Dělicí vřeténko

Dělicí vřeténko (mitotické nebo meiotické vřeténko) je buněčná struktura nezbytná při jaderném dělení (mitóze či meióze). Skládá se z mikrotubulů, které „vyrůstají“ z centrozomů na obou koncích buňky. Vzniká z vláken, která se vytvářejí mezi rozdělenou centriolou.

Rozeznáváme tři typy vřeténkových mikrotubulů:

astrální mikrotubuly směřují v cytoplazmě do všech směrů, přispívají k ukotvení, orientaci a oddalování pólů vřeténka;
kinetochorové mikrotubuly se napojují na kinetochory, což jsou speciální proteinové komplexy na centromerách chromozomů, a jsou tedy přímo zodpovědné za pohyb chromozomů v anafázi;
překryvné nebo také polární mikrotubuly udržují tvar vřeténka. Po mikrotubulech se pohybují molekulární motory bílkovinného původu.

Odkazy

Literatura

ALBERTS, Bruce a kol. Základy buněčné biologie: úvod do molekulární biologie buňky. Ústí nad Labem: Espero Publishing, ©1998. 630 s., [110] s. příl. ISBN 80-902906-0-4.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu dělicí vřeténko na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Buněčné organely a další struktury

Endomembránový systém	buněčné jádro (karyolema) • endoplazmatické retikulum • Golgiho aparát • váčky (lyzozom, endozom, fagozom, vakuola, exozom, vezikuly) • cytoplazmatická membrána (vnitřní, vnější) • granula (melanozom, peroxizom, glyoxyzom, glykozom)

Semiautonomní organely	mitochondrie (krista, matrix) • hydrogenozom • mitozom • plastid (chloroplast, stroma, tylakoid) • nitroplast

Cytoskelet	mikrofilamenta • intermediální filamenta • mikrotubuly • cytoskelet prokaryot • organizační centrum mikrotubulů (dělicí vřeténko, centrozom, centriola, bazální tělísko)

Další vnitřní struktury	RNA (jadérko, ribozom, vault, stresové tělísko, P tělísko) • inkluze • cytoplazma • cytosol • nukleoid • proteazom

Vnější struktury	buněčná stěna (plazmodezma) • řasinka • bičík • akrozom