ztráty neznámé
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Povstání Bar Kochby (též druhá židovská válka) bylo druhé celožidovské povstání proti římské nadvládě, které se odehrálo v letech 132–135 pod vedením Šimona bar Kochby. Stejně jako první židovské povstání bylo i toto povstání Římany po nemalém úsilí potlačeno.

Prameny

Stříbrná mince ražená židovskými povstalci

Na rozdíl od první židovské války, o které máme díky svědectví Iosepha Flavia dostatek informací, existuje k druhému židovskému povstání podstatně méně pramenů, takže mnohé okolnosti povstání nejsou známy.^[1] Důležitým pramenem jsou zejména zápisy Cassia Diona o římských dějinách (kniha 69) a archeologické nálezy v jeskyních v okolí Mrtvého moře, obzvláště ve Vádí Murabba'at, kde se židovští povstalci v poslední zoufalé fázi ukryli a zanechali po sobě kromě běžných nástrojů také své mince a množství hebrejských, aramejských a řeckých rukopisů (vzácné jsou zejména Bar Kochbovy vlastnoruční dopisy).^[2]

Vývoj povstání

Příčiny povstání nejsou zcela jasné, jednou z nich byl zřejmě plán císaře Hadriána na znovuvybudování zničeného Jeruzaléma v pohanské město Aelia Capitolina, ve kterém měl na místě zničeného chrámu stát Jovův chrám. Hadrián navíc zakázal Židům obřízku.^[3]

Do čela povstání se postavil Šimon bar Kozeba, který díky podpoře rabiho Akivy získal podporu židovských předáků. Se Šimonem byly spojovány mesiášské představy a bylo mu dáno nové přízvisko bar Kochba, což znamená „Syn hvězdy“. Když však byla rebelie Římany potlačena a mesiášské naděje zklamány, byl přejmenován na bar Koziba, tj. „Syn lži“. Mesiášské představy na jednu stranu přinesly velké sepětí povstalců a jejich houževnatý odpor, na druhou stranu však zapříčinily, že křesťané se od tohoto povstání distancovali.^[4]

Zprvu byli Židé velmi úspěšní – podařilo se jim dobýt Jeruzalém a velkou část území Judska. O závažnosti povstání hovoří i to, že k jeho potlačení vyslal Hadrián svého nejlepšího vojevůdce Sexta Julia Severa, který v bojích ztratil celou jednu legii. Římanům se však nakonec podařilo oblast zpacifikovat, vytlačili povstalce do Judské pouště, kde je nakonec pobili.^[5]

Výsledky války byly pro Židy hrozivé. Hadrián zakázal Židům jejich náboženství, popravoval jejich učence a zakázal vlastnit a užívat Tóru. Mnozí Židé byli odvedeni do otroctví.^[6] Na místě Jeruzaléma nechal postavit římské město Aelia Capitolina, do kterého byl Židům vstup zakázán a ve kterém byl vybudován chrám se dvěma sochami, jednou Jovovou, druhou vlastní, Hadriánovou. Judeu přejmenoval podle dávných Pelištejců na Palestinu, aby zahladil i sebemenší památku na židovské osídlení.^[7] Veškeré naděje, že Židé obnoví svůj stát, tak na dlouhá staletí vzaly za své.

Odkazy

Reference

↑ SCHÄFER, Peter. Dějiny židů v antice od Alexandra Velikého po arabskou nadvládu. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-633-6. [dále jen Schäffer]. str. 140.
↑ THIEDE, Carsten Peter. Svitky od Mrtvého moře a židovský původ křesťanství. 1. vyd. Praha: Volvo Globator, 2004. ISBN 80-7207-549-7. str. 70-74.
↑ Schäffer. str. 141.
↑ Schäffer. str. 145.
↑ SEGERT, Stanislav. Starověké dějiny židů. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995. ISBN 80-205-0304-8. [dále jen Segert]. str. 220.
↑ Schäffer. str. 153n.
↑ Segert. str. 223.

Související články

První židovská válka

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Povstání Bar Kochby na Wikimedia Commons

[1] SCHÄFER, Peter. Dějiny židů v antice od Alexandra Velikého po arabskou nadvládu. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-633-6. [dále jen Schäffer]. str. 140.

[2] THIEDE, Carsten Peter. Svitky od Mrtvého moře a židovský původ křesťanství. 1. vyd. Praha: Volvo Globator, 2004. ISBN 80-7207-549-7. str. 70-74.

[3] Schäffer. str. 141.

[4] Schäffer. str. 145.

[5] SEGERT, Stanislav. Starověké dějiny židů. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995. ISBN 80-205-0304-8. [dále jen Segert]. str. 220.

[6] Schäffer. str. 153n.

[7] Segert. str. 223.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]