Dmitrij Danilovič Leljušenko

Dmitrij Danilovič Leljušenko
Dmitrij Danilovič Leljušenko
Narození	2. listopadu 1901; Novokuzněckij
Úmrtí	20. července 1987; (ve věku 85 let); Moskva
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov
Vojenská kariéra
Hodnost	armádní generál
Doba služby	1918-1987
Sloužil	SSSR
Složka	Rudá armáda
Jednotka	1. jezdecká armáda (1919–1920)
Velel	21. mechanizovaný sbor (1941); 1. zvláštní gardový střelecký sbor(1941); 5. armáda (1941); 30. armáda (1941–42); 1. gardová armáda(1942); 3. gardová armáda (1942–44); 4.(gardová) tanková armáda(1944–45); Zabajkalský vojenský okruh (1956–1958); Uralský vojenský okruh (1958–60)
Války	Občanská válka v Rusku; Druhá světová válka
Vyznamenání	4x Leninův řád; 4x Řád rudého praporu; 2x Hrdina Sovětského svazu; 2x Řád Suvorova I. stupně; 2x Řád Kutuzova I.stupně; Řád Bohdana Chmelnického I.stupně; Řád Vlastenecké války I.stupně; Řád říjnové revoluce; Hrdina ČSSR
	multimediální obsah na Commons

Dmitrij Danilovič Leljušenko (rusky: Дмитрий Данилович Лелюшенко, 20. října^jul./ 2. listopadu 1901^greg. Novokuzněckij (dnes v Rostovské oblasti) – 20. července 1987, Moskva) byl sovětský vojevůdce, hrdina SSSR a hrdina ČSSR, od roku 1959 v hodnosti armádního generála. Za druhé světové války velel armádám, naposledy tankové.

Život

Pocházel z ukrajinské^[1] rolnické rodiny. Jako voják bojoval v letech 1918–1920 již v ruské občanské válce. V sovětsko-finské zimní válce působil ve funkci velitele tankové brigády. Během Velké vlastenecké války velel zpočátku 21. mechanizovanému sboru, posléze několika armádám. Od roku 1944 velel 4. gardové tankové armádě, která společně s 3. gardovou tankovou armádou Pavla Semjonoviče Rybalka osvobodila dne 9. května 1945 Prahu. Od roku 1956 působil jako velitel několika sovětských vojenských okruhů.

4. gardová tanková armáda

4. tanková mechanizovaná armáda vznikla dne 18. března 1945 přejmenováním 4. tankové armády (1943–1945), jako taková během Velké vlastenecké války bojovala na hlavním západním strategickém směru, kde spadala pod 1. ukrajinský front (1943–1945) maršála SSSR Ivana Stěpanoviče Koněva. Jako taková se v roce 1945 zúčastnila bojů o Berlín a v závěru války i Pražské operace. Armáda byla po válce dne 10. června 1945 přejmenováno na 4. gardovou tankovou armádu (1945–1957). Od března 1945 do června 1945 byl jejím velitelem Dmitrij Danilovič Leljušenko. Z výzbroje této armády také pocházel známý pražský Smíchovský tank číslo 23, který sovětská vláda prostřednictvím Rudé armády věnovala na památku osvobození ČSSR hlavnímu městu Praze (v 90. letech 20. století známý též jako "Růžový tank").

Vzdělání

1925 absolvoval Vojensko-politickou školu Engelse
1927 absolvoval jezdeckou školu
1933 absolvoval Vojenskou akademii M.V.Frunze
1949 absolvoval Akademii generálního štábu K.J.Vorošilova

Vojenská kariéra

března 1918 – 1919 – v partyzánském oddíle B. K. Duměnka
od 1919 v Rudé armádě, v jezdectvu
1933 – 1939 – velitelské funkce v tankových vojscích
leden 1939 – září 1939 – velitel 3. tankového pluku
září 1939 – červen 1940 – velitel 39. samostatné tankové brigády
červen 1940 – březen 1941 – velitel 1. moskevské proletářské motostřelecké divize
11. března – 23. srpna 1941 – velitel 21. mechanizovaného sboru
srpen – září 1941 – náčelník Správy formování a kompletování tankových a automobilních vojsk a zástupce náčelníka Hlavní automobilní a tankové správy
1. – 8. října 1941 – velitel 1. zvláštního gardového střeleckého sboru
11. – 17. říjen 1941 – velitel 5. armády
říjen – listopad 1941 – zraněn, v nemocnici
1. listopadu 1941 – 1. listopadu 1942 – velitel 30. armády
11. listopadu – 5. prosince 1942 – velitel 1. gardové armády
5. prosince 1942 – 13. března 1943 – velitel 3. gardové armády
březen – srpen 1943 – v léčení
23. srpna 1943 – 15. února 1944 – velitel 3. gardové armády
od 29. března 1944 – velitel 4. (od 17. března 1945 gardové) tankové armády
velitel tankových vojsk Skupiny sovětských vojsk v Německu
červenec – listopad 1953 – 1. zástupce velitele Karpatského vojenského okruhu
prosinec 1956 – únor 1958 – velitel Zabajkalského vojenského okruhu
únor 1958 – červen 1960 – velitel Uralského vojenského okruhu
1960 – 1964 – předseda ÚV DOSAAF
od 1964 – vojenský inspektor – poradce ministerstva obrany

Hodnosti

září 1939 – plukovník
4. června 1940 – generálmajor
2. ledna 1942 – generálporučík
11. května 1944 – generálplukovník
8. května 1959 – armádní generál

Řády a vyznamenání

4× Leninův řád (7. dubna 1940, 6. dubna 1945, ?, ?)
4× Řád rudého praporu (listopad 1939, začátek července 1941, ?, ?)
2× Hrdina Sovětského svazu (7. dubna 1940, 6. dubna 1945)
2× Řád Suvorova I. stupně (28. ledna 1943, 29. května 1945)
2× Řád Kutuzova I.stupně (17. září 1943, 25. srpna 1944)
Řád Bohdana Chmelnického I.stupně (19.3.1944)
Řád Vlastenecké války I.stupně
Řád říjnové revoluce
řada medailí
Hrdina ČSSR (30. května 1970)
další zahraniční řády

Politická činnost

od 1924 člen VKS(b)
poslanec Nejvyššího sovětu SSSR 1., 5. a 6. volebního období

Dílo

Заря победы. 1. vyd. Moskva: Vojenizdat, 1966. 144 s. (rusky) ,
Москва-Сталинград-Берлин-Прага. Записки командарма.. 4. vyd. Moskva: Nauka, 1987. 408 s. Dostupné online. (rusky) , (1. vydání 1970)

česky: Moskva, Stalingrad, Berlín, Praha.. Praha: Naše vojsko, 1980.

Odkazy

Reference

↑ Дмитрий Данилович Лелюшенко - Биография

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Dmitrij Danilovič Leljušenko na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Dmitrij Danilovič Leljušenko
Encyklopedie na Seznamu^{[nedostupný zdroj]}
Leljušenkova hlášení o 21. mechanizovaném sboru
O instalaci smíchovského tanku, kterou řídil D. D. Leljušenko
O titulu Hrdina ČSSR

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Předchůdce	Dmitrij Danilovič Leljušenko	Nástupce
Jefim Grigorjevič Trocenko	velitel Zabajkalského vojenského okruhu 1938-1941	Jakov Grigorjevič Krejzer
Nikolaj Ivanovič Krylov	velitel Uralského vojenského okruhu 1941-1943	Jakov Grigorjevič Krejzer
Pavel Alexejevič Bělov	předseda ÚV DOSAAF 1960-1964	Andrej Lavrenťjevič Getman

[1] Дмитрий Данилович Лелюшенко - Биография

[1]