Kampus Hybernská
| Dům U Nekmířských – Kampus Hybernská | |
|---|---|
 Dům U Nekmířských, Hybernská č. 4 (na snímku vpravo uprostřed) | |
| Základní informace | |
| Sloh | barokní architektura, gotická architektura a klasicistní architektura |
| Výstavba | 2017 |
| Hospodář | MHMP a Univerzita Karlova |
| Poloha | |
| Adresa | Hybernská 998/4, 110 00 Nové Město, Nové Město, Praha 1,  Česko |
| Ulice | Hybernská |
| Souřadnice | 50°5′13,28″ s. š., 14°25′46,85″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 44483/1-1833 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Web | https://kampushybernska.cz |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kampus Hybernská je komplex domů a dvůr v Hybernské ulici v Praze. Jde o společný projekt Magistrátu hlavního města Prahy a Univerzity Karlovy, jehož cílem je vytvořit centrum kultury, inovací, vědy a vzdělávání. Je určen pro setkávání studentů, umělců, vědců, výzkumníků, kreativců a inovátorů s občanskou veřejností a aplikační sférou hlavního města Prahy.
Historie objektu
[editovat | editovat zdroj]Jména Kampusu v proměnách staletí: Poustka – Ambrožův pivovar – Diblíkův pivovar – renthaus – U Desfourů – Desfourský dům – Dům U Nekmířských – Kampus Hybernská.
Středověk
[editovat | editovat zdroj]Před rokem 1348 vedla v místě dnešní Hybernské tzv. Horská silnice spojující Prahu s Kutnou Horou. Říkalo se zde také Na dlážděném neboli Dlážděná ulice, šlo o jednu z prvních dlážděných ulic v Praze, kterou se vjíždělo do města. Roku 1348 je Karlem IV. založeno Nové Město pražské. Hybernská je plánována jako reprezentativní ulice ve směru ke Kutné hoře, druhému nejvýznamnějšímu středověkému městu. Po vytyčení hradeb kolem Nového Města přestává být Hybernská okrajovou výpadovkou a stává se důležitou tepnou Nového Města s Horskou branou na jedné straně a Prašnou branou na druhé. Po jižní straně ulice v té době již existuje souvislá zástavba domů majetných sladovníků a pivovarníků. Horskou bránou a Dlážděnou ulicí tak zřejmě putovalo do města nejen vytěžené stříbro z Kutné Hory, ale také první studenti nově založené Karlovy univerzity. V roce 1355 Karel IV. zakládá kostel sv. Ambrože na Novém městě, podle nějž se dnešní Hybernská nazývala také ulicí Svatoambrožskou. Názvy ulic bývaly po staletí zvykovou záležitostí až do kodifikace uličních pojmenování a povinného označení ulic v r. 1787.
V 70. letech 14. stol. vznikly na místě dnešního Kampusu Hybernská dva středověké měšťanské domy, základ dnešního kampusového „sedmidomí“. V roce 1381 byla východní polovina parcely zastavěna pivovarnickým domem, z této doby zůstaly v objektu zachovány klenuté gotické sklepy.
Renesance
[editovat | editovat zdroj]V roce 1463 koupil dům král Jiří z Poděbrad, aby zde ubytovával svoje dvořany a sloužící, kteří se nevešli do nedalekého Králova dvora – dnes na tomto místě stojí Obecní dům – a byla zde také stáj pro královské koně. V pol. 16. století na místě dnešního Kampusu stával pivovar Brože (Ambrože), ve druhé polovině 16. století nazývaný dle majitelů, českých bratří, Diblíkův pivovar.
Baroko
[editovat | editovat zdroj]V roce 1629 přišli na pomoc s rekatolizací do kláštera sv. Josefa s kostelem Neposkvrněného Početí Panny Marie františkáni z Irska, podle místa původu nazýváni Hyberni (Irsko = Hibernia). Na místě jejich někdejších klášterních budov a zahrad, později kasáren, stojí dnešní Palladium na Náměstí Republiky. Podle Hybernů byla posléze pojmenována celá ulice. V letech 1663–1664 Hyberny a pražskou univerzitu propojila osobnost Bernardina Sanniga, františkánského generálního vikáře a zároveň profesora filozofie pražské univerzity. V 70. letech 18. století zde vznikl za vlastnictví Desfours-Adienville přestavbou čtyřkřídlý patrový barokní palác. Zadní křídlo bylo obráceno do rozsáhlé okrasné stromové zahrady. Na jihozápadním nároží byla situována polygonální věž s cibulovou střechou.
Zahrady v barokním slohu
[editovat | editovat zdroj]Do poloviny 18. století bylo v Praze založeno mnoho krásných zahrad v barokním slohu. Z bohatě vybavených interiérů mohla aristokracie nahlížet na terasy osázené okrasnými květinami a keři, obohacené množstvím plastik bujných tvarů. Oblíbenými květinami již od renesance byly růže, lilie a fialky, nové naopak karafiáty. Z bylinek byly upřednostňovány aromatické, např. šalvěj, majoránka a máta. Pokud jde o zahradu náležející k objektu dnešního Kampusu, je dokumentace velmi střídmá až žádná, na pohledovém plánu J. D. Hubera vidíme zřejmě spíše kresebné schema než realitu.[1]
Klasicismus
[editovat | editovat zdroj]Na počátku 19. století se oficiálně začíná užívat název ulice Hybernská. Mezi lety 1846 až 1862 byly budovy dnešního Kampusu klasicistně přestavěny podle plánů stavitele Johanna Heinricha Frenzela. Johann Heinrich Frenzel, též Jan David Frenzl, pocházel z rodiny pražského měšťana a truhláře. Vystudoval inženýrství na pražské polytechnice a zároveň techniku ve Vídni. Patřil k předním stavitelům pozdního klasicismu. Frenzelovy architektonické návrhy z roku 1846 zahrnovaly demolici pravého křídla přední části objektu a novou výstavbu navazující na přízemí původního objektu. Nová budova byla třípatrová, s visutými kamennými schody až na půdu, s pavlačemi do dvora na kamenných krakorcích s podrákosovanými fošnami, s oplechovanými přístřešky a se dvěma balkony na krakorcích vedoucích do ulice. Na dosud nezastavěném zahradním pozemku v zadní části byla postavena dvoupatrová novostavba s klenutými sklepy a konírnou v přízemí, v patrech s rákosovými stropy. Na každém patře byly dva záchody na spojovací pavlačí. Další novostavbou byla patrová kůlna spojená s výrobou likérů.
Salon kněžny Josefiny
[editovat | editovat zdroj]V roce 1842 palác zdědila Josefina, kněžna ze Schwarzenbergu, rozená Desfours, dcera Gabriely Vratislavové. Kněžna Josefína zde provozovala salon, tehdejší obdobu sociálních médií a neoficiálního celoživotního vzdělávání. Salon vždy vedla dáma a vedle hudebních produkcí zde probíhaly diskuse a polemiky na zájmová nebo konverzační témata. Salon formoval vkus a veřejné mínění. Zde se vynášela hodnocení uměleckých děl i filozofických proudů, favorizovaly se osobnosti veřejného života.
Likérka a rosolka
[editovat | editovat zdroj]Kněžna Josefina palác prodala za 100 tisíc zlatých továrnímu výrobci likérů Gottfriedu Leonhardovi ze Saska. Hlavní budovu nechal Leonhard přestavět na krámy, ve dvoře vznikla likérka s výrobnou rosolky. Rosolka byla v 19. století jedním z nejpopulárnějších českých likérů. Základem receptury je dnes chráněná masožravá rostlina rosnatka okrouhlolistá, proto se dnes pravá rosolka již nevyrábí.
Turverein a Sokol
[editovat | editovat zdroj]Podnikatel a výrobce likérů, Gottfried Leonhard, se ve svých třiapadesáti letech oženil s devatenáctiletou Marií Karolínou Zlobickou a dům v Hybernské čp. 998, dnešní Kampus, převedl na novomanželku jako svatební dar. Manželství trvalo pouze sedm let a Marie se brzy po jeho smrti provdala za úředníka Národní banky Ferdinanda Františka Fügnera. Jejím švagrem se stal Jindřich Fügner, budoucí zakladatel Sokola. Zřejmě z jeho iniciativy a pod jeho vlivem Marie požádala v roce 1861 o povolení ke stavbě skladištní budovy na pozemku zahrady, při kolaudaci však změnila účel stavby na tělocvičnu a je jisté, že tato stavba byla určena pro národní tělocvičný spolek Sokol, který její švagr v roce 1862 založil. Konspirativní způsob ohlášky stavby byl zřejmě zdůvodněný obavou z policejní perzekuce a nedůvěrou v ústavní svobody vyhlášené teprve před rokem. Tělocvična se však sokolovnou nikdy nestala, neboť Mariin manžel, spojnice se švagrem a jeho českými národními ideály, zemřel dva měsíce po kolaudaci stavby. Prostory zamýšlené tělocvičny zřejmě později v sedmdesátých letech využívala německá tělocvičná jednota Tunrverein.
Konec 19. století, 20. století
[editovat | editovat zdroj]Z roku 1880 se na zdi dnešního hudebního klubu pod vrstvami omítek a nátěrů zachoval nápis letopočtu. Zřejmě ze stejného období je ve stejných prostorách zřetelná kresba židovské postavy, na kterou někdo útočí holí. Mezi roky 1881 – 1882 byla velká část paláce adaptována na byty, přístup do dvora zůstal průjezdem, stejně jako je tomu dnes. Objekt však chátral i přes řadu stavebních úprav. byla zde skladiště, písárny, kvelby s výklady do ulice a železnými roletami a banka se směnárnou. V roce 1903 provádělo umělecké truhlářství Františka Jeníčka nové secesní obchodní portály. Roku 1907 byl dům napojen přes kameninové trubky na kanalizaci. V roce 1924 byl podle návrhu ing. architekta T. Pražáka a ing. architekta P. Moravce povolena nástavba čtvrtého patra na hlavní budově i v zadním dvoře. Od roku 1942 byl v hlavní budově zřízen pracovní úřad, přízemí bylo adaptováno na velkou úřední dvoranu s přepážkami a čekárnami.
V roce 1949 budovu přebrala pražská obec, v roce 1952 Ministerstvo vnitra. Z následující doby prakticky nejsou k dispozici prameny o stavební činnosti.
Státní bezpečnost
[editovat | editovat zdroj]Ihned po komunistickém převratu v roce 1948 byl objekt zabrán bezpečnostními složkami. V protokolech StB nejsou uváděny o výsleších žádné místní údaje, dít se tu tedy mohlo cokoliv. Na území Prahy, stejně jako v Hybernské ulici, byly desítky kanceláří bezpečnostního aparátu, výslechové místnosti, ubytovny, školicí střediska, konspirační byty, telefonní ústředny, vysílače, sklady a garáže. Od roku 1964 sídlí v objektu týlové organizace Ministerstva vnitra, konkrétně Hospodářský odbor, Zdravotní správa, Hlavní inspekce požární ochrany, Ústřední správa geodézie a kartografie a Vnitřní správa národních výborů. Výměra užívaných prostor činí 4 465 m². Celá Hybernská ulice je pro režim významnou politickou lokalitou. Dobové fotografie interiérů Ministerstva vnitra jsou vzácné, fotografovat se zde nesmělo. Kovová madla v prvním patře předního traktu pravděpodobně sloužila k připoutávání lidí čekajících na výslech. Jsou zachována v průchozí chodbě. Telefonní rozvodna je zachována v předním traktu, kabely byly propojeny přímo do Bartolomějské, centra StB s jeho operačním střediskem, kde se scházely všechny získávané informace. Odhlučněná zaizolovaná místnost (snad místnost zabezpečená proti odposlechu) je zachována v 1. patře zadního traktu.
Památková ochrana
[editovat | editovat zdroj]Od r. 1976 je objekt památkově chráněn.[zdroj?] Na přelomu 80. a 90. let byla zrušena poslední pavlač na zadním průčelí budovy D.
Po roce 1989
[editovat | editovat zdroj]Od roku 1989 byly v objektu byty a kanceláře Ministerstva vnitra, především pracoviště centrální personifikace strojově čitelných dokladů. Od roku 2008 je objekt dnešního Kampusu v majetku Hlavního města Prahy. V roce 2012 se v objektu natáčel film Agnieszky Hollandové Hořící keř.
Od roku 2015
[editovat | editovat zdroj]Během roku 2015 probíhala první jednání a hledání vhodných prostor.
V září 2015 bylo uzavřeno Memorandum o spolupráci Univerzity Karlovy a Magistrátu Hlavního města Prahy k projektu Kampus Hybernská. Ve spolupráci s architekty ze studia Collcoll vznikl koncept nové městské infrastruktury – kurátorovaného veřejného prostoru. Projekt má dvě programové linie: bezprostřední oživení objektu projektem Hybernská ožívá! a postupnou rekonstrukcí objektu, aby mohl sloužit rozvoji univerzity i města.
V roce 2016 bylo podepsáno Memorandum projektu Kampus Hybernská.
V roce 2017 Hlavní město Praha poskytla Filozofické fakultě UK deset let nevyužívaný rozsáhlý komplex budov v Hybernské ulici. Magistrát hlavního města Prahy uvedl budovy do stavu, ve kterém bylo možné realizovat první aktivity. Byla zaváděna elektřina, topení, probíhaly rekonstrukční a adaptační práce.
10.-13. dubna 2017 festivalem Týden diverzity zahájilo prázdné sedmidomí v Hybernské 4 svoji proměnu v otevřený komunitní prostor, kde se bude stýkat veřejnost, akademici, studenti a umělci. Týden diverzity osobně zahajuje prof. Tomáš Zima, rektor Univerzity Karlovy. V letech 2017-2018 byl realizován projekt Hybernská ožívá! Šlo o pilotní fázi oživení areálu. K dispozici byl již malý kinosál, ateliér, přednáškové místnosti, hudební klub s dílnou a nahrávacím studiem, Studentský dům, galerie, výstavní prostory, Knihovna věcí, provizorní kavárna, studio Wombat, dětský koutek a pískoviště, wi-fi.
Na jaře roku 2018 byl zahájen provoz Studentského domu, kde sídlí několik studentských spolků. Projekt nese název Studentská Hybernská.
V roce 2018 proběhl festival LUSTR, výstava Pokoje, Design Week, rodí se filmový program Kampusu, divadelní dramaturgie a konají se další různé workshopy. V září 2018 je otevřena Cirkulární dílna, která ve spolupráci s Pražskými službami a odborem odpadů MHP opravuje a redistribuuje poškozený nábytek ze sběrných dvorů. Na její činnost navazují workshopy pro veřejnost.
V lednu 2021 přešel Kampus na základě nově uzavřeného partnerství s hlavním městem Prahou z péče Filozofické fakulty na celou Univerzitu Karlovu. V lednu 2021 byl společně Hlavním městem Praha a Univerzitou Karlovou založen zapsaný ústav Kampus Hybernská.
Studentská Hybernská
[editovat | editovat zdroj]Součástí Kampusu Hybernská je studentský projekt, který dává možnost pořádat akce nejen studentským spolkům Univerzity Karlovy, ale taktéž studentům středních škol a jiných univerzit. Cílem iniciativy je propojování studentů napříč fakultami, školami a obory. Studentská Hybernská nabízí bezplatně kancelářská místa, která se jednou ročně soutěží v open-callu. Iniciativa zaštiťuje či pořádá řadu přednášek, workshopů, debat, výstav, promítání či koncertů.
Projekt od podzimu 2021 vedou Jakub Kos a Magdaléna Suchá, jeho součástí je šestnáct studentských spolků ve sdílených kancelářích a další zhruba dvě desítky studentských spolků, které spolupracují na programu. Témata, kterými se Studentská Hybernská zabývá, je politická a mediální gramotnost, změna klimatu, genderové a LGBTQ+ otázky, sociální témata a duševní zdraví.
Nový projekt se věnuje umělé inteligenci ve vztahu k náboženství.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Plán Prahy J. D. Hubera z roku 1769 (perspektivní) [online]. Historický atlas měst ČR. Dostupné online.
- ↑ Pozvánka: Umělá inteligence a náboženství : [Náboženský infoservis, 6. 6. 2024]
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Stavebně historický průzkum: Dvořáková, Dita, Murus spol.s.r.o., Praha 2015.
- ČAREK, J.; HLAVSA, V. Ulicemi města Prahy od 14. století do dneška. Praha: Erb, 1958. Dostupné online. Dostupné online po registraci.
- ERBEN, Karel Jaromír. Autentický ukazatel ulic a náměstí i čísel domovních král. hl. města Prahy dle nového, starého i nejstaršího číslování. Praha: Fuchs, 1870. Dostupné online.
- Horký, Jaroslav, Vorel, Ivan, Tvorba krajiny, České vysoké učení technické v Praze, Praha 1988, 211 s.
- Chodějovská, E.: Obraz Prahy v raném novověku, disertační práce.
- Jíšová, K., Lašťovka, M.: Pražský uličník, Praha 2012.
- Lenderová, Milena: Pražské salony 19. století. In: Národní 3, revue pro vědu a umění. č. 2, 2008, s. 68–69.Milena Lenderová a kol.: Z dějin české každodennosti. Život v 19. století.
- Prokop Tomek: Estébáckou Prahou. Průvodce po pražských sídlech Státní bezpečnosti, Praha 2013.
- Kašpar, Vojtěch: Archaia Brno. Archeologický výzkum v Dlážděné ulici čp. 1586.