Ditrichštejnský palác (Olomouc)
| Ditrichštejnský palác v Olomouci | |
|---|---|
,_%C4%8Dp._364.JPG) | |
| Základní informace | |
| Sloh | Barokní stavba s pozůstatky pozdně gotické a renesanční architektury, zadní trakt ve stylu klasicismu |
| Výstavba | 1630-1631 |
| Přestavba | 1877–1890 |
| Pojmenováno po | František z Ditrichštejna, olomoucký biskup |
| Poloha | |
| Adresa | nároží Horní náměstí 9 a Opletalova ulice 1, Olomouc,  Česko |
| Souřadnice | 49°35′40,63″ s. š., 17°15′6,15″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 13609/8-3606 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 galerie na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ditrichštejnský (Dietrichsteinský) palác je výstavná třípatrová nárožní budova v Olomouci na Horním náměstí naproti orloji. Přestavbou dvou měšťanských domů z roku 1450 a spojením se sousedními budovami vznikl rozlehlý trojkřídlý palác. Průčelím s hlavním vchodem je obrácen do Opletalovy ulice, kratším křídlem ke kostelu sv. Mořice. Jedná se o reprezentační sídlo umístěné v kompaktní zástavbě historického jádra města, chráněnou kulturní památku České republiky.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Ve středověku na místě stávaly tři gotické domy, které zadní částí sousedily se hřbitovem u kostela sv. Mořice. Přestavba byla pravděpodobně zahájena ve 2. polovině 16. století, kdy dům na náměstí byl v držení bohatého obchodníka se suknem Joachima Jeppnera.[2] Po bitvě na Bilé hoře se dům dostal jako konfiskát do majetku Františka z Ditrichštejna. V držení rodu zůstal od roku 1624 až do roku 1802. [2][3] V letech 1630–1631 byl na místě dvou starších objektů vybudován palác s dvoukřídlou dispozicí a krytou chodbou na kůr v kostele sv. Mořice. [4][5] František z Ditrichštejna vložil nově získaný dům do zemských desek.[5] Podle záznamů z městského archivu z roku 1653 byl z milosti císaře osvobozen od placení městských dávek.[6] Za obléhání Olomouce v roce 1644 byl dům poškozen dělostřeleckou palbou, a poté prodělal důkladné opravy. V roce 1683 byl údajně v paláci ubytován polský král Jan Sobieski při cestě do Vídně.[3][7] Později bylo přízemí domu využíváno pro obchodní účely, byla zde lékárna (1730) a kavárna (do poloviny 19. století), v ostatních prostorách byly byty.[3][7] Po katastrofálním požáru města v roce 1709 byla zadní část paláce značně poškozená, v následujících letech byly prováděny jen nutné opravy. Archivní dokumenty z roku 1775 svědčí o špatném stavu objektu. V souvislosti se zrušením hřbitova u kostela sv. Mořice a zbouráním ohradní zdi bylo roku 1788 rozhodnuto provést důkladnější obnovu paláce.[7] Provedením byl pověřen zednický mistr Jindřich Zeitler z Olomouce, pracující na panství Ditrichštejnů v nedalekém Lipníku nad Bečvou.[5]
Rozsáhlá přístavba byla provedena v letech 1877–1879, kdy dům vlastnili manželé Emilie a Eduard Mayovi. Podle návrhu Gustava Wiedermanna byl k původnímu jádru připojen trakt směrem ke kostelu a sjednoceno průčelí do Opletalovy ulice. V zadní části domu byl soustředěn restaurační provoz (Schwechatská pivnice). V další etapě byla v roce 1890 upravena fasáda v historické části směrem do náměstí.[7]
Palác byl v majetku města Olomouce. Ve 20. století bylo přízemí nově upraveno pro obchodní a restaurační účely, v patrech byly bytové jednotky a galerie výtvarného umění. V roce 2011 byl objekt prodán soukromému majiteli.[8]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Pod objektem do náměstí je zachovaný gotický kamenný sklep, na něj navazuje renesanční sklep, oba jsou zaklenuté valenou polokruhovou klenbou. V přízemí se dochovaly stropy s valenou klenbou s lunetami, výsečemi a štukovými terči ve vrcholu kleneb. V patře se nachází štukové a malované trámové stropy, další patra jsou plochostropá.[1] Průčelí do náměstí je sedmiosé, v přízemí šestiosé se ztrojenými okny na levé straně. Okna ve dvou nižších patrech jsou obdélníková, ve třetím patře mají půlkruhové záklenky. Průčelí do Opletalovy ulice je devítiosé s trojosým středním rizalitem, zvýrazněným v prvním a druhém patře balkony. Neorenesanční fasáda domu je členěna kordonovými římsami, nad okny v 1. patře jsou půlkruhové empírové frontony, ve 2. patře renesanční. Severovýchodní nároží zdobí válcový arkýř s vrcholovou kopulí a věžičkou, v přízemí podpíraný čtyřmi giganty. Zadní křídla směrem ke kostelu sv. Mořice jsou upravena ve stylu klasicismu.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c Ditrichštejnský palác - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-02-05]. Dostupné online.
- ↑ a b SAMEK, Bohumil; DOLEJŠÍ, Kateřina. Umělecké památky Moravy a Slezska. Praha: Academia, 2021. ISBN 978-80-200-3122-8. S. 92-93.
- ↑ a b c Historické domy - Dittrichštejnský palác. ZIP kulturní žurnál. 1998-04, roč. II, s. 19-20.
- ↑ SCHULZ, Jindřich, aj. Dějiny Olomouce 1. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001. ISBN 978-80-244-2368-5. S. 316.
- ↑ a b c KROUPA, Jiří. Dietrichsteinské paláce v českých zemích v 17. a 18. století [online]. Brno: Masarykova univerzita, 1998 [cit. 2024-02-04]. S. 43-46. Dostupné online.
- ↑ NATHER, Wilhelm. Kronika olomouckých domů. Olomouc: UP, 2007. ISBN 978-80-244-1585-7. S. 533.
- ↑ a b c d ZATLOUKAL, Pavel; BLÁHA, Josef. Horní náměstí v Olomouci. Olomouc: Muzeum umění, 1995. Dostupné online. ISBN 80-85227-20-7. S. 85-86. Katalog výstavy.
- ↑ TAUBEROVÁ, Daniela. Podnikatel napadl prodej paláce. Olomoucký deník. 2011-09-22. Dostupné online [cit. 2024-01-30].
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ditrichštejnský palác (Olomouc) na Wikimedia Commons